Telč – Renesanční perla na Vysočině je proslulým pojmem. Zájemci obvykle navštíví zámek, náměstí, věž sv. Ducha, věž sv. Jakuba Staršího, možná i galerie – a po zdařilém občerstvení odjedou pryč. Telč má však i jinou, méně atraktivní nabídku, pro milovníky historie a přírodních zákoutí.
Když zamíříme k rozhledně, putujeme lesem a pěšinou. Jak se blížíme ke kovové věži, uslyšíme, jak ve větru rezonuje. V lesnatém porostu zní jako tajemná hudba. Název Oslednice připomíná poslední cestu kdysi odsouzených, kteří sem putovali na svoji popravu. Popraviště bývalo vždy za městem…
Z rozhledny máme městečko Telč jako na dlani, se zámkem a věžemi, navíc vidíme i hrad Roštejn a horu Javořici, nejvyšší bod Českomoravské vrchoviny.
Po sestoupení ze 175 schodů pokračujeme na popravčí vrch s památným křížem, dále alejí k židovskému hřbitovu. Ten zdejší je skromný oproti třebíčskému nebo v Třešti. Putujeme alejí vzrostlých stromů, kam se místní lidé teď v létě po večerech chodí podívat na létající světlušky.
Ze síně při vchodu do hřbitova je v současnosti obrazová galerie, můžete tam zastihnout i mladé výtvarníky, jak tvoří svoje díla. Místo skýtá poklidné zákoutí k procházce i k zamyšlení v zeleni mezi stromy a starými náhrobky.
Pro zvětšení fotogalerie klikněte na obrázek:
Kříž na bývalém popravčím vrchu. (Z. Danková / ET ČR) Alej vedoucí k židovskému hřbitovu, místní sem v létě po večerech chodí pozorovat světlušky. (Z. Danková / ET ČR) Náhrobky na židovském hřbitově v Telči. (Z. Danková / ET ČR) Náhrobky na židovském hřbitově v Telči. (Z. Danková / ET ČR) Parní mlýn postaven počátkem 16. století. (Silvie Poukarová) Bodláky štětka připomínající soukenickou minulost parního mlýnu. (Silvie Poukarová)
Pokračujeme k bývalému parnímu mlýnu, který je dnes opuštěný. Jde o památku zapsanou do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek. Na tzv. Starém městě, pod hrází Staroměstského rybníku, nacházíme zbytky původní mohutné stavby parního mlýnu, jenž byl založen počátkem 16. století. Nějaký čas také sloužil jako část továrny Jakuba Langa na výrobu jemného sukna. Později mu byla opět navrácena funkce mlýna, a obilí se zde mlelo až do r. 1957.
Soukenickou minulost dodnes připomínají vzrostlé bodláky štětka v blízkém okolí budovy mlýna, jež sloužily kdysi jako pravé soukenické štětky k počesávání sukna. Jde o krásné bodláky, které dosud slouží i jako bylina, jíž se dá léčit borelióza.
Putování zakončíme u kostelíku Matky Boží s přilehlým hřbitovem. Na vývěsce čteme data letních poutí. Kolem rybníku pak zamíříme do centra, kde si můžeme dát občerstvení.