Když se bývalý profesionální fotbalista Jamie Carragher omlouval, že si uplivl před náctiletou dívkou a jejím otcem, kteří projížděli kolem v autě, hovořil o „chvilce zuřivosti“.
Řekl, že to bylo, jako by byl v jiném těle a jako by ho na několik vteřin posedlo něco jiného. K incidentu došlo po fotbalovém zápase mezi Carragherovým klubem Liverpool a Manchester United.
Co zapříčiňuje, že někteří lidé jsou k výbuchům agresivity náchylnější? A jak můžeme takové okamžiky lépe zvládat? Abychom tyto otázky přesně zodpověděli, musíme nejdříve rozlišit dva existující druhy agrese.
Druhy agrese
Tím prvním je to, co psychologové označují za „proaktivní agresi“, kde jde o záměrný, účelový útok na nějakou oběť. Proaktivní agrese je často spojována s bezcitností a absencí výčitek svědomí či pocitu viny.
Druhý typ je „reakční agrese“, což je impulzivní reakce na stres nebo vztek. Jde o reakci na provokaci, frustraci nebo výhrůžku a je charakteristická zuřivými útoky, obvykle směřujícími na zdroj provokace.
Příkladem reakční agrese by mohly být takzvané zločiny z vášně nebo výbuchy vzteku u řidičů, ale také Carragherova reakce na chování fotbalového fanouška na dálnici.
Takové agresivní výbuchy jsou často následovány pocitem hanby a lítostí, a tím se liší od proaktivní agrese.
Role amygdaly
Mechanismy v mozku, které za reakční agresí stojí, jsou také odlišné, jak ukázalajedna studie poruchy IED, což je porucha v chování charakterizovaná nepřiměřenými výbuchy vzteku a násilí.
Účastníci studie trpící IED podstoupili vyšetření mozku magnetickou rezonancí, zatímco sledovali snímky obličejů s různými emocionálními výrazy (zlost, smutek, štěstí, strach). Cílem bylo pozorovat, jak se chová amygdala (mandlovitý útvar v mozku nacházející se za spánky).
Čtěte také: Jak zdravě vyjádřit svůj hněv
Ublížil vám někdo? Odpuštění může prospět vašemu zdraví
Amygdala se obyčejně aktivuje, když máme pocit ohrožení nebo strachu, ale také má na starosti empatickou reakci na emoce druhých osob. Za normálních okolností potlačujeme agresivní chování, protože se dokážeme vcítit do bolesti, kterou by to mohlo oběti způsobit.
Když se při jmenované studii objevily snímky rozzlobené tváře (pocit ohrožení), účastníci s IED vykazovali daleko větší reakce amygdaly v levé straně mozku než lidé bez této poruchy.
Míra reakce zároveň odpovídala počtu vážných agresivních výbuchů, které člověk v průběhu života měl. Kromě toho byla u lidí s IED narušena komunikace mezi amygdalou a přední oblastí mozku (orbitofrontální kůra mozková).
Tato oblast pomáhá s integrací emocí a sociálního kontextu, aby došlo k určení adekvátního chování. Čelní laloky ovlivňují naši schopnost monitorovat, plánovat a regulovat chování a emoce, tedy naši schopnost sebeovládání.
Je-li amygdala aktivována nadměrně, může přebít funkci oblastí mozku, které monitorují a regulují chování, což následně vede k tzv. „slepé zuřivosti“. Slabé emocionální ovládání je spojováno se zvýšeným sklonem k reakčnímu agresivnímu chování.
Nadměrné kontrolování emocí však může také představovat problémy, protože zpomaluje zdravé pocitové procesy. Se stále přítomným stresem dojde člověk nakonec do bodu, kdy vybuchne, a i když výbuchy nemusí být tak časté, prožívaná zuřivost může být dokonce ještě větší.
Hromadění intenzivních leč zadržovaných emocí kvůli chronickému stresu a neustávajícím provokacím může člověka učinit náchylným k občasným, avšak silným explozivním reakcím.
Obzvláště náchylní mohou být lidé působící na pozicích, kde je vysoký tlak, ale vyžaduje se tu silné ovládání (například sportovci, politici nebo chirurgové). Takoví lidé by měli učinit konkrétní opatření, aby riziku emocionálních výbuchů zabránili.
Jak ovládnout vztek
Existuje několik inovativních cest, jak si lidé mohou vybudovat psychologickou odolnost a ovládat své chování. Jsou to například procvičování mozku, meditace a strava. To všechno může změnit, jak jsou emoce prožívány a vnímány. Například u vědomé meditace bylo dokázáno, že pomáhá snižovat deprese, úzkost a vztek.
Jiné metody přímo míří na fyziologickou reakci těla na stres, kdy se do organismu vylučují steroidní hormony jako kortizol a zánětlivé chemické látky. Ty mohou poškodit tělo i mozek a zasahovat do úpravy emocí a chování tím, že narušují a poškozují funkce čelního laloku a jeho vazeb na jiné oblasti mozku.
Tohle všechno je částečně kontrolováno naším „druhým mozkem“ – střevy. Výsledky naší laboratoře naznačují, že bakterie ve střevech hrají roli při úpravě pocitů tím, že ovlivňují vylučování těchto chemických látek.
A takto to dopadá, když nedokážeme ovládnou svůj hněv a naopak hněv ovládne nás 🙂
Společný projekt mezi Nottingham Trent University a University of Reading nyní zkoumá, jak bakterie v našich střevech ovlivňují funkci mozku a to, jak přistupujeme k druhým i k sobě.
To, co jíme, má dopad na to, jak se chováme. Jisté látky nás chrání proti nepříznivým vlivům, například složky obsažené v rybách nebo kurkumě, které mají silné protizánětlivé vlastnosti.
Některé studie ukazují, že doplňky stravy v podobě rybího oleje a dalších mikroživin mohou zlepšit funkčnost čelního laloku a snížit agresivní jednání. Kdoví, možná že by se na fotbalových stadionech měli začít prodávat sardinky.
Alexander Sumich je docentem psychologie na Nottingham Trent University.
Původně uveřejněno na portále The Conversation. Z angličtiny přeložil Ondřej Horecký
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
