Dřevo od Lukáše Kapuše putuje k řezbářům, řemeslníkům i výrobcům nábytku a z jejich dílen následně do českých i slovenských domácností. Největší potenciál nachází v technice příčných řezů, takzvaných „koláčů“. Tyto masivní pláty se zachovaným přirozeným vzhledem a výraznou strukturou vyžadují důkladnou úpravu, která jim zajistí dlouhou životnost. Lukáše k profesionální práci přivedla touha tvořit rukama a vdechnout konkrétnímu stromu nový účel. Dnes připravuje dřevo, které je perfektně vysušené, ošetřené a připravené pro další umělecké zpracování.
Jilmový, bukový či dubový „koláč“ – ve vašem podání získává toto slovo úplně jiný význam. Co přesně si pod ním máme představit?
U nás je „koláč“ označení pro příčný řez kmenem – je to jedinečný výřez, který v sobě nese věk, krásu i celý příběh stromu. Každý kus je originál. Právě letokruhy a přirozená kresba z něj dělají ideální základ pro výrobu stolků, dekorací nebo obrazů.
Proč jste si zvolil práci se dřevem právě v této jeho přirozené, syrové podobě?
Začalo to zvědavostí. Fascinovalo mě, jak může být každý kus dřeva úplně jiný a zároveň sloužit jako základ pro funkční projekt. Neupravené dřevo nabízí svobodu a obrovský prostor pro kreativitu. První výraznější zlom přišel v roce 2019, kdy jsem narazil na svůj první velký strom a chtěl si z něj vyrobit něco vlastního. Od té doby se to postupně rozběhlo a práce v dílně se stala součástí mého každodenního života.
Zpočátku jsem dřevo vnímal jen jako materiál, dnes ho vnímám jako živý příběh. Každý kus má svůj charakter, energii i historii. Praxe mě naučila respektovat jeho přirozenost, nedokonalosti i limity.
V čem si dokážete dřevo podmanit a v čem naopak zůstává nepředvídatelné i pro zkušeného odborníka?
Dřevo si podmaníte tehdy, když ho skutečně poznáte – musíte vědět, jak reaguje, jak „pracuje“ a co s ním udělá vysušení. Vždy ale zůstane určitá míra nepředvídatelnosti, hlavně u starších kusů. Mohou se zkroutit, prasknout nebo překvapit nečekanou strukturou. Dřevo je živý materiál a stále pracuje. K deformacím dochází nejčastěji při nesprávném sušení, kdy vlhkost odchází příliš rychle nebo nerovnoměrně. Dřevo zkrátka citlivě reaguje na teplotu, vlhkost vzduchu i způsob skladování.
Pokud praskne jen jemně, dá se s ním stále pracovat. Můžeme ho seříznout, srovnat nebo využít v projektech, kde přirozené praskliny dodávají ten správný charakter. Většinu „poškozeného“ dřeva lze zachránit, pokud víte, jak na to.
Zmínil jste, že dřevo umí překvapit svou strukturou. Co se pod tím skrývá?
Každý strom je unikát a jeho vnitřek je vždy trochu překvapením. Někdy se objeví nádherná očka, jindy se kresba dřeva zvlní, roztrhne nebo stočí do spirály. Mnohokrát se mi stalo, že jsem rozřezal kmen, o kterém jsem si myslel, že bude úplně obyčejný, a uvnitř se najednou ukázala dramatická kresba nebo nádherný barevný kontrast. Ty nejkrásnější věci často nejsou zvenčí vidět – odhalí je až první řez.
Pokud jde o očka, jsou to shluky vláken, které vznikají tam, kde strom tvořil drobné výhonky. Mezi zákazníky jsou velmi žádaná, protože dřevu dodávají luxusní a netradiční vzhled.
Kam vaše dřevo po přípravě nejčastěji putuje? Co z něj vzniká?
