Touha po dokonalosti vede často k odkládání věcí, které chceme uskutečnit. Nový způsob myšlení nám může pomoci pohnout se z místa.
Znáte ten pocit, kdy vás nerozhodnost doslova paralyzuje? Možná patříte k lidem, kteří milují plánování a snění, ale jakmile přijde čas jednat, zachvátí vás úzkost.
Pravděpodobně jste jedním z mnoha, kdo v nějaké míře zápasí s perfekcionismem – i když si to možná ani neuvědomujete.
Dlouho jsem si neuvědomoval, jak silně mě tento vzorec ovládá. V některých oblastech života jsem byl bezstarostný a sebevědomý, v jiných jsem však trávil hodiny a hodiny vytvářením dokonalého plánu – a pak jsem ho nikdy nerealizoval.
Perfekcionismus je složitá vlastnost, která se projevuje různě podle typu osobnosti. To, co považujete za součást své identity, kam vkládáte naděje a čeho se obáváte, má velký vliv na to, zda budete tíhnout k činu, anebo naopak k paralyzující nerozhodnosti.
A i když jsem se v této oblasti hodně posunul, zůstává to pro mě neustálý vnitřní boj.
Pokaždé, když si sednu k psaní, cítím, jak se ve mně zvedá nejistota. Rozdíl je v tom, že dnes už mám větší jistotu i sílu ji překonat.
Dvě klíčové strategie
Podělím se o několik věcí, které jsem se o sobě naučil, a o strategie, které měly na můj život největší dopad.
1. Najděte skutečnou příčinu paralýzy z touhy po dokonalosti
Perfekcionismus sám o sobě není problém – je to jen příznak. Skutečný kořen potíží je téměř vždy strach. Z různých důvodů si někteří z nás vytvoří přehnanou potřebu jistoty a pohodlí a budují svůj život tak, aby se vyhnuli všemu, co vnímají jako hrozbu.
Jsme dobří v maskování svých slabin, a proto často je třeba naše úsilí abychom odhalili, čeho se ve skutečnosti bojíme. Tady je, co jsem o sobě zjistil:
Nechtěl jsem selhat: Nešlo ani tak o to, co si o mně pomyslí druzí, jako spíš o můj vlastní pocit sebehodnoty. Když se o něco pokusíte a nepodaří se vám to, nemáte se za co schovat. Dokud jste ve fázi plánování, můžete se stále držet naděje, že svého cíle jednoho dne dosáhnete.
Nesnášel jsem nejistotu: Vždycky mi vadilo, když nebylo všechno jasné. Myslím, že právě to mě v mládí přivedlo k minimalismu a jednoduchému životnímu stylu – byl v tom klid a krása, když zůstalo jen to podstatné. „Problém“ skutečného života však spočívá v tom, že nikdy není tak přehledný jako naše plány, a tak jsem se do svých plánů často uchyloval, dokud to šlo.
Bál jsem se tvrdé práce: O tom už jsem psal, ale nikdy není snadné to přiznat. Když jsem vyrůstal, spousta věcí mi šla přirozeně. Bohužel jsem si vytvořil zvyk spoléhat se na své schopnosti a vyhýbat se výzvám, které přinášejí skutečný růst. Dodnes mám v sobě zakořeněný reflex vyhýbat se oblastem, kde bych musel tvrdě pracovat a bojovat za své cíle.
2. Přijměte nové chování a způsob myšlení
Užitečné rady mohou některým lidem znít samozřejmě, zatímco jiným mohou změnit život. Nevím proč tomu tak je. Někdy slyšíte tutéž myšlenku roky – a pak, najednou, začne všechno zapadat. Nebo ji zaslechnete v jiném kontextu a zní to jako klíč, který odemyká všechny vaše problémy.
Právě proto rád sdílím to, co mi pomohlo – v naději, že někdo jiný zažije ten moment, kdy všechno začne dávat smysl.
Čtyři tipy, jak se posunout od perfekcionismu
V tomto duchu nabízím několik nápadů a rad, které mi pomohly udělat pokrok na cestě od perfekcionismu.
1. Stanovte si časové limity
Pro perfekcionistu je absence termínu pozvánkou k nekonečnému zkoumání všech možností a vyhýbání se rozhodnutí co nejdéle. Nic nevyjasní myšlenky a nepřiměje k rychlejšímu jednání víc než neúprosně tikající hodiny – ať už analogové, nebo digitální.
2. Zavazujte se k postupu
Zjistil jsem, že člověk, kterého nejčastěji zklamu, jsem já sám. V pracovním životě i v blízkých vztazích však dokážu obstát a splnit, co se ode mě očekává. Naučil jsem se toho využívat tím, že se ke svým projektům zavazuji veřejněji a spolupracuji s dalšími lidmi. To mi pomáhá dotahovat věci do konce.
3. Sledujte svůj pokrok
Došel jsem k osobnímu poznání, že jediná motivace, kterou mám opravdu pod kontrolou, pramení z pocitu pokroku. Jakýkoli posun vpřed je okamžitě odměnou, a tento efekt se snažím posílit tím, že svůj postup vizuálně sleduji. Díky tomu se přirozeně zaměřuji na akci a vyhledávám vnitřní uspokojení, které přináší pohyb vpřed.
4. Přijměte nejistotu
Poslední rada je spíš změna postoje než praktický tip, ale často se k ní vracím. Dříve jsem si představoval, že mohu vytvořit dokonalý plán, přesně ho naplnit a bez větších překážek dosáhnout svých cílů. Dnes už vím, že jsem se tím jen snažil vyhnout nejistotě a tvrdé práci spojené s učením se za pochodu.
Pravda je taková, že k pokroku je potřeba vykročit i tehdy, když ještě není vše jasné, rozhodovat se dřív, než znáte všechny odpovědi, a jednat, aniž byste čekali na dokonalý okamžik. Jinými slovy, je třeba přijmout tajemství a nejistotu života – a nebát se přitom „ušpinit si ruce“.
–ete–
