Na Mariánských hradbách poblíž Pražského hradu se koncem června r. 1647 kvůli osobnímu sporu utkali v souboji dva vysoce postavení důstojníci. Oba náleželi pod velení zemského velitele Rudolfa Colloreda. Souboje byly v té době císařem zakázané. Hrabě Colloredo vyslal dva šlechtice, aby duelu zabránili. Avšak ani vyslanci, ani vydatný déšť nezchladil hlavy dvou soků, kteří hodlali uskutečnit souboj pro urážku na cti. Za hustého deště oba muži proti sobě vyjeli na koních a padly výstřely. Ten mladší se skácel s koně k zemi.

Vítězem souboje se stal Martin Maxmilián Golč, generál sloužící panovníkovi během 30leté války. Podařilo se mu tak prokázat, že jako penzionovaný důstojník i ve starším věku ještě dokáže ubránit svou čest. Tím, kdo padl, byl Wolfgnag Adam z Pappenheimu, syn jeho bývalého kolegy maršála. Tento sok byl o generaci mladší.

Starší vítěz se pak dobrovolně nechal internovat v domácím vězení, protože duely byly protiprávní, proto i ten, kdo zvítězil, měl přijmout trest za účast v souboji.

Podle historických pramenů Golč svého činu nelitoval, cítil se v právu, pouze se pak uklidil do ústraní.

Golčova tvrz postavená ve vojensky obranném slohu, rekoleční dům. (Z. Danková / ET ČR)

Někteří historici se domnívali, že pozdější výstavbou sakrálních památek v Jeníkově činil Golč pokání za svůj čin v souboji. Podle knihy Františka Skřivánka však byl Golč odjakživa velmi zbožným a věřícím člověkem.

Když dostal od panovníka obec Jeníkov, rozhodl se povznést darovanou obec tím, že nechal stavět sakrální stavby. Nejprve v r. 1650 založil poutní místo Loretu a hospital (nedostavěný se poté stal rezidencí, dnešním děkanstvím). K Loretě se uchylovali zbožní poutníci, v jejím areálu se nechali vyzpovídat a udělit rozhřešení. Původní kapli Loretu dnes v Jeníkově nespatříme, protože tuto stavbu později obklopil kostel sv. Fr. Serafínského. Při vstupu do zahrady u kostela se dá rozpoznat její pozůstalý obrys.

Baron Golč nadále pokračoval v investicích do dalších staveb a jeho činnost nezastavilo ani jeho úmrtí, neboť v odkazu pokračovala jeho choť, vdova Marie Magdalena Juliána z Obsinnigu, zvaná Roe.

Rekoleční dům s fortifikačními stavebními prvky

Kdo by postavil tvrz za účelem kontemplace, rozjímání o smyslu života a podobného zbožného zaujetí? Lidé se modlí nebo soustředí většinou v chrámech, a ne v pevnostech.

Byl to baron Golč, kdo se k tématu postavil jinak. Jako důstojník habsburského vojska předtím proslul tím, že vícero měst a pevností opatřil důkladnou fortifikací.

Když v Jeníkově nechal v 17. století postavit věž v obranném slohu, určil ji jako Lusthaus, rekoleční dům, dům pokoje, sídlo k rozjímání. S protějším starým zámkem na jižní straně, kde je dnes vchod, byla tvrz původně spojena vnitřní chodbou a také padacím mostem. Stavebně jde o věžovitou tvrz. Během 18. století pak musela být věž snížena, ale tvrz stojí podnes a slouží městu jako galerie. Z hlediska historického jde o jednu z posledních věžovitých tvrzí na našem území.

Hrobka manželů Golčových za oltářem loretánské kaple. (Z. Danková / ET ČR)

Nazvali ji Lusthausem, jehož význam spočívá – dům pro potěšení, letohrádek, dům sloužící k naplnění tužeb. Tento název však měl poněkud zavádějící význam. F. Skřivánek uvádí věc na pravou míru: „Později prameny uváděly název Ensthaus. Když se přeloží, znamená to:

ens = bytí, jsoucno. Haus = dům. V pravé míře tedy dům sloužící k úvahám o jsoucnu. Řečeno dnešním jazykem – meditační dům.“

Vzhledem k věku manželů Golčových je to více než pravděpodobné.

Podobizna Golče náležející městu. (město GJ.)

Na jižní stěně se nachází renesanční krb s klasicistně profilovanou římsou, na niž nechal baron Golč napsat tři věty:

Pamatuj člověče, že jsi prach. Proč se tedy vypínáš, jsi země a popel. Jsme dým, hlína, staneme se smetím, blátem.“

Výzdobu sálu tvořilo osm nápisů týkajících se posledních věcí člověka, jak uvádí ve své knize Fr. Skřivánek, který současně nazývá stavbu „letohrádkem ve tvaru miniaturní pevnosti“. Svobodný pán Golč a jeho paní začali tuto stavbu stavět v roce 1650 a během tří let ji dokončili.


Video o historii města Golčův Jeníkov


Baron Martin Maxmilián z Golče proslul jako důstojník, který v souboji na pistole sprovodil ze světa mladého polního maršálka Pappenheima, a jako ten, kdo v posledním válečném roce přivedl pomoc Švédy obležené Praze. V Golčově Jeníkově i v historické literatuře se traduje, že sakrální stavby v Jeníkově založil jako výraz pokání za svůj vítězný souboj. A tak množství dochovaných památek upoutá návštěvníky dnešního Golčova Jeníkova, zatímco baron a jeho choť pokojně odpočívají v malé kryptě za oltářem loretánské kaple s mramorovým náhrobkem, nad nímž je zavěšena dělová koule. Dělový náboj je upomínkou na nejvyšší vojenskou hodnost, které baron dosáhl – generál polního zbrojmistra. Pokorně věřící generál tak náležel k dalším pozapomenutým osobnostem habsburské generality.

S použitím textu z knihy J. Kiliána: Martin Maxmilián z Golče a Poodhalená minulost Golčova Jeníkova od Fr. Skřivánka a M. Jirouškové.