Francouzské Národní shromáždění (dolní komora parlamentu) v prvním čtení přijalo text podporovaný vládou, jehož cílem je zakázat sociální sítě osobám mladším 15 let. Tento návrh zákona, předložený macronistickou poslankyní Laure Millerovou, vyvolal řadu reakcí. Zatímco někteří v něm vidí účinný prostředek k ochraně duševního zdraví mladých, jiní se domnívají, že by mohl vést k plošnému dohledu nad obyvatelstvem.
Podle Pascala Lardelliera, profesora na Univerzitě Bourgogne Europe (Dijon) a specialisty na sociální užívání digitálních technologií, vychází tento návrh – vzhledem ke škodám způsobeným intenzivním připojením – z chvályhodného úmyslu. Zároveň však připomíná, že sociální sítě mají i své přínosy, a varuje před návrhem zákona, který by mohl rodiče zbavit jejich výchovné role.
Epoch Times: Jak na vás působí tento návrh zákona, jehož cílem je zakázat sociální sítě osobám mladším 15 let? Může to nejmladším skutečně prospět?
Pascal Lardellier: Vnímání celé věci vybízí k nutně složitému a nuancovanému čtení reality. Víme, jakou roli hraje „Big Tech“ při odcizování – to slovo je přesné a záměrné – volného času, a zejména času mladých. Říká se tomu „ekonomika pozornosti“ a vede to k obrovské a intenzivní ekonomické i algoritmické válce.
Takže ano, na papíře je zavádění opatření, která mají vést k menší míře připojení mladých, dobrá věc. Nebereme tím ale roli, kterou by měli sehrát rodiče? Neměly by se o tom všem vést širší debaty v každé rodině a v každé třídě?
Navíc to bude velmi obtížné uvést do praxe a existuje bezpočet způsobů, jak text obcházet. A konečně, někteří v tom vidí možnost kontroly jednotlivců, a tedy připojení, obsahů, vztahů i komentářů. Stručně řečeno – a vracím se k tomu – je to opravdu mimořádně složitá záležitost.
Jaké může mít pro osoby mladší 15 let důsledky příliš intenzivní užívání sociálních sítí?
Dopady či škody způsobené intenzivním připojením u mladých už není třeba dokazovat, obrovské množství studií a publikací to analyzovalo: desocializace, závislosti samozřejmě, důsledky pro spánek, stravování, zrak, pozornost, vnímání reality a nutkavé chování… Ztráta vazby na sociální realitu a podobně. To však nezpochybňuje přínosy nových technologií, jsou-li používány rozumně.
Zároveň ale sociální sítě nepřinášejí jen negativa. Mohou být pro některé prostorem pro diskuse a setkávání. Nehrozí, že tento zákaz připraví nejmladší o prostory sociability?
Naopak, ano, sociální sítě není třeba démonizovat. A to ani není mým záměrem! Jsou skutečně nositeli socializace, experimentování s debatou, objevování koníčků a sdílení vášní, karnevalových her s identitami, poradenství a naslouchání. Ano, existují excesy – a vážné excesy. Ale je tu také mnoho zdrojů dostupných online, z hlediska sociability i kultury. A je možné, že nová opatření půjdou i proti tomu.
Text počítá se zavedením systému ověřování věku za účelem identifikace nezletilých. Někteří se obávají postupného sklouznutí k masovému dohledu. Co si o tom myslíte?
Z čistě technického hlediska je zřejmé, že nutnost identifikace povede k plošnému evidování, protože bude povinná. Neříkám, že je to zavrženíhodné. Ale slova jsou zatížená významy – a ano, jsme v této situaci, ať už toho litujeme, nebo se z toho radujeme.
V jádru věci: neměli by digitální návyky svých dětí kontrolovat rodiče, a nikoli stát?
V ideálním digitálním světě ano, právě v každé rodině by se mělo o digitálním světě – jako o velkém národním tématu a téměř civilizační změně – debatovat a klást si otázky. Mnozí rodiče rezignovali, protože se cítí být pozadu za vývojem technologií a hyperkonektivitou svých dospívajících dětí. Hodně se mluví o „státu-chůvě“. A tady se ten výraz hodí! Je to stát, kdo přebírá roli rodičů. V tom všem je určitý kolektivní deficit. Ale nic není ztraceno. Je na nás, abychom společně – napříč generacemi – vynalezli skutečnou digitální společnost, otevřenou a skutečně demokratickou.
–etf–
