Rady, jak zvládat svůj čas, dnes nechybí – právě proto mohou být ověřené a v praxi vyzkoušené metody a taktiky opravdu užitečné.
Já osobně ale těžko přijímám obecné poučky. Mnohé články, které čtu, působí jako souhrn všeho, co se dá na internetu k danému tématu najít. Mnohem zajímavější je pro mě zjistit, jak lidé ve skutečnosti k problému přistupují v celistvém smyslu.
Chci vědět, jaké taktiky jim skutečně fungují, co vyzkoušeli a neosvědčilo se, a jak jejich cesta objevování vlastně vypadala.
Příklady ze skutečného života jsou mnohem živější a snadněji zapamatovatelné. Pokud navíc znáte člověka, který se o svou zkušenost dělí – ať už osobně, nebo proto, že sledujete jeho texty delší dobu – taková rada je nabitá kontextem. A právě ten je v dnešním světě největším nedostatkovým zbožím, nikoli samotný obsah.
V tomto duchu bych se proto rád podělil o svou vlastní zkušenost s time managementem.
4 vyzkoušené a zavržené metody time managementu
Co funguje nebo nefunguje u mě, je samozřejmě velmi individuální. Doufám ale, že sdílení mých zkušeností nabídne užitečný pohled na to, jak se jeden člověk dokázal s tímto problémem alespoň částečně poprat.
1. Multitasking
Někteří lidé tvrdí, že nikdo nemůže multitasking zvládat dobře, ale já k nim nepatřím. Určité formy multitaskingu mohou schopným lidem umožnit získat o něco víc produktivity ve stejném čase.
Můj problém je jiný: patřím k vůbec nejhorším multitaskerům, jaké znám. Například když vedu opravdu dobrou konverzaci za volantem, není pro mě neobvyklé, že se rychlost jízdy buď výrazně zvýší, nebo naopak sníží.
2. Zaznamenávání každého úkolu
Různé produktivní metody – například populární systém Davida Allena Getting Things Done – doporučují zapisovat každý jednotlivý úkol či nápad. Cílem je vyčistit si hlavu od mentálního chaosu – a pro mnoho lidí to skvěle funguje.
Když se ale touto cestou vydám já, spotřebuju příliš mnoho energie na katalogizování, organizování a udržování seznamu. Samotný seznam se pro mě stává hrozivým stínem nedokončené práce, který mě pronásleduje celý den.
3. Dodržování detailního rozvrhu
Podobným přístupem je snaha řídit svůj čas pomocí podrobného denního harmonogramu. Namísto toho, abyste úkoly zapisovali do seznamu, vložíte je přímo do volných slotů v kalendáři.
Do určité míry mám tento postup rád. U nejdůležitějších projektů si skutečně vyhradím pevný čas, kdy na nich pracuji. Pokud ale začnu do kalendáře zapisovat úplně všechno, začnu se cítit svázaný – jako bych přišel o možnost flexibilně určovat si vlastní denní rytmus. A po čase se ve mně ozve odpor vůči tomuto pocitu.
4. Vstávání brzy ráno
Trochu závidím lidem, kteří si vystačí se šesti či sedmi hodinami spánku denně a cítí se skvěle. Zdánlivě bez větších obětí tak mají k dispozici o 10 až 15 procent více času vzhůru než já, který spím spíše osm až devět hodin.
Zkoušel jsem se disciplinovat a vstávat brzy. Asi týden jsem se cítil velmi motivovaný, ale pak začalo moje tělo i mozek upadat do čím dál větší malátnosti – což v podstatě vyrušilo všechny zamýšlené přínosy ranního vstávání.
7 tipů na time management, které mi fungují
V posledních letech jsem si osvojil několik přístupů k time managementu, které mi nejlépe vyhovují a odpovídají mé povaze i temperamentu. Jde hlavně o to najít takové strategie, které se přirozeně začlení do každodenního rytmu a přitom udrží váš čas pod kontrolou.
Zde je to, co funguje u mě:
1. Pracuji s textovými dokumenty
Na počítači si vedu jednoduchý textový dokument, kam zaznamenávám pouze úkoly, které bych mohl zapomenout. Pokud vím, že se k nim určitě dostanu, nebo není velký problém, když na ně zapomenu, nepíšu je. Tento způsob pro mě vždy představoval šťastný kompromis mezi spontánností a řádem.
2. Dávám důležité projekty na první místo
Každý den začínám třemi hodinami práce na svých nejdůležitějších projektech. Tento osvědčený rituál mi zaručuje, že vždy postupuji vpřed v oblastech, na kterých mi nejvíc záleží.
3. Vyhrazuji si časové bloky
Snažím se mít určité části dne vyhrazené na konkrétní činnosti – například čas na velké projekty a čas na drobné úkoly, čas na cvičení a čas na psaní. Díky těmto blokům nemusím mít přísně daný harmonogram.
4. Nevyplňuji si celý den aktivitami
Tento přístup není jen o produktivitě, ale o spokojenosti v životě. Když celý den nepřeskakuji z jednoho úkolu na druhý, zůstává mi čas povídat si s manželkou, zasmát se s dětmi nebo vyjít ven a užít si trochu slunce.
5. Reflektuju
Trávím hodně času přemýšlením, pravděpodobně víc než většina lidí. Myslím si, že je stejně důležité pracovat na správné věci, jako tvrdě pracovat. Proto si pravidelně vyhodnocuji, čemu věnuji pozornost a čemu bych ji měl věnovat.
6. Říkám „ne“ mnoha příležitostem
Odmítnout příležitost je těžké, zvlášť když jde o něco, co bych mohl dělat dobře, nebo co bych si přál stihnout. Snažím se ale soustředit a nerozptylovat své úsilí příliš doširoka.
7. Vyhýbám se osobnímu používání telefonu
Dokud nemám splněné čtyři nejdůležitější denní návyky, mobilní telefon nepoužívám – obvykle až do večera. Díky tomu jsou mé dny z velké části prosté jednoho z největších rozptýlení moderní doby a já mám svobodu věnovat se důležitějším činnostem.
Dopřejte si tento týden chvíli k zamyšlení nad svými návyky v time managementu a nad tím, jak je rozvíjet tak, aby vás víc přibližovaly k vašim cílům.
–ete–
