Nedaleko od Humpolce narazíme na přehradu s poněkud tajuplným místem, klášterem v Želivě, který dodnes slouží bratřím mnichům premonstrátům. Ke klášteru náleží klášterní pivovar a restaurace, malý obchůdek, informační centrum pro turisty, kostel, léčebna a opatské zahrady.
Zvlněný terén kolem přehrady Trnávky láká pěší turisty i cyklisty navštívit okraj vodní plochy a poté se občerstvit v některé z blízkých restaurací. Pokud nechcete přímo do klášterní restaurace, můžete sejít kousek pod klášterní komplex do hospůdky Na Kocandě.
Jakmile se vydáte pěšky po červené značce okolo Trnávky, za necelou hodinku dojdete do Červené Řečice. Místní krásný zámek se dosud opravuje, není zatím přístupný. Ale můžete si dát oběd v místní restauraci nebo posedět na návsi pokryté příjemnou zelení.
Klášterní komplex
Premonstráti v Želivě sídlí od roku 1149. Jejich působení sice zaznamenalo přestávku v 50. letech, kdy komunistický režim pořádal nechvalné hony na duchovní a věřící. Dnes se však s nimi můžete reálně setkat.
Funguje zde duchovní služba – poskytuje nejenom mše svaté, svatby a křtiny, ale také duchovní poradu pro lidi zažívající těžké chvíle.
Každý den v sezóně – a mimo sezónu o víkendu a svátcích – se konají pravidelné prohlídky konventu kláštera s přilehlým kostelem Narození Panny Marie, který po požáru na počátku 18. století přestavěl významný český architekt Jan Blažej Santini.
Klášterní restaurace poskytuje vhled na pivovar a vaření piva, nebo při posezení venku výhled na klášterní zahrady.
Hotelové pokoje jsou vybaveny replikami dobového nábytku a skýtají opravdu poklidné spočinutí. Navíc hosté mohou navštívit klášterní lazebnu a zde užít si léčbu i relax.
Opat V. B. Tajovský
Se Želivem je neodmyslitelně spojeno jméno jednoho z jeho dlouholetých opatů kláštera – je to Vít Bohumil Tajovský (3. 3. 1912 – 11. 12. 1999 Želiv)z Klanečné u Havlíčkova Brodu. Jako nejmladší syn z rodiny krejčího vystudoval gymnázium a poté bohoslovecké studie v Hradci Králové, kde se během studia rozhodl vstoupit k želivským premonstrátům.
Během okupace, po náležitých pedagogických zkouškách, vyučoval v letech 1942–1948 na gymnáziu v Humpolci náboženství, filozofii, latinu a dějepis. V lednu 1948 byl zvolen nejmladším želivským opatem. Avšak dějství se okamžitě změnilo po únoru 1948. B. V. Tajovský byl označen za „nepřítele lidu“ a „vyakčněn“ z humpoleckého gymnázia. Opat se neustále bránil proti perzekuci věřících a byl několikrát zatčen. Spadl i do událostí kolem tzv. „Číhoštského zázraku“ s knězem Toufarem.
Po svém odsouzení prošel několika věznicemi. Když byl v roce 1960 propuštěn na amnestii prezidenta republiky, pracoval jako lesní dělník, topič a podnikový archivář.
V roce 1968 mohl opět nakrátko působit v duchovní službě, ale do premonstrátské komunity se vrátil až r. 1993, nazpět do želivského kláštera, kde je nakonec pohřben. Během posledních let svého života pomáhal obnovovat život bratří premonstrátů v želivském klášteře.
