V posledních letech se stále více hovoří o negativním vlivu digitálních technologií na vývoj dětí a ve Spojených státech gradují soudní spory vedené proti firmám provozujícím sociální sítě. Podle žalob jsou sítě designované tak, aby u dětí vytvářely závislost. Měly by do používání technologií zasahovat spíše rodiče nebo by měl odpovědnost přejmout samotný stát a vydat plošná nařízení?
Dohled rodičů nad výchovou dětí je zakotven i v Ústavě a Listině základních práv a svobod: „Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči.“ Problém může být podle expertů v tom, že rodiče o negativních vlivech nevědí nebo na výchovu v tomto směru rezignovali.
O tom, jestli by měl například přístup na sociální sítě věkově omezit stát, tak jak je tomu např. v Austrálii nebo Francii, se minulý týden diskutovalo na konferenci pořádané Institutem Strategeo ve spolupráci s Institutem H21. „Obecně je to problematika, která není černobílá a nejsou v ní funkční černobílé jednoduché recepty,“ řekl v diskusi poslanec Patrik Nacher (ANO).
„Zavést věkové omezení? Zakázat telefony ve školách? Tam, kam chodí moje děti, je to zakázané, já jsem za to rád, ale má to být globálně nebo to máme nechat na rozhodnutí ředitele školy?“ otevřel poslanec další otázky.
„Přiznám se, že jako rodič jsem někdy selhal, když jsem si chtěl doma odpočinout a nechal děti na internetu. Ale jako zákonodárce nechci do svobody zasahovat,“ řekl Nacher s tím, že diskuse o věkové regulaci na sociálních sítích je bezesporu aktuální. „Doba se mění a děti tráví na sociálních sítích ohromné množství času. Jako rodič to můžu zablokovat. Ale jako poslanec? Nevím jestli bych byl úplně pro. Jak se bude věk prokazovat? Není jasné, jestli regulace nepřinese negativní vedlejší efekty.“
Přiznám se, že jako rodič jsem někdy selhal, když jsem si chtěl doma odpočinout a nechal děti na internetu. Ale jako zákonodárce nechci do svobody zasahovat.
— Patrik Nacher, poslanec
„Na sociálních sítích zanecháváme digitální stopu. Na ni jsou navázány reklamy. Chceme tomu nějak zamezit? Rozumím tomu, že sociální platformy tohle dělají a mají ty algoritmy, ovlivňuje to děti tak, že tam tráví více času, ten algoritmus je k tomu vede,“ říká poslanec, který by i přesto nechal omezování na straně rodičů. „Je to odpovědnost rodičů.“
Dalším tématem je otázka, zda by měly instituce, jako je Evropská komise nebo vlády jednotlivých států, tlačit na platformy, aby změnily algoritmy. „Nejsem si tím jistý. Nevím, v co by to vyústilo. Regulace říkají, že jsme selhali [jako rodiče a společnost] ve výchově, ve vlivu na ty nejmenší,“ míní politik.
Výsledky soudních sporů v USA proti společnosti Meta, která provozuje platformu Facebook, a společnosti Google, která provozuje YouTube, ukazují, že činnost těchto firem působila nad míru rodičovské odpovědnosti, a tedy může dojít k mnohamilionovým odškodněním nebo soudnímu vynucení změny algoritmů.
Konkrétně porota v Los Angeles shledala firmy Google a Meta odpovědnými v případu obvinění, že své sociální sítě a platformy záměrně navrhly tak, aby si na nich děti vypěstovaly závislost.
Na stejné konferenci, kde hovořil poslanec Nacher, vystoupil také bývalý novinář a člen Rady Českého telekomunikačního úřadu Ondřej Malý, který prohlásil, že uživatelé Facebooku nejsou pro platformu zákazníci, ale produkty, které platforma prodává inzerentům reklamy.
„My jsme produkt Facebooku, který prodává svým zákazníkům,“ řekl Malý s tím, že platforma vydělává na reklamách, nikoliv na tom, že by uživatelé platili za její používání. „Prodává nás inzerentům, kteří doufají, že si na ně klikneme.“
Dále upozornil na dlouho skloňovanou problematiku, že provozovatelé sociálních sítí chtějí udržet uživatele na platformách co nejdéle. „Čím déle tam zůstanete, tím více Facebook vydělá. Takže se snaží, abyste se tam cítili dobře. Když se necítíte na Facebooku dobře, tak odejdete,“ řekl Malý.
Plošná opatření by mohla začít vynucovat věkovou hranici pro vstup na sociální sítě nebo omezovat používání chytrých telefonů na školách, čímž by podle Nachera ulehčila rodičům, kteří nechtějí nebo nemají sílu taková pravidla vynutit sami, ale je to obtížné, protože kamarádi jejich dětí sítě a telefony používají. Zároveň by ale podle poslance logicky došlo i k omezení těch rodičů a dětí, kteří v digitálních technologiích problém nevidí a chtějí je i pro děti v nízkém věku.
Omezení věku by s sebou pravděpodobně přineslo povinné prokazování věku. „Jak se bude prokazovat věk a jak se to bude ověřovat? Opět poskytneme o nás další informace sítím. Číslo občanského průkazu, identifikátor… chceme to?“ ptá se poslanec Nacher. „Já to nevím rozhodnout. Není to úplně jednoduché. Není na to jednoduchý recept.“
