Když choroba, mráz či mechanické poškození vážně poničí hlavní kmen, nemusí být ještě vše ztraceno. U mladších vitálních stromů občas stačí vybrat vhodný vrcholový výhon a postupně z něj vychovat kmen nový.
Otázka: Viděl jsem vaše video o vrbách napadených černou rakovinou. Co když choroba prostoupila až do kmene, ale ze spodní části vyrážejí nové větve? Zbytek stromu už shodil všechny listy. Dá se takový strom ještě zachránit?
Odpověď: Velmi pravděpodobně ano. Stejný princip ostatně funguje i u řady dalších listnáčů, které se dobře regenerují a přirozeně tvoří jediný dominantní vrcholový výhon (terminál).
Samotný postup nijak složitý není, obrňte se však trpělivostí a připravte se na důslednou péči.
Záchrana stromu krok za krokem
1. Řez
Rázně odstraňte všechny napadené či odumírající části dřeviny – větve i kusy kmene s viditelnými příznaky choroby nebo jiného defektu.
Řežte vždy až do zdravého dřeva s dostatečným odstupem pod zjevnou hranicí poškození. Tato bezpečná vzdálenost se mění podle konkrétní choroby. Cílem je zlikvidovat maximum napadeného pletiva, ale zároveň stromu ponechat co nejvíce zdravých větví a listové plochy.
2. Vyvazování ke kůlu
Vyberte tu nejsilnější, nejrovnější a nejzdravější větev, která směřuje co nejvíce kolmo vzhůru. Těsně ke kmeni zatlučte bytelný dřevěný nebo kovový kůl a zvolený výhon k němu zlehka přichyťte měkkým pružným úvazkem. Kůry se nikdy nesmí dotýkat holý drát.
Z vyvázané větve se časem stane nový terminál a převezme roli budoucího kmene. Konkurenční vzpřímené výhony proto průběžně zkracujte nebo rovnou odstraňujte. Zdravé postranní větve ale neřežte všechny naráz – dřevina je nezbytně potřebuje k tvorbě živin a k obnově kořenového systému.
Nový terminál čerpá sílu z již zapojených kořenů, takže vás pravděpodobně překvapí velmi rychlým růstem.
U roubovaných ovocných stromů nejdříve pečlivě zkontrolujte, zda vybraný zachránce raší až nad místem roubování. Výhon z podnože by si totiž vlastnosti ušlechtilé odrůdy neudržel.
3. Péče o vitalitu stromu
Poškozené dřeviny snáze podléhají dalším chorobám, zvláště pokud je dorazí sucho, prudké výkyvy půdní vlhkosti nebo jiný stresor.
Během sucha proto stromu dopřejte přiměřenou zálivku. S hnojivy ovšem šetřete a sáhněte po nich jen ve chvíli, kdy rostlina zjevně strádá nedostatkem živin. Přehnané hnojení často vyprovokuje bujný, ale měkký růst, čímž se náchylnost k infekcím naopak zvyšuje.
4. Hygiena
S příchodem podzimu shrabejte a zlikvidujte opadané listí i suché větvičky. Tím choroboplodným zárodkům seberete ideální útočiště pro přezimování.
Nářadí mezi jednotlivými řezy poctivě dezinfikujte 70% alkoholem nebo 10% roztokem Sava. Jakmile práci s chlorem dokončíte, nůžky či pilku opláchněte, do sucha otřete a kovové části konzervujte olejem.
Kdy má záchrana stromu smysl
Stoprocentní úspěch vám nezaručí ani ten nejpečlivější přístup. Infekce už mohla nepozorovaně prostoupit pod úroveň větví, které zrovna zachraňujete, a dřevina i přes veškerou snahu uhyne.
U mladších a středně starých stromů v dobré kondici však takový pokus za námahu zpravidla stojí. Pokud ale řešíte velmi starého, silně oslabeného nebo fatálně zničeného jedince, racionálnějším krokem bývá jeho pokácení a výsadba nového stromku.
Celá metoda přináší nejlepší výsledky u dřevin, které ochotně obrážejí a tvoří silné nové přírůstky – typicky jde o vrby, některé topoly a celou řadu okrasných listnáčů. U druhů se specifickým růstem nebo slabou regenerační schopností bývá naděje na úspěšnou záchranu řádově nižší.
Přeloženo a upraveno podle článku Jeffa Rugga (Creators Syndicate / Epoch Times).
–ete–