Nejčastěji z něj tvůrci vyrábějí konferenční nebo jídelní stoly, hodiny, zrcadla nebo mechové obrazy. Putuje jak k profesionálním řemeslníkům, tak k lidem, kteří si chtějí doma vyrobit něco vlastního a hledají kvalitní základ.
Které druhy dřeva jsou pro výrobu stolů ideální? Dá se použít v podstatě cokoliv?
Ideální jsou tvrdší dřeviny jako dub, jasan, jilm nebo ořech, ale krásné kousky vznikají i z topolu, javoru či vrby. Každý druh má svůj styl. Často mluvíme o takzvané zvlněné kresbě, kdy vlákna mění směr a vytvářejí „proudový“ efekt. Díky tomu je každý centimetr desky unikátní. Dřevo může mít také plamennou kresbu, mramorování nebo výrazné barevné jádro. I proto řemeslníci tento materiál milují – nikdy nedostanete dva stejné kusy.
Jaké jsou nejdůležitější vlastnosti, které musí dřevo určené k opracování splňovat?
Naprostým základem je správné sušení, stabilita a absence škůdců. Bez toho tvůrce nikdy nevyrobí nic trvanlivého. U přirozeného sušení platí pravidlo: jeden rok sušení na každý centimetr tloušťky. Technické sušení v sušárně je sice rychlejší, ale i tam musíme být přesní. Vlhkost v interiérovém dřevě musí klesnout na 7–12 %. Vlhké dřevo se kroutí a praská. Stabilní dřevo musí mít vyrovnané vnitřní pnutí, jedině tak si výsledný stůl udrží svůj tvar i po letech.
Hraje roli i věk stromu nebo jeho případné poškození hnilobou? Dá se i takový kus zachránit?
Ano, věk i stav hrají velkou roli. Někdy má i poškozené dřevo svou „duši“ a při správném zpracování vytvoří úžasný kontrast. Tyto nedokonalosti jsou často tím, co dělá kus jedinečným. Musí být ale profesionálně ošetřené. Pokud je dřevo nekvalitně vysušené nebo napadené, výsledek nebude nikdy dobrý, ale pokud mu věnujete péči, i z „nemocného“ kusu může být designový skvost.
Jak takové poškozené dřevo ošetřujete?
Je nutné ho důkladně vysušit, chemicky ošetřit proti škůdcům a často zpevnit epoxidovou pryskyřicí. V některých případech se z původních prasklin a děr stávají designová „okna“, která tvoří hlavní estetický prvek stolu.
Využíváte i jiné části stromů než jen kmeny?
Určitě. Využívám kůru, menší větve, výrůstky i kořeny. Všechno, co má zajímavý tvar, se dá proměnit v podstavec, rám zrcadla nebo dekoraci.
Jak se pracuje s kůrou? Ta je přece nejvíce vystavena vnějším vlivům.
Kůra má velký potenciál jako přírodní rám nebo detail v mechových obrazech. Musím ji ale nejprve očistit a ošetřit proti škůdcům, jako jsou červotoči nebo tesaříci. Larvy dokážou napáchat obrovské škody, hlavně v měkčím a vlhčím dřevě. Pokud je kůra po vysušení příliš křehká, zpevňuji ji epoxidem, aby se nedrolila a zachovala si svůj přirozený vzhled.
Úplně na závěr bychom mohli nahlédnout i do samostatné kategorie, kterou jsou hodiny, obrazy a speciálně ty mechové, jež jsou dnes velmi populární. Jak vypadá příprava dřeva pro taková díla? Jaké dřevo se hodí nejvíce?
Pro tyto projekty je nejlepší stabilní a vizuálně atraktivní dřevo – například jilm, topol, olivovník nebo javor. Příčné řezy s oky nebo s nepravidelným okrajem dodávají obrazům charakter. Důležité je, aby dřevo s mechem esteticky ladilo. Je to krásné spojení přírody a poctivého řemesla.
Děkujeme za rozhovor!
–etsk–
