Když jste uprostřed hádky, chcete dokázat svou pravdu, ale jestli váš přístup celý konflikt jen zhorší, lidé nedokáží přijmout to, co se jim pokoušíte sdělit.
Je lákavé uvěřit, že vaše schopnost přesvědčit druhé pochází primárně z toho, co říkáte (nebo jak násilně to prosazujete), ovšem podle doktora Christiana Conteho je klíčem schopnost naslouchat.
Doktor Conte se ve své praxi zaměřuje na zvládání hněvu – anger management. Jeho techniky dokáží zchladit konflikt i v těch nejhostilnějších prostředích. On sám pracuje ve věznicích s maximálním stupněm ochrany, kde učí vězně a dozorce, jak zlepšovat komunikaci tím, že drží hněv pod pokličkou.
Podstatou jeho „teorie ústupu“ je racionální diskuze a řešení problému. K tomu vedou tři kroky – naslouchání, potvrzení a zkoumání možností, ovšem ujít tyto tři kroky si vyžaduje praxi a sebeovládání.
Například když vás někdo ve vzteku konfrontuje, může vás to vyprovokovat, abyste s ním zacházeli se stejnou zlostí. A tady přichází příležitost proměnit tyto okamžiky napětí v pochopení, neboť lidé se často rozzlobí kvůli tomu, že mají pocit, že je ten druhý neposlouchá.
Mají-li lidé pocit, že vyslyšeni jsou, nemají důvod zuřit. Každý z nás chce být chápán a dát někomu tento dar je projevem soucitu. Výsledkem je, že budou daleko přístupnější tomu, co jim říkáte.
Teorie ústupu kombinuje myšlenky z buddhismu a moderní vědecké poznatky o fungování mozku. Pracuje s pochopením toho, co vztek vyvolává a jak ostrou diskuzi zmírnit. Technika je dopodrobna popsána v Conteho nové knize Walking Through Anger: A New Design for Confronting Conflict in an Emotional Charged World (Průvodce hněvem: Nový přístup k řešení konfliktu ve světě nabitém emocemi).
Naučte se poslouchat
Conte ve své knize popisuje několik praktických příkladů své strategie. Díky ní se dokáže velmi rychle dostat pod tvrdou slupku vězňů, kteří si ustavičně na něco hrají.
Dostane se ke kořenu jejich hněvu a nechá je popřemýšlet, jak chtějí zareagovat. Když vězni doprodrobna vypráví o své frustraci, rychle si uvědomí roli, jakou v tom hrají, a následky, jimž budou čelit, když budou reagovat iracionálně.
Jisté, své sehrává i Conteho mohutná postava, znalost bojového umění a početná tetování. To vše mu pomáhá se s vězni sblížit, ale říká, že jeho úspěch není založený na jeho vizáži, ale na přístupu. Podle něj každý, kdo si tento přístup osvojí, může úspěšně zvládnout konflikty, jimž v životě čelí.
Abyste dokázali ustoupit, musíte pochopit hledisko druhé osoby. Nejde o to omlouvat její chování, ale vysvětlit si ho, a vyhnout se tak budoucím problémům.
Nepřipoutávat se
Jednou z běžných překážek v procesu naslouchání je, že si myslíme, že druhého máme přečteného ještě předtím, než začne mluvit. Výsledkem bude, že mu začneme kázat, místo abychom se opravdu snažili vidět svět jeho očima.
Jenže konfrontovat někoho svými soudy nepřiměje lidi k otevření se a vy si tak nikdy nevyslechnete, co jim leží na srdci. „Slýchám od spousty lidí: ,Jo, jasně, to zní rozumně.’ Ale pak, za chvilku, už zase omílají, jak ,To neměl říkat,’ nebo ,To neměla dělat.’ Ano, řekli to nebo to udělali, ale to je minulost. Tak si to přiznejme a od teď to změňme,“ vysvětluje Conte.
Jedním ze základních důvodů, proč druhé soudíme, pochází z toho, co americká psychoanalytička Karen Horneyová nazvala „tyranie měl by“. Jde o zvyk hodnotit svět podle toho, jaký by měl podle nás být, místo abychom ho přijali takový, jaký je. Co se týče lidí, tam zase předpokládáme, že by něco měli nebo neměli říkat, dělat nebo vědět.
Conte vysvětluje, že je to naše ego, které si myslí, že všechno víme nejlépe, a trvá na tom, že my všemu naprosto rozumíme. Když si uvědomíme, že naše vědomosti mají svoje limity a že naše ego se mýlí, dokážeme k lidem přistupovat s pokorou a zvědavostí a díky tomu budeme schopni opravdu naslouchat.
