Když jsou daně vysoké, lidé odmítají spolupracovat.
Komentář
Oblíbené heslo levicových zastánců je tvrzení, že by bylo možné financovat sociální programy jednoduše „zdaněním bohatých“. Ačkoli je toto heslo populární, je daleko od skutečného řešení problémů země. Jak již bylo jinde poukázáno, i kdybyste zabavili veškeré bohatství všech miliardářů v USA, nestačilo by to ani na jednoroční provoz vlády. Fiskální problém je problémem výdajů, ne příjmů.
To však není jediný problém tohoto návrhu. Ukazuje se, že „zdanění bohatých“ je snadnější říci než provést.
Nová pracovní studie vydaná Národním úřadem pro ekonomický výzkum (NBER) ve Spojených státech zkoumá dopady daňového systému zaměřeného na bohaté. Autoři studie Nicolas Ajzenman, Guillermo Cruces, Ricardo Perez-Truglia, Darío Tortarolo a Gonzalo Vazquez-Bare analyzují nový progresivní daňový systém ve městě Tres de Febrero (v Argentině), který ve skutečnosti zvyšuje daně bohatým a snižuje je chudým.
Jak tato studie odhaluje problém s heslem „zdanit bohaté“? K pochopení si musíme připomenout práci ekonoma Arta Laffera.
Skutečná politická ekonomie daní
Říci „chci zvýšit daně bohatým“ je jednoduché. Práce Arta Laffera však poukazuje na to, že takový záměr se snadno vyjadřuje, ale obtížně realizuje.
Laffer se proslavil nakreslením křivky (známé jako Lafferova křivka), která znázorňuje vztah mezi daňovými sazbami a daňovými příjmy. Jeho závěr byl jednoduchý: když se zvýší daně, zvyšují se daňové příjmy – alespoň zpočátku. Jakmile však daňové sazby dosáhnou dostatečně vysoké úrovně, lidé mají stále větší motivaci se jejich placení vyhýbat, což může vést k tomu, že daňové příjmy začnou s rostoucí sazbou klesat. Jinými slovy, daňová sazba například 40 procent může vládě přinést více peněz než sazba 60 procent.
Vyhýbání se daním může mít různé podoby. Jedním ze způsobů je jednoduše vydělávat méně. Pokud jste zdaněni extrémně vysokou sazbou – například přijdete o 80 korun z každé vydělané stovky – pravděpodobně nebudete pracovat tolik, jako kdybyste ztratili jen 20 korun. Pokud daňové sazby vzrostou příliš, daňové příjmy klesnou, protože lidé se budou méně věnovat výdělečné činnosti.
Ekonomické zákony jsou jednoduché: když něco zdaníte, budete toho mít méně. Když zdaníte práci, lidé budou pracovat méně.
Dalším způsobem, jak se vyhnout daním, je minimalizovat svůj zdanitelný příjem. To může probíhat legálně i nelegálně. Legálním způsobem, jak snížit zdanitelný příjem, je využití účetních úprav, jako jsou daňové odpočty. Tím nelegálním je nezahrnutí příjmů do daňového přiznání. Tento postup lze označit jako „nedodržování daňových zákonů“.
Jak se daňové sazby zvyšují, lidé vynakládají více prostředků na to, aby se daním vyhnuli – ať už legálně, nebo jejich neplacením. Pokud daňové sazby dosáhnou příliš vysoké úrovně, vede to ke snížení daňových příjmů. Toto je základní poznatek z Lafferovy křivky.
Nedodržování daňových povinností a spravedlnost
S tímto na paměti můžeme lépe porozumět výsledkům studie z argentinského města. Autoři uvádějí: „Zjistili jsme, že snížení daní pro chudší domácnosti zvyšuje jejich ochotu [daně platit], zatímco zvýšení daní pro bohatší domácnosti jejich ochotu snižuje.“ Logika Lafferovy křivky se tedy potvrzuje. Vyšší daně znamenají nižší daňovou disciplínu.
