PRAHA – 9. března 2020 vyzval předseda Konzervativní strany Jan Kubalčík čínský režim k ukončení represí obyvatel Tibetu a opuštění země. Přítomnost čínského režimu v Tibetu považuje konzervativní strana za okupaci a represe za formu genocidy.
„Stát Tibet je násilně okupován ČLR již 70 let. Čínský režim utlačuje tibetské obyvatelstvo národnostně, nábožensky, hospodářsky, stejně jako politicky,“ uvádí v dopise zaslaném čínskému velvyslanectví v Praze konzervativní strana. „Námi vyvěšená vlajka Tibetu letos vlaje v Brně v ul. Rybníček.“
„Vyzýváme vládu ČLR k zastavení genocidy obyvatel Tibetu a opuštění této země,“ dodávají čeští konzervativci.
Kulturní a náboženská genocida
Na území Tibetu praktikuje komunistická strana Číny stejný postup, jaký používá na území Číny, který zahrnuje vyhlazování původní kultury. Vyměňuje ji za kulturu toho, co je možné nazvat „komunistická kraslice“ – vyprázdnit obsah a nechat pouze na pohled pěkné pozlátko na povrchu. Vytvořit dojem, že původní věci jsou stále zachovány a zároveň je naplnit odlišným obsahem – komunistickou ideologií, nebo je alespoň vyprázdnit.
Jako příklad, který naplňuje význam pojmu „kraslice“, poslouží známý klášter Šaolin, kde dříve pobývali buddhističtí mniši, kteří žili mimo společnost a usilovali o dosažení osvícení, boží milosti a měli výlučně duchovní cíle. V podstatě se jednalo o veskrze duchovní společnost, která již opustila veškeré pozemské, světské záležitosti a úplně se věnuje duchovnímu rozvoji, studiu svatých písem a meditacím.
Dnes je jeho patriarcha veřejně známá osoba, která vystupuje v televizi a má svoji značku nudlí. Od místního výboru pro cestovní ruch dostal darem džíp s náhonem na čtyři kola. Z mnichů se stali herci, kteří jezdí po světě se svojí šou. Několikrát vystoupili také v Kongresovém centru Praha. To je trefný popis „komunistické kraslice“, všechen duchovní a vnitřní obsah již zmizel, ale obraz Šaolinského kláštera je pro veřejnost stále dobře viditelný a slouží jako turistická destinace – atrakce.
Podobně může dopadnout i Tibet. Z čistě analytického hlediska, pokud se bude situace vyvíjet i nadále stejným směrem, dojde ke skutečnému vyhlazení původní kultury. Již několik let přesídluje komunistická strana do Tibetu etnické Číňany a potlačuje původní obyvatelstvo a jeho kulturu.
Jednou z forem represí je skutečnost, že při příchodu do svatyně musejí obyvatelé projít čtečkou čipových karet, která identifikuje kdy a kdo do svatyně vstupuje.
V čem vidí čínský režim nebezpečí
Veškeré duchovní nauky jsou pro čínský režim potenciálním nebezpečím. Je to proto, že politika absolutní moci v podobě, jakou razí čínský režim, je absolutní moc nejenom nad územím, ale i nad myšlením obyvatel. Tibet samozřejmě byl centrem početné duchovní společnosti, a tedy potenciálním rizikem.
Proč si čínský režim myslí, že jsou duchovní společenství rizikem absolutní moci? Strana má jednotný přístup ke všem vírám – nejvyšší postava, ve kterou lidem dovoluje strana věřit je předseda komunistické strany. Nejvyšší mocí je komunistická strana. Pokud si myslíte něco jiného, je to režimem vnímáno jako hrozba.
Je to velmi patrné na všech náboženských skupinách v Číně. Mají totiž dvojí podobu – oficiální a režimem schválení buddhisté nebo křesťané, jsou pod kontrolou strany. A potom podzemní křesťanské církve loajální papežovi nebo tibetští buddhisté loajální dalajlámovi a podobně. Pokud následujete někoho jiného, než je komunistická strana, a pokud říkáte, že nad předsedou komunistické strany stojí bůh, buddha, tao nebo vesmírné principy, kterým se musí podřizovat i předseda komunistické strany a strana, považují to za hrozbu absolutní moci.
V praxi je to tak, že se strana nechce podřizovat ani ústavě nebo zákonům. Všichni soudci přísahají poslušnost komunistické straně, a tak se zákony a ústava ohýbají dle libosti strany. Absolutní moc je zaručena centralizací zákonodárné, soudní i výkonné moci do rukou strany. Pokud chce režim někoho zatknout a odsoudit, může tak učinit bez ohledu na ústavu nebo zákon. Pokud chce o někom zveřejnit očerňující informace, může použít veškerá média v Číně, jejichž obsah je pod kontrolou Ministerstva propagandy.
Tibet, jeho obyvatelé, jejich víra a kultura jsou přirozeně terčem represí komunistické strany a dalším horkým kandidátem na „komunistickou kraslici“.
Zájem čínského režimu o Tibet je především zakořeněn v nerostném bohatství, které se na tomto území vyskytuje. Je to stejné jako s Východním Turkestánem a jeho nerosty.
