V životě jsem toho nedokončil víc, než bych chtěl přiznat. V některých oblastech mi jde produktivita úplně sama od sebe – takže dobře vím, jaký je to pocit, když se věci daří. Ale v jiných oblastech dlouhodobě bojuji s prokrastinací a každý posun kupředu si musím tvrdě vydobýt.
Přesto jsem pokročil.
Nejdůležitější je, že jsem zkoušel různé přístupy – některé fungovaly, jiné ne – a věnoval jsem pozornost tomu, jaký byl pocit z těch těžších chvil. Pokud jde o zvládání úkolů – ať už v práci, nebo v osobním životě – jednou z hlavních překážek (kromě obyčejné lenosti) bývá sklon k perfekcionismu.
Problém s perfekcionismem
Perfekcionismus se dokáže nenápadně vplížit do života v těch nejrůznějších podobách. Třeba nezvete lidi na večeři, protože si myslíte, že váš byt není dost uklizený nebo hezký. Nebo někoho nepozdravíte, protože vás nenapadne nic duchaplného. Možná jste se přestali snažit v nějaké oblasti, protože máte pocit, že v ní nikdy nebudete dost dobří.
Ve všech těchto případech vede představa, že by něco mělo být perfektní nebo téměř dokonalé, k naprostému zablokování a ubíjí veškerou motivaci. Pokud se v takové situaci ocitáte opakovaně, mám jednoduchou radu: snižte si laťku.
Samozřejmě, pokud jste zvyklí mít na sebe přehnané nároky, tahle představa ve vás vyvolá nepříjemné pocity. Mozek vám bude tvrdit, že snížením laťky se vám všechno vymstí – budete vypadat neschopně nebo to skončí špatně. Z mé zkušenosti ale vyplývá pravý opak – konečně se začnete posouvat směrem ke svým cílům. Zlepšíte se díky tomu, že něco skutečně děláte, místo abyste o tom jen přemýšleli.
Žádné logické argumenty vás v tuto chvíli nejspíš nepřesvědčí, takže nezbývá než to vyzkoušet. Dejte tomu 30 dní s nižší laťkou a uvidíte, že výsledky budou mluvit samy za sebe. A pokud ne, ztratili jste jen měsíc a můžete se kdykoli vrátit ke svým perfekcionistickým zvyklostem.
7 způsobů, jak si snížit laťku perfekcionismu
1. Pozvěte k sobě lidi, i když se necítíte připraveni. Neřešte, co si o vás pomyslí, co jim nabídnete k jídlu nebo jestli máte doma dost uklizeno. Prostě je pozvěte – a uvidíte, že vás to samo motivuje dát domácnost trochu do pořádku.
2. Nastavte si časovač a dokončete úkol dřív, než zazvoní. Mnohé úkoly mají tendenci „roztáhnout se“ na celý čas, který jim dáme – a tak se jim často raději úplně vyhneme. Když si dáte časový limit a slíbíte si, že budete pracovat jen po tu dobu, snížíte na sebe nároky a konečně začnete.
3. Začněte konverzaci, aniž byste věděli, co přesně řeknete. Často jsem se vyhýbal rozhovorům jen proto, že mě nenapadlo nic duchaplného. Dnes vím, že to byla přehnaná laťka – od ostatních přece také nečekám, že budou vždy brilantní. Pár přátelských slov může zlepšit náladu a vést k dalšímu rozhovoru.
4. Začněte cvičit nebo držet dietu, i když to není ideální plán. Možná s tím otálíte, protože ještě nemáte všechno nastudované. Chcete přece vytěžit maximum – aspoň si to myslíte. Jenže právě to vás často úplně zabrzdí. Mnohem lepší je udělat pár drobných změn, které vás budou bavit, a začít se hýbat kupředu.
5. Odpovídejte na většinu e-mailů a zpráv hned. Stejně jako se bojím nudných konverzací, někdy odkládám odpovědi v domnění, že „později vymyslím něco lepšího“. Ten čas ale obvykle nikdy nepřijde – a jen si zbytečně přidávám úkoly na seznam.
6. Přestaňte číst knihy, které vás nebaví. Jedna z rad, které dávám lidem, co chtějí víc číst: začněte číst víc knih, ale klidně je nedočítejte, pokud vás nezaujmou. Dřív jsem se nutil dočíst každou, jen abych „neplýtval“. Dnes vím, že to byla ztráta času – skvělých knih je spousta a není důvod trávit čas u těch, které vás nenadchnou.
7. Přestaňte přehnaně zkoumat každou koupi. To, že máme k dispozici víc informací než kdy dřív, neznamená, že je musíme všechny využít. Místo odkládání nákupu kvůli hledání „toho nejlepšího“, si prostě vyberte první věc, která splňuje vaše požadavky. I když se to může zdát jako zásadní rozhodnutí, s odstupem času se ukáže, že šlo jen o drobnost, která nestála za takové váhání.
–ete–