Konkrétně zjistili, že „jednoprocentní snížení daňové sazby pro chudé zvyšuje jejich ochotu daně platit o 0,17 procenta… Naproti tomu jednoprocentní zvýšení daně pro bohaté snižuje jejich ochotu daně platit o 0,36 procenta“.
Zajímavé je, že autoři v závěru studie označují tento jev jako asymetrickou reakci mezi bohatými a chudými:
„Naše analýza odhaluje asymetrické reakce na změny daňových sazeb mezi různými příjmovými skupinami: snížení daní pro domácnosti s nižšími příjmy významně zvyšuje jejich ochotu daně platit, zatímco zvýšení daní pro domácnosti s vyššími příjmy vede k poklesu této ochoty.“
Z pohledu ekonomické teorie na tom není nic asymetrického. Chování bohatých i chudých domácností je zcela v souladu s ekonomickou logikou, na které stojí Lafferova křivka. Když lidem zvýšíte daňovou zátěž, mají větší motivaci vyhýbat se placení daní. Když snížíte daňovou zátěž, přínosy neplnění daňových povinností se relativně zmenšují oproti rizikům.
Autoři se však nezaměřili jen na plnění daňových povinností. Další část studie zkoumá, jak lidé reagují, když jsou informováni o dopadech daňové změny.
Jak byste očekávali, ne všichni daňoví poplatníci zapojení do studie byli politicky natolik informovaní, aby si byli vědomi, že k nějaké změně došlo. Proto výzkumníci zkoumali, jaký vliv má na voliče informace o tom, že nový daňový systém je progresivní. Výsledky jsou zajímavé.
Nejprve bohaté i chudé domácnosti tvrdily, že změnu vnímají jako zlepšení spravedlnosti daňového systému. Kromě toho samotné informování o této změně zjevně vedlo ke zvýšení daňové disciplíny mezi chudšími domácnostmi. U bohatších domácností se však tento efekt neprojevil.
Podle studie autoři nezaznamenali žádné významné zvýšení ani snížení ochoty bohatých domácností platit daně poté, co byly informovány o progresivním charakteru nového daňového systému.
Zdanění bohatých je složitější, než se zdá
Závěry studie jsou zajímavé z několika důvodů. Především ukazují, že mluvit o daních je snadné, ale realita je složitější, což poukazuje na jeden z hlavních problémů progresivního zdanění. Mnoho lidí, kteří teoreticky podporují zdanění bohatých, v praxi méně dodržuje daňové zákony, jakmile na ně daňová povinnost skutečně dopadne. Ve skutečnosti mohou být právě ti nejbohatší nejlépe vybaveni k tomu, aby se daním vyhnuli.
Tento poslední bod zdůrazňuje zásadní problém s plánem přinést prosperitu širokým vrstvám tím, že se více zdaní nejbohatší. Vláda sice může určit, jakou sazbu bohatým domácnostem naúčtuje, ale nemůže si být jistá, kolik peněz od nich skutečně vybere.
Tváří v tvář těmto faktům zastánci vyššího zdanění bohatých pravděpodobně odpoví, že je třeba přísněji vymáhat placení daní. To však není univerzální řešení. Přísnější kontrola je nákladná, takže jakýkoli pokus o zvýšení příjmů prostřednictvím většího dohledu bude (alespoň částečně) kompenzován vyššími výdaji.
Navíc, i kdyby se podařilo odstranit některé formy neplnění daňových povinností, objeví se jiné. Když lidem zvýšíte náklady, vždy se najde někdo, kdo si najde cestu, jak je obejít.
Nakonec, i kdyby se podařilo zamezit všem únikovým cestám s nízkými náklady, poslední způsob, jak se vyhnout daním, by stále nebylo možné zastavit – lidé mohou přestat pracovat. Přísné vymáhání daní by k této možnosti donutilo ještě více lidí. Proto vždy existuje hranice daňové sazby, za kterou už stát začne přicházet o daňové příjmy. Lafferova křivka platí.
Z nadace Foundation for Economic Education (FEE).
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet postoje deníku Epoch Times.
–ete–
