Naše představa o sobě a to, jak se nosíme, spolu úzce souvisí

Když jsem šla okolo výlohy obchodu, všimla jsem si vlastního odrazu ve skle a zůstala jsem šokovaná. Musela jsem se podívat dvakrát. Kdo je ta žena se zakulacenými rameny?

Když na počítači něco čtu nebo píšu, trávím u něj hodiny a neustále se hrbím. V rámci Harkness Ballet of New York jsem absolvovala rozsáhlé studium o obrazotvornosti a vyrovnání těla, proto jsem si uvědomila, že někde po cestě životem se moje držení těla – a to, jak se vidím – dostalo na scestí.

Jakmile se nám pocit držení těla pevně usadí v mozku, stačí si tento pocit připomenout a naše tělo automaticky zareaguje tím, že toto držení obnoví. Čím pevnější je obraz tohoto držení těla nebo vzpomínka na něj, tím více mentálních cest k nápravě vadného postoje máme. Takto je náš posturální obraz, to jest představa sebe v určitém postoji, a jeho zapamatování úzce spojeno s naším skutečným držením těla.

Odkud přichází představa o držení těla?

Tvorba posturálního obrazu pochází z vnitřních i vnějších vlivů a z toho, jak se rozhodneme na tyto vlivy reagovat. Mnoho našich myšlenek a emocí ovlivňuje to, jak sami sebe vidíme, a to se odráží i v našem držení těla.

Postoj těla nebývá obvykle statický, ale nestálý. Každý den je jiný, záleží na tom, co jsme dělali předchozí den, jak jsme spali, na co myslíme a co cítíme a v jakých polohách dlouho setrváváme. V důsledku těchto proměnlivých faktorů musíme každý den jemně upravovat své držení těla. Každodenní špatné návyky v držení těla se s přibývajícím věkem hromadí a stávají se viditelnějšími. Proto bychom měli na držení těla myslet jako na trvalou snahu a vždy se snažit o zlepšení.

Co děláme celý den?

Jako tanečnice vím, že na prvním místě je uvědomění si vlastního těla. Je sice pravda, že naše držení těla vychází z genetického a společenského dědictví, ale je vynucováno našimi nahromaděnými psychickými a fyzickými návyky. Například moje držení těla bylo docela dobré, když jsem ještě sportovala: vyrovnávání postavy neustále rostlo směrem ke správnosti. Pak se můj život změnil na každodenní dlouhé vysedávání za počítačem.

Děti sedí přirozeně rovně. Jejich velká hlava dokonale balancuje nad rameny díky výjimečně rovné páteři a způsobu, jakým jsou stavební kameny jejich těla poskládány jeden na druhém. Všichni si však časem můžeme vypěstovat špatné návyky držení těla. Někdy je to důsledek toho, že vidíme špatné držení těla u sourozenců a rodičů. Někdy je to důsledek emocionálních nebo fyzických sklonů.

V kulturách, kde každodenní úkoly zahrnují hodně pohybu, se pravděpodobně setkáme s tím, že lidé mají dobré držení těla. Sezení na podlaze, nošení košů na hlavě a pobíhání podporují správné držení těla. Naproti tomu sedavý způsob života, nadměrné množství času stráveného u obrazovek a přepychový nábytek, který máme, působí právě opačně.

Naše pohodlná křesla, lenošky a pohovky podporují špatné držení těla tím, že nás vybízejí k povalování se, kdy svaly jsou ochablé. Vysedávání na tomto „pohodlném“ nábytku snižuje svalový tonus, který je nezbytný k tomu, aby bylo tělo dobře podepřeno a zajistilo si správné narovnání. Všechno to posedávání způsobuje, že kyčelní klouby ztrácejí pružnost, což nutí ostatní části těla, aby se namáhaly a kompenzovaly to.

K napravení tohoto problému nám pomůže pochopit, že naše držení těla může změnit to, jak na sebe nahlížíme, a zároveň to, jak sebe sami vidíme, může ovlivnit náš tělesný postoj. Mít v hlavě myšlenku nebo si držet v mysli obraz, vysílá do těla zprávu prostřednictvím nervového systému, protože myšlenky a nervový systém jsou propojeny.

Když se pokoušíme o nový fyzický úkon, náš mozek vytváří nové nervové dráhy, aby zjistil, jak tento jedinečný výkon provést. Podobně jako si tanečník nebo sportovec představí, jak provádí fyzický výkon, aby zlepšil jeho provedení, můžeme totéž udělat s tím, jak dobře je naše páteř vyrovnaná s hlavou, krkem a boky.

Co je třeba udělat pro správné držení těla?

Když jsem se vrátila k šokujícímu obrazu ženy se zakulacenými rameny, který jsem viděla ve výkladní skříni, uvědomila jsem si, že moje držení těla potřebuje drastickou korekci. Vyžadovalo to něco mnohem víc než jen fyzickou změnu. Jako profesionální baletní tanečnice a instruktorka fitness jsem věděla, že k nápravě mého postoje jsou nezbytné dvě základní složky.

Zaprvé jsem musela fyzicky napravit své držení těla tím, že jsem vtáhla pupek dovnitř a nahoru, lopatky jsem zatáhla dozadu a dolů a zvedla bradu tak, aby hlava byla přímo nad rameny.

Za druhé jsem si musela vizualizovat svůj správný postoj. Tělo zareagovalo a mozek se učil. Protože si těla ráda hledají tu snadnější cestu a vracejí se ke známým vzorcům, použila jsem pro podporu svého obrazu svou fotografii z doby, kdy jsem byla ve vrcholné kondici. (Můžete použít jakýkoli svůj snímek nebo snímek někoho jiného, kdo vypadá tak, jak bystě chtěli vypadat vy). Dala jsem si ho na zrcadlo v koupelně, kde jsem ho viděla každé ráno jako první věc po vstání z postele.

Ta žena se zakulacenými rameny od té doby zmizela. Kéž vám moje zkušenost poskytne nový pohled na to, jak duševní představivost funguje při vytváření skvělého postoje, který může podpořit jakékoli dobrodružství, jež vám život přichystá.

Přeloženo z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times.