V současnosti regály obchodů s potravinami přetékají jídlem, můžeme si vybrat, co chceme a nabrat, kolik chceme. Blahobyt, jaký máme poslední pár desetiletí, byl nevídaný a neslýchaný v minulosti. Jsme si toho vůbec vědomi?
Dříve si základní potraviny si lidé pěstovali sami, zvířata chovali sami, než přišla řemesla a úlohy se rozdělily na pasáky, řezníky, pekaře, mlékaře aj. Když nahlédneme do minulosti, nabídka potravin zdaleka neodpovídala poptávce, ani se potraviny tak masově nevyráběly, jako dnes.
A také obě světové války zkomplikovaly přísun potřebných potravin.
Můžeme si poslechnout, v jakém nedostatku žili někteří lidé a jak na to vzpomínají.
Malíř Jan Zrzavý opakovaně vzpomínal, čím byl živ jako umělec v době první světové války:
„Čím jsem byl živ – to bylo strašně těžký – měl jsem na měsíc třeba jen 10 korun! Tehdy bylo potřeba aspoň 50 korun. A to bylo jen tak na to nejskromnější živobytí,“ sdělil v pořadu vltava.rozhlas.cz.
Jeho neteř k tomu dodala, že malířův otec tehdy synovi dopřál jen čaj a pytel hrachu na měsíc.
„Jémine! V prvních letech světové války – to byla každý den rejže, vařená ve vodě, chleba a čaj, k tomu spoustu cibule. To jsem jedl neomaštěný. Já jsem neměl peníze – byly těžký ty roky 1913-14…“
Jak to šlo na vesnici mezi válkami?
Zaměstnanec, který sloužil na statku u Strašilů ve vsi na Vysočině jako kočí u koní, jezdil s koňským potahem a krmil koně. Většinou šlo o práci na poli nebo když bylo třeba něco dovézt. Za to dostával mzdu 150,- korun za měsíc. Jeho manželka pracovala od 6 do 18 hodin, v poledne měla volno, za den dostala mzdu 8 korun. Pracovala na poli, krmila dobytek a dojila krávy.
K tomu dostávali deputát: 35 kg žitné mouky a 25 kg pšeničné na měsíc, 1 litr mléka na den, 1x 1 ¼ kg sádla na měsíc. Brambor si mohli nabrat, kolik chtěli. Vajíčka si museli kupovat. Statkářka nechtěla, aby chovali svoje slepice.
Z mouky si doma v peci nebo u pekaře pekli pecny chleba, které vydržely asi po dva týdny, než je snědli. Z pšeničné mouky mohli péci koláče nebo cukroví. Kdo neměl doma pec, ten chodil k pekaři nebo na statek. Tam se pak lidé scházeli u pece s plechy syrového těsta, povídali si, než na ně došla řada, a postupně pekli chléb nebo koláče.
Jiný pamětník vzpomínal: „Pokud bylo doma v chlívku prasátko, tak na podzim proběhla zabíjačka. A to bylo štěstí, protože jsme mohli každý den do školy mít s sebou chleba namazaný sádlem.“
Lidé zaměstnaní ve sklárnách v Antonínově Dole si na směnu nosívali jídlo s sebou. Většinou domácí chléb s máslem a bandasku uvařené melty. Obědy se ve fabrice nepodávaly, provozní kantýna nebyla všude.
„Za první republiky se nosilo jídlo ze vsi do města. Ale teď je to naopak, lidé z vesnic jezdí nakupovat do města, do supermarketu.“
Mezi válkami, za první republiky, také chodily ženy, selky ze vsí do města na trh, prodávat svoje vlastní produkty. Chodily s putnou na zádech a v ní nesly máslo, tvaroh, mléko, k tomu s sebou ještě vejce od slepic. To nabízely na prodej na městské tržnici, zboží si od nich kupovali městští lidé.
„Za první republiky se nosilo jídlo ze vsi do města. Ale teď je to naopak, lidé z vesnic jezdí nakupovat do města, do supermarketu,“ podotýká 95letá pamětnice, která vyrůstala ještě v období nedostatku.
Půl párku !
Nahlédneme ještě do americké pivnice, ve které si človíček s malým peněžním obnosem přeje najíst. K původní americké písni One Meat Ball napsal text Jan Werich a Jiří Voskovec, originál zpíval americký zpěvák Josh White. Tento song později převzal a hrál Jiří Suchý:
Americká lidová píseň Půl párku (One Meat Ball)
„Mužíček skromný velice
vstoupil do místní pivnice
Nad jídelním lístkem bádal
co by si tak za šesták dal?
Půl párku – půl párku
– nemoh´ si dát než půl párku.
Jak se vrchní nad stůl sklání,
mužík mu šeptne svoje přání.
Ticho se snese nad sálem,
když vrchní zahřmí lokálem:
Půl párku, půl párku
ten host si přeje půl párku.
Rozpačitě dí mužíček:
Prosil bych k tomu chlebíček.
Vrchní hlasitějc, než třeba
řek´: Půl párku – a žádnej chleba! …“
Bizarní situace popsaná v písni zobrazuje, že chudí lidé to nikde ve světě neměli snadné.
Přidáváme recept na tzv. Žebráckou polévku.
