Umělecké bádání pro mladé a mladé srdcem
Svět zní mnoha hlasy a zvuky.
Některé hlasy jsou dobré. Některé melodie jsou krásné a pravdivé. Jiné zvuky jsou dráždivé nebo nesourodé. Některá slova jsou rozumná a čistá, zatímco jiná jsou zlostná a chybná. Slova, kterými formulujeme své myšlenky, odhalují srdce. Lidské srdce se odhaluje také v umění.
Umět dobře naslouchat je umění, kterému se naučila nejedna oddaná maminka. Matky jsou často vystaveny hluku a ruchu. Děti bouchají do hrnců, vrkají, zpívají písničky, žádají o pomoc, pláčou a hlasitě si hrají. Dětské štěbetání může být krásné – a někdy chaotické. Zatímco se malé děti baví tím, že rostou a učí se hrou, maminky jsou často zaměstnány každodenními povinnostmi.
Matky „na půl ucha“ naslouchají a učí se rozlišovat mezi akordy veselí a trápení a podle potřeby se naladit a zase odpojit. Sama mám čtyři děti, a tak celý den registruji šumění války a míru, někdy se usmívám nad aktivitami svých dětí a jindy je rychle opravuji. Zatímco hluk je normou, úplné ticho může vyvolat poplach. V aktivním domě je ticho vzácné. Ve skutečnosti často doprovází nebezpečí. Když se malý kluk vloupe do skříňky pod kuchyňským dřezem a objeví tam čisticí prostředky, všechno ztichne.
Onehdy jsem během vzácné „tiché chvilky“ seděla v kapli se svým čtyřletým synem. Chroupal svačinu, motal se kolem a občas si klekl, aby se vedle mě pomodlil. Když jsme tam chvíli byli, vstoupil náš kněz, aby se pomodlil. Najednou, když byl v místnosti další člověk, jsem si uvědomila, jak křupavý může být balíček preclíků. Zasmála jsem se a řekla jsem knězi: „Maminka nikdy neslyší, jak hlasitě její dítě mluví, dokud si neuvědomí, že je poslouchá někdo jiný.“ Odpověděl mi příběhem o Matce Tereze. Jedna nová jeptiška se jednou světice zeptala, jestli hluk z rušné ulice za kaplí neruší její modlitby. Matka Tereza prý odpověděla takto: „Hluk? Jaký hluk?“
Teď už vím, proč jí říkali „Matka“.
Obraz nazvaný Mušle, 1871, William Adolphe Bouguereau. Olej na plátně. (Volné dílo)
Z litanie slov, pískání a rušivých vlivů, které člověka během života obklopují, je nedílnou součástí našeho růstu naučit se, kdy a jak naslouchat. Jen tak se můžeme stát silnými a zdravými. Je velmi důležité rozlišovat, co je důležité a co ne, co je pravda a co lež, co je dobro a co zlo.
Mateřská láska nás učí schopnosti rozlišovat v moderním světě
Obraz nazvaný Tajemství lásky, 1896, William Adolphe Bouguereau. Olej na plátně. (Volné dílo)
Angličtina má pro lásku méně slov než pro jiné věci. Vezměme si například starou řečtinu. Řekové jasně rozlišovali mezi mnoha různými projevy lásky a vášnivých citů. Termín „eros“ označoval fyzickou lásku a přitažlivost. Pojem „fília“ se vztahoval na vznešenou lásku a přátelství. „Storge“ bylo slovo vytvořené pro vyjádření rodinné lásky. A „agapé“ se týkalo lásky Boha k člověku nebo člověka k Bohu ve formě obětavosti.
Láska má mnoho různých podob. Mateřská láska je velmi speciální, protože je nesobecká. Autentická láska vždy zahrnuje sebedarování a usiluje o dobro milovaného. Nikdy neublíží, i když je ochotna trpět.
Svatý Pavel výjimečně dobře vysvětlil podstatu lásky, když napsal: „Láska je trpělivá, láska je přívětivá. Nezávidí, nevychloubá se, není pyšná.“
Protože anglický jazyk nepřekypuje slovy pro lásku, slovo „láska“ se široce používá a zneužívá. Kolikrát jste už řekli: „Miluju dort“ nebo „miluju to auto“? Druh lásky popsaný v takových výrocích je zřetelně odlišný a významově mnohem méně významný než „miluji svou matku“. V prostředí rychle se měnících představ o životě a lásce jsou otřepaná hesla často špatnými průvodci.
Obraz nazvaný Šeptání lásky, William Adolphe Bouguereau, olej na plátně. (Volné dílo)
Láska v sobě nese věčnost.
Rozlišování mezi pocity, nekontrolovanými impulsy a nesprávnými sklony je pro lásku stejně důležité jako konání dobra vůči milované osobě. V době, kdy je společnost přehnaně fixována na city, ať už jsou jakkoli rozmarné, připomínám svým dětem, že láska je slovo uvedené ve skutek. Když budeme správně milovat, plodem našeho snažení bude pokoj, radost a milosrdenství.
William-Adolphe Bouguereau, francouzský akademický realistický malíř 19. a raného 20. století, namaloval mnoho obrazů lásky v různých podobách. Stejně jako mnoho velkých spisovatelů, umělců, filozofů a akademiků z generací, které předcházely té naší, i Bouguereau jasně rozlišoval mezi různými významy a výrazy, které dnes mnozí anglicky mluvící lidé jednoduše spojují do jednoho širokého pojmu „láska“. Byl to velkolepý a plodný malíř, některá z jeho vrcholných děl si můžete prohlédnout zde. Mým osobním favoritem je obraz nazvaný „Mušle“, vytvořený v roce 1871. Ukazuje lásku matky, která jemným způsobem učí své dítě naslouchat zvukům světa a rozlišovat mezi nimi.
Z originálního článku přeložila J. B. Článek byl redakčně zkrácen. Upravil M. K.