„Někteří lidé si myslí, že když tak budou jednat, jsou slabí, ale pravda je, že je výrazně těžší nebýt reaktivní. Co dělá z člověka tvrďáka? To, že dělá něco snadného nebo něco těžkého? Jestli chcete být opravdu tvrďáci, musíme mít disciplínu a nebát se pošramoceného ega. Radši se zamyslete nad svou budoucností a dopady, jaké na tento svět máme,“ říká Conte.
Ve své práci se často setkává se situacemi, které jeho filozofii podrobují tvrdým zkouškám. Vzpomíná si na jednoho vězně, který mu vyhrožoval, že rozpárá celou jeho rodinu. Conte ale zareagoval s klidem.
„Věřím, že jsi teď rozzuřený a přemýšlíš, jak ublížit, protože cítíš bolest, ale chci, abys věděl, že nic, co říkáš, si neberu osobně,“ odpověděl trestanci.
Conteho schopnost ignorovat urážlivé poznámky pochází z buddhistického konceptu nebýt k ničemu připoutaný. Hovoříme-li o materiálních věcech, tento princip je jasný, ale co se týče myšlenek, tam už těžší oddělit se od nich.
Když někdo zaútočí na věci, kterým věříme nebo na které máme vyhraněný názor, může se nám zdát, jako by útočil na samotnou podstatu nás samých. Doktor Conte ale říká, že to jen útočí na naše ego, ne na naši podstatu. Ilustruje to následujícím příkladem.
„Řekněme, že tato kniha, kterou držím, jsou mé myšlenky. Když s mou knihou nesouhlasíte, beru to velice osobně, protože podívejte, jak pevně tu knihu svírám. Ale když tu knihu odložím o kousek dál a vy na ni pak zaútočíte, jasně vidím, že to není tak, že byste nesouhlasili s podstatou toho, kdo jsem, jen jste proti některým myšlenkám, které mám.“
Limbický systém
Nepřipoutávání se umožňuje zbavit se jedu, který konfrontací vzniká, a díky tomu se můžete zaměřit na něco daleko produktivnějšího – racionální diskuzi.
Než se však rozčilená osoba zklidní a bude se s vámi chtít bavit, může to chvilku trvat. Kdybyste měli možnost sledovat zobrazení magnetické rezonance mozku, který je rozzuřený nebo plný strachu, viděli byste, že činnost je soustředěna v limbickém systému. Limbický systém je část mozku, která má na starosti primárně mechanizmy pro přežití člověka, např. rozhodování o útoku nebo ústupu.
Racionalita a vyšší úroveň uvažování pocházejí z oblasti mozku zvané čelní lalok. Conte vysvětluje, jak on přesvědčuje rozezlené jedince, aby se přiklonili k racionalitě.
„Představte si, že když jste plni emocí, limbický systém je naplněný vodou. No a jediná cesta, jak se té vody zbavit, je vypustit ji. Přitakávejte jim, dokud nezískají pocit, že je uznáváte. Jakmile k tomu dojde, vypustili jste limbický systém a jste teď připraveni přenést informaci do jejich čelního laloku a možná se dostanete ke kroku, kdy můžete prozkoumat různé možnosti (reakce).“
Pokud se vášně v některé fázi procesu opět vznítí, neztrácejte naději. Místo zoufání si, že jste zpátky na začátku, si udržujte v mysli svůj hlavní cíl: vést komunikaci tak, aby byla vyslyšena.
„Chci být zrcadlem, které odráží to, co druzí lidé dělají, a jediný způsob, jak to provést, je, že se soustředím na to, co dokáži kontrolovat a změnit: své myšlenky, své činy, svou energii,“ radí doktor Conte.
Teorie ústupu má sloužit ke zklidnění vášnivých konfrontací, přesto ji můžete procvičovat i bez vyhledávání sporů. A čím víc si ji budete procvičovat, tím méně konfliktům budete čelit.
Když se necháme polapit bojem o to, kdo má pravdu, a trváme na tom, že každý musí vidět svět z naší perspektivy, zaručeně dojde ke frustraci a propuknou hádky.
Díváme-li se však na svět s odstupem a bez věčných „měl by“ a soudů, je snazší přijat svět takový, jaký opravdu je. Sebeovládání můžeme dobře procvičovat například ve chvílích, kdy jsme ve společnosti svých blízkých, třeba o svátcích. Příbuzní často nejlépe vědí, jak nás vyprovokovat. Zkusme se ale příště podívat na svět i jejich očima.
Přeloženo z článku americké redakce.
