Davidovou vášní jsou minerály, krystaly, ale i docela obyčejné kameny, které nabízí sama příroda. Po běžném pracovním dni tráví dlouhé hodiny na zoraných polích nebo v lomech, kde je s velkou trpělivostí prohledává. Nalezené kusy pak putují do malé domácí dílny, kde probíhá čištění, broušení a leštění. V přírodě se dají najít i vzácné kusy vysoké hodnoty. David jako zkušený hledač potvrzuje, že čas je tou hlavní investicí, která se mu vrací jak po lidské, tak i po finanční stránce.
Epoch Times: Už podle názvu vašeho profilu Šutr a Krystal je jasné, kam vaše videa směřují. Často v nich používáte pojmy jako kámen, krystal či minerál. Jaké jsou mezi nimi rozdíly a jak je poznat?
David Lukeš: Řekl bych, že kámen nebo „šutr“ je jednoduše lidové, slangové označení pro jakýkoli kus horniny. Může jít o kus skály nebo oblázky z řeky – zkrátka obyčejný kámen, který najdeme kdekoli poblíž. Já toto slovo používám stejně pro krásné sběratelské kusy i pro obyčejné kameny z pole. Je to můj styl. Vždy, když jdu hledat, říkám, že „jdu na šutry“.
Minerál je základní stavební jednotka všech kamenů a hornin. Vzniká v přírodě a má svou přesnou specifikaci – chemické složení a strukturu. Minerály jsou jako ingredience, ze kterých se skládají kameny. Krystal je pak tvar, do kterého může minerál vyrůst. Můžeme například najít nevzhledný kus křemene, ale také nádherný krystal křemene vyrostlý do špičky.
Na co se v této oblasti zaměřujete nejvíce?
Naší hlavní doménou jsou české acháty a další křemenné hmoty, které sbíráme a následně řežeme, brousíme a leštíme. Dále se věnujeme hledání krystalů na Vysočině – například ametystů, citrínů nebo záhněd, což je moje srdeční záležitost. A v neposlední řadě se věnujeme také povrchovému sběru vltavínů.
Organizujete také terénní výpravy. Jak taková akce vypadá?
Minulý rok se nám s rodiči podařilo uskutečnit přibližně 25 výprav. Terénní akce jsou neoddělitelnou součástí našeho života. Každé cestě předchází výběr lokality, kontrola počasí a často i dlouhé cestování, klidně i přes 100 kilometrů. Každá volná sobota je příležitostí vyrazit. Celý den pak chodíme po poli nebo v lomu a domů se vracíme tak unavení, že sotva stojíme na nohou. Vždy to však stojí za to.
Je jasné, že hlavním cílem je najít „poklad“. Jak vypadá úspěšná výprava? Kdy si řeknete, že se cesta vyplatila?
Za úspěšnou považuji každou výpravu – bez ohledu na to, jestli něco najdu. Není to o výkonu, ale o čisté radosti, naplnění a odpočinku v přírodě. Svou roli hraje i dětské vzrušení, že kdykoli můžu objevit poklad. Každý krásný kámen je pak už jen bonus. Za úspěch považuji také to, když se nám podaří najít správnou lokalitu, kde se minerály skutečně vyskytují, což nebývá vůbec jednoduché.
A co když výprava nedopadne podle vašich představ? Stává se, že se vrátíte s prázdnou?
Ano, stává se to a u minerálů je to poměrně časté. Za jedním nádherným nálezem někdy stojí desítky neúspěšných pokusů. Roli hraje počasí, to, zda je pole čerstvě zorané, kolik lidí tam už hledalo před vámi, a především štěstí.
Podle čeho vybíráte místo pro další cestu?
Výběr lokality je zásadní a je to to nejcennější know-how. Vždy záleží na tom, jaký minerál zrovna hledáte. Každý se vyskytuje v jiných geologických podmínkách. Pomáhá internet, mapy, staré knihy i rady od dalších sběratelů.
Co konkrétně hledáte přímo na místě?
Když jedu na Vysočinu pro citrín, křišťál nebo záhnědu, vyhledávám zoraná pole, nejlépe po dešti a s vysokou koncentrací křemene. U vltavínů je to podobné – hledáte pole s obsahem křemene a písku, protože vltavíny se nacházejí v takzvaných štěrkopíscích.
Lokality s bohatými nálezy se asi příliš nezveřejňují, že?
