Názor

Technologičtí giganti nedávno před senátním výborem znovu odhalili, jak zhoubnou sílu představují.

Nebezpečnější jsou o to víc, že sami sebe považují za strážce morálky. Jsou přesvědčeni, že světu pomáhají tím, že nás chrání před dezinformacemi. Skutečnost je taková, že skrze různé formy cenzury podnikají frontální útok na svobodu slova.

Divadlo absurdnosti dokonal šéf Twitteru Jack Dorsey, když potvrdil, že Twitter neoznačil popření holocaustu za dezinformaci, ale zprávu New York Post o autentických emailech na počítači Huntera Bidena ano.


Šéf Twitteru rovněž před výborem uvedl, že Twitter prezidenta Trumpa necenzuruje, navzdory tomu, že tak učinil nesčetněkrát.

Stejně absurdní bylo jeho prohlášení, že Twitter na americké volby žádný vliv nemá. Proč se tedy obtěžuje cenzurovat zprávy?

GoogleFacebook jsou oproti Twitteru ještě mocnější. Jejich neviditelné algoritmy diktují, co smíme a co nesmíme na našich mobilech či počítačích vidět.

Navrhují dvojí řešení. Jedno legislativní a jedno zaměřené na spotřebitele. To druhé bude pravděpodobně efektivnější, nicméně důležitá jsou obě.

Je třeba změnit prehistorický paragraf zákona, který společnosti zbavuje odpovědnosti za obsah, který ukazují.


Knižní tip Epoch Times
Devět komentářů ke komunistické straně mapuje děsivou historii Komunistické strany Číny. Iniciovala hnutí, díky kterému vystoupilo ze „strany“ a jejích přidružených organizací již přes 300 milionů Číňanů. Zakoupíte na našem E-shopu.


Šéfové těchto společností jsou de facto světovými šéfredaktory a mohou vystupovat jako strážci informací. „Pravda je jen to, co my za pravdu považujeme“. Lze mít v digitálním věku větší moc?

Druhá možnost je prostě tato média opustit. Když nás takových bude dostatek, tyto společnosti to na ziscích pocítí.

Google je v této věci nejsnadnější nahradit. Namísto Google například používám DuckDuckGo.

Přestože není dokonalý, DuckDuckGo je mnohem méně vlezlý než Google, který nás sleduje na každém kroku a dělá to pro svůj vlastí zisk. A kdo ví, zda v tom není něco víc – například určit typ sociálního kreditu, který známe z Číny. Ví se, že Google čínské vládě radil ve věci omezování vyhledávání pro tamní prohlížeče internetu.

Pomůžeme nechat vyrůst konkurenci pro Google, což ve finále zlepší služby pro spotřebitele.

Opustit Twitter je však komplikovanější. Spoustu lidí – mě nevyjímaje – v takovém případě sužují obavy, že jim uniknou nějaké důležité události.

V jedné věci je totiž Twitter unikátní. Stane-li se nějaká pohroma – ať už v podobě zemětřesení nebo teroristického útoku – můžete se dozvědět mnohem více a mnohem rychleji co se stalo než z běžných médií.

Přesto všechno, používáním Twitteru krmíme to monstrum. Hlavní problém je, že zatím nemá alternativu. Sociální síť Parler zatím není tím, co by měl být.

To, čím bych si přál, aby se Parlel stal, měl být hned od začátku Twitter. Síť, kde neexistuje cenzura.

Pokud jde o Facebook, ten zatím žádnou alternativu nemá. Alespoň teď ne. Stále těží z toho, že měl výhodu „prvního tahu“ na poli sociálních sítí.

Z původního článku Rogera L. Simonse přeložil: L. S.


Celý záznam výslechu ředitelů Twitteru a Facebooku v Senátu USA:

Záznam ze slyšení dne 17. listopadu 2020 zprostředkovala televize NTD.