Matka říká, že jejich malý syn, „Boží dar“, nyní prospívá.
Rodiče z kalifornského města Chatsworthu se ocitli na rozcestí, když jim v 21. týdnu těhotenství oznámili, že jejich dítě má vrozenou brániční kýlu (CDH), genetickou vadu, která zanechává otvor v bránici mezi hrudníkem a břišní dutinou.
To, co vypadalo jako slepá ulička, bylo pro rodiče Caleba a Abigail Ostromovy otázkou víry v Boha. Když jim perinatoložka nabídla možnost potratu jejich syna Theodora, jejich odpověď zněla: „Bůh nám dal toto dítě a my ho chceme, ať se děje, co se děje.“
„Pevně věříme, že Pán řídí naše životy a že všechno působí k dobrému těm, kdo ho milují,“ řekla maminka Abigail deníku The Epoch Times. „Jsme tak vděční za dar, našeho syna.“
Paní Ostromová, maminka v domácnosti a majitelka malé firmy, říká, že nejprve byli překvapeni, když v srpnu 2019 zjistili, že je těhotná. Ve 13. týdnu byli „nadšení“, když se dozvěděli, že se jim narodí chlapeček. Po 20týdenním ultrazvuku byli odesláni k perinatologovi kvůli viditelnému posunu srdce dítěte.
„Theodorův příběh nám připomíná, že Bůh není omezován přirozenými mechanizmy. Těšíme se, až budeme jednou Theodorovi vyprávět o tom, jak Bůh jeho i nás zahrnul milostí a milosrdenstvím.“
O týden později perinatolog provedl podrobné vyšetření a zjistil, že se břicho miminka posunulo do hrudní dutiny a vytlačilo srdce na pravou stranu. U dítěte manželů Ostromových byla diagnostikována CDH, přičemž závažnost kýly nebyla v té době známa. Rodičům zbývaly dvě možnosti.
První byla nechat věci volně probíhat a čekat. Rýsovala se možnost utlumeného vývoje plic, operace FETO (fetoskopická endoluminální okluze průdušnice) před narozením nebo okamžitá operace novorozence po jeho narození.
„S manželem jsme zůstali klidní, když nám [perinatoložka] vše vysvětlovala. Odešla, abychom měli pár minut pro sebe. Pak jsem se rozplakala. Všechno probíhalo hladce – nikdy jsem nečekala, že to přijde. Genetické potíže jsme neměli ani v jedné rodině a mně bylo teprve 27 let,“ řekla v rozhovoru paní Ostromová.
Když se perinatoložka vrátila, nabídla manželům druhou možnost. Zeptala se jich, zda „chtějí pokračovat“. „S Calebem jsme nevěděli, co tím myslí,“ vzpomíná. „Pak mi to došlo: nabízela nám potrat.“
Jejich odpověď byla rychlá a rozhodná: „Ať se děje, co se děje“. A v tu chvíli, když jim lékaři nabízeli jejich dvě možnosti, si Ostromovi vybrali třetí: modlitbu. Obrátili se na věřící ve svém okolí a požádali je o modlitbu. V průběhu těhotenství se za rodinu modlilo mnoho lidí.
„Za dítě se modlili lidé nejméně v šesti různých státech (a v Kanadě),“ říká paní Ostromová.
Mezitím se na začátku roku 2020 po celém světě rozšířil wuchanský koronavirus, který měl za následek uzavření měst a zmrazení náboru zaměstnanců. Ostromovi se ocitli bez práce, bez skvělého pojištění a připravovali se na porod vysoce rizikového dítěte uprostřed celosvětové pandemie, kdy v nemocnicích chyběl personál a pandemie vstoupila do politiky.
Pravidelné ultrazvuky v průběhu těhotenství vyloučily nutnost operace FETO, ale tlak, aby podlehli obavám, byl stále velký.
„Můj manžel Caleb mi velmi pomohl, když se moje úzkost stupňovala. Především jsem se naučila důvěřovat Pánu jako nikdy předtím,“ vzpomíná Abigail Ostromová.
Pak, večer na Velikonoční neděli 12. dubna 2020, přišlo na porod. Chlapec, který dostal od rodičů jméno Theodor, protože znamená „Boží dar“, se narodil v poledne následujícího dne. Jen pár vteřin poté, co ho sestra podržela v náručí a on ze sebe vydal první pláč, byl odvezen chodbou na jednotku intenzivní péče.
Rodiče zůstali v nemocnici tři dny a pak denně jezdili do Los Angeles za svým malým synem. Protože jim předpisy vydávané v souvislosti s onemocněním covid-19 zakazovaly společné návštěvy, jeden z rodičů navštěvoval dítě, zatímco druhý čekal na parkovišti. Ve věku pouhých 4 dnů podstoupil Theodor operaci brániční kýly a na jednotce intenzivní péče zůstal ještě dalších 18 dní.
Byl to měsíc sledování a čekání, ale nakonec si Ostromovi přivezli svého malého syna domů. Přestože trpěl gastroezofageálním refluxem (zpětný tok žaludečních šťáv ze žaludku do jícnu), byl Theodor zdravý a dýchal bez pomoci. Několik dní poté se jim ulevilo, když se dozvěděli, že celou operaci uhradila pojišťovna.
O rok později Theodorův rentgen a magnetická rezonance ukázaly, že se kýla v jeho těle již neobnovila. Dnes je z něj prospívající batole s typickými batolecími problémy a zájmy: silnou vůlí, bezmeznou zvědavostí, neutuchající chutí k jídlu – a láskou ke všemu, co je spojené s autíčky a hudbou.
Paní Ostromová se těší z radostí a zodpovědnosti, které jí přináší mateřství, a užívá si „jedinečné příležitosti učit ho o životě“ a hlavně mu vyprávět o Boží milosti a o tom, co pro něj Pán udělal.
Rodina společně překonala několik překážek. Odmítli se zastavit ve „slepé uličce“ a rozhodli se raději pokračovat dál s vírou ve vyšší moc, a tak si s sebou nyní nesou cenné zkušenosti, jak přistupovat k životu.
„Theodorova cesta mi skutečně ukázala, že každý život je vzácný dar, který nelze brát jako samozřejmost nebo ho zavrhovat kvůli takzvané vrozené vadě. Bůh není omezen přirozenými mechanismy nebo lidským úsilím, protože jedná v náš prospěch,“ míní Abigail.
Podle ní je dobré obrátit se k vyššímu smyslu života. „Jsme si jisti, že Boží milost je více než dostatečná, aby nás provedla dobrými i zlými časy.“
Z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložil M. K.
