(Nejenom) ve Spojených státech se v dnešní době široce debatuje o otázce potratů, tedy usmrcování nenarozených dětí. Zatímco jedni tvrdí, že potrat je „zabití dítěte“, jiní zastávají názor, že se jedná o „svobodnou volbu matky“ nebo dokonce „právo matky“. V některých státech tlačí takzvaná progresivní hnutí zákonem stanovenou hranici potratu až těsně před porod dítěte. V jiných státech naopak hovoří o „úctě k životu“ nebo „zodpovědnosti vůči nenarozeným dětem“ nebo o „právu na život“, které dává člověku Bůh, a nikoliv stát.
Kdy tedy začíná právo dítěte na život? Z hlediska světského zákona je to okamžik narození dítěte. Tedy když opustí lůno své matky. Do té doby na papíře žádná práva nemá a může být kdykoliv usmrceno, alespoň takto si tuto problematiku představují progresivní hnutí.
Tato hnutí čato vycházejí z dialektického materialismu, tedy tvrzení, že člověk nemá žádnou duši, a ateismu, tedy, že člověk nebyl stvořen Bohem a jeho existence nemá žádný vyšší smysl, stejně tak neexistují žádné mravní nebo duchovní zákony či dobro a zlo definované během „stvoření světa“ Stvořitelem.
Progresivní svět absolutní „svobody“ se v problematice potratů dostává do konfliktů s konzervativní částí společnosti, lidmi věřícími v existenci duše, Boha nebo duchovní zákonitosti světa, které vymezují hranice mezi dobrem a zlem. To znamená, že nehledě na to, co si člověk myslí, tyto zákonitosti existují vně člověka, nebyly vymyšleny ani definovány člověkem.
Tradičním způsobem myšlení je zabití nenarozeného dítěte „hrozným činem“, který je srovnatelný s úmyslným zabitím. Pro věřící je to hřích nebo vytváření karmy.
Partnerské vztahy
Samozřejmě, budeme-li hovořit o potratech, nevyhnutelně narazíme na otázku partnerských vztahů mezi mužem a ženou a jejich intimní vztahy.
V moderní době se sex stal synonymem „zábavy“ a „potěšení“, zatímco se od něj odděluje otázka zodpovědnosti. Množství antikoncepcí a blokátorů těhotenství nebo terminátorů spermií umožňuje užívat si „zábavu“ bez „strachu z otěhotnění“. Těhotenství se tak mnohdy stává „chybou“ nebo „mezerou“ v antikoncepci. A potom se tedy nabízí „řešení“… potrat.
Z pohledu tradiční kultury (před vynálezy antikoncepce a viagry) patří sex do manželství, a je to proto, že vede k těhotenství a plození potomků, o které je potom třeba se starat, vychovávat je a dát jim domov.
Pokud se stalo, že žena otěhotněla před uzavřením sňatku, bylo to automatické znamení pro muže, že musí převzít zodpovědnost a ženu pojmout za svoji manželku a starat se o svého potomka. Byla to otázka cti. Nepostarat se o ženu, kterou muž přivede do těhotenství, a nestarat se o své dítě byla pro muže hanba. Pokud se dokonce matka pokusila zabít svoje nenarozené dítě, byl to hrozný čin a překvapivá krutost ze strany matky, která dokonce zajde tak daleko, že zabije své vlastní dítě.
Samozřejmě je mnoho různých osudů a situací a žena se může ocitnout v zoufalých situacích. Těm se ale mělo předcházet dodržováním určité zdrženlivosti a etiky vztahů mezi mužem a ženou.
Vztahy mají být vznešené, založené na důstojnosti a zodpovědnosti, vzájemné úctě, nikoliv jenom na touze a užívání si, protože touhy vždy brzy opadnou a nedokáží partnerské vztahy udržovat pohromadě. K tomu slouží manželská a rodinná etika.
TIP: Vztahy mezi mužem a ženou (I) – seznámení a posvátnost milostného vztahu
Pokud se někdo dívá na historická období první a druhé světové války jako na éru utrpení, potom se budoucí generace na současné období budou pravděpodobně dívat jako na éru „šílenství“. Ti, kteří mohou mít děti, berou antikoncepci a zabíjejí nenarozené děti ještě v matce a ti, kteří děti mít nemohou, chodí na umělá oplodnění v laboratoři, kupují si vajíčka, která odnosí v děloze takzvané „náhradní matky“, které jim dítě po porodu předají.
Diskuse o potratech je také diskusí o úctě k životu, zodpovědnosti a vznešenosti mezilidských vztahů. Když sex je vyvrcholením vztahu muže a ženy, a je aktem vytváření potomků, měl by také logicky stát až na konci, na vrcholu partnerských vztahů.
Než k tomu dojde, projdou muž se ženou seznámením, poznáváním se, plánováním, zasnoubením a svatbou, a během toho procesu vytvářejí rodinné vazby, které budou v budoucnosti udržovat jejich vztah pohromadě v dobách krizí a obtížných období.
Není možné vybudovat dlouhodobé vztahy na základě sexuální touhy. Pokud vezmeme sexuální touhu jako hlavní pojící prvek mezi mužem a ženou, je třeba vzít na vědomí fakt, že žádostivosti a sexuální touhy po nějakém čase zákonitě opadají a odezní. A co potom? Budeme si hledat někoho nového, kdo bude opět naše touhy živit? Nezanikne potom vztah společně s odezněním tužeb?
Podobné téma popisuje snímek Tulipánová horečka z roku 2017, když horečka skončí a my se probudíme, budeme muset čelit realitě. A v případě, že realitou je dítě, které vzniklo ve vztahu nepřipraveném na těhotenství, rodinu a výchovu, bude situace pro partnery a pro ženu obtížná. Kdo je ale do takové situace dostal?
Nedostali se tam sami? Současná společnost klade příliš malý důraz na výuku partnerské etiky. Pro progresivní hnutí jsou tyto věci „překážkou“ jejich vize „svobody“. Zase ta nudná pravidla a zábrany, pojďme žít raději „bez omezení“. Ano, ale potom musíme nést také důsledky.
(Karolina Grabowska | Pexels)
Kdyby měly partnerské a rodinné vztahy větší prestiž, důstojnost a etiku, možná bychom nemuseli tolik debatovat o otázkách potratů, protože by se dítě možná více vnímalo jako „požehnání, dar anebo štěstí“ namísto „chyby“ v antikoncepci nebo jako „překážka“ života bez starostí.
Byl bych nerad, kdyby toto zamyšlení vyznělo jako kázání, protože já sám jsem byl do určitého věku produktem moderní progresivní společnosti. Morální a etické hranice a principy jsem si musel budovat až po dospívání s „televizní kulturou“. Takže z mé strany se nejedná o kázání neomylného a bezchybného, ale spíše o sdílení někoho, kdo by chtěl pro své děti lepší svět a lepší vzdělání, než bylo dostupné mně.
Vzdělání v mezilidských vztazích a úctě k životu. Ano, udělali jsme chyby, ale kdo můžete… pojďme se poučit, a jak se říká, dělejme to odteď už dobře.
Samozřejmě, tato zodpovědnost je na ženách stejně jako na mužích. Přesto bych rád zakončil článek slovy, kterými některé ultrafeministky obhajují takzvané právo na potrat: „Moje tělo, moje volba“. Ano, vaše volba, ale co vaše dítě? Nebude vám líto, že ho připravíte o život? Třeba to bude krásná holčička nebo kluk. Opravdu to musíte udělat?
(Pavel Danilyuk | Pexels)