Podle mě je to mýtus. Na internetu jsou uvedeny stovky lokalit, kde se minerály dají najít. Ty nejzajímavější a „tajné“ si sběratelé samozřejmě nechávají pro sebe, ale když se člověk snaží, najde vhodných míst víc než dost. Já takto funguji dodnes a stále nacházím krásné kameny. Ve svých videích lidem radím, ale přesná místa záměrně neukazuji, aby zůstala naleziště chráněná. Odradí to ty, kteří chtějí těžit jen pro zisk a nemají úctu k přírodě ani k majitelům pozemků. Internet je v tomto zrádný.
Co člověk na takovou výpravu potřebuje?
Na minerálech je krásné, že k hledání nepotřebujete skoro nic, jen obrovskou dávku trpělivosti. Hodí se gumovky, rukavice, malý rozprašovač s vodou, případně geologické kladívko a batoh. Největší investicí je čas. Moje základní výbava v autě zahrnuje motyčku, vodu, svačinu, nabitý mobil s navigací, teplé oblečení a chuť se ušpinit.
Čím se v terénu řídíte, abyste zvýšil šanci na úspěch?
Vyberete si místo a pak zkrátka chodíte a chodíte. Šance se zvyšuje s časem, který strávíte s ohnutými zády a bolestí za krkem. Děti to mají jednodušší, jsou blíž k zemi. Klíčový je výběr lokality a ideální podmínky – tedy po dešti. Pak už rozhodují jen nachozené kilometry. Dobrá rada, kterou jsme dostali v začátcích, zněla: „Choďte pomalu a kolébejte se jako medvěd.“ Člověk se pak lépe soustředí na detaily. Je to podobné jako u hub – každý druh roste tam, kde má vhodné podmínky.
Které druhy minerálů jsou u nás nejrozšířenější?
Mezi nejrozšířenější patří acháty, jaspisy, ametysty a kalcity, které se hojně vyskytují v Podkrkonoší. Na Vysočině jsou to zase křišťály a různé varianty křemene. Na první pohled poznáte také český granát nebo olivín v Českém středohoří.
Mnohé z vašich nálezů ukazují, že i na obyčejném poli se dají najít poklady.
Na polích hledám nejčastěji a věřte mi, že nepřeháním – česká pole jsou minerály doslova posetá. Můžeme tu najít citríny, turmalíny, vltavíny a téměř vše, na co si vzpomenete. Někde najdete jen pár kamínků, jinde o ně skoro zakopáváte.
Pokud už něco najdeme, co s tím dál?
To záleží jen na vás. Můžete si je dát na poličku nebo do vitríny. Minerály se běžně lepí tavnou pistolí na podstavce, ze kterých se dají v případě potřeby snadno sundat. Achátové pecky je však nutné rozřezat na diamantové pile a následně vybrousit. Většinu ostatních minerálů stačí umýt vodou a kartáčkem. Jen pozor na slunce – barvy některých kamenů na přímém světle časem blednou.
Ne každý kámen je cenný, ale určitě existují kusy s vysokou hodnotou. Které to jsou?
Cenných českých minerálů je mnoho. Za nejcennější považuji vltavíny, citríny, bleskové acháty z Krušných hor nebo safíry z Jizerských hor. K mým osobním pokladům patří krystal světlého citrínu z Vysočiny – takový najdete jednou za několik let. Pak také polní vltavíny, které mají hodnotu několika tisíc korun za kus. Těchto nálezů si velmi cením, protože každý hledač ví, jaká je to na poli dřina.
Dá se tímto koníčkem uživit?
Minerály mohou být zdrojem obživy, mnoho lidí je prodává nebo dováží kusy ze zahraničí. Pro mě a mého otce je Šutr a Krystal plnohodnotná druhá práce, která nás naplňuje i finančně. Největší radost nám ale dělají spokojení zákazníci, účastníci našich workshopů nebo nadšenci na přednáškách ve školách. Děláme to srdcem a věřím, že projekt dál poroste. Snažím se totiž předávat víc než jen krásné kameny.
Na závěr bych chtěl apelovat na jednu věc: chovejte se slušně k přírodě i k majitelům pozemků. Nikdy nevstupujte do osetých polí. Je to odpovědnost nás všech, pokud chceme tento krásný koníček zachovat.
Děkujeme za rozhovor!
–etsk–
