Sice nejsme žebráci, ale „žebráckou polévku“ si uvařit můžeme. Naši předkové dokázali zužitkovat každičký zbytek jídla, v tomto případě například starý, tvrdý chleba.
Lidé dřív vařili prostě, skromně a také prakticky a i s pár surovinami dokázali vykouzlit chutné jídlo. Možná není tak bombastické jako některé exotické recepty, ale splní hlavní kritérium pokrmu – zasytit strávníky.
Žebrácká polévka nabízí různé obměny. Dá se vařit z kořenové zeleniny a cibule spolu s chlebem, pak propasírovat přes síto a přidat kousek másla. Když máme houby, můžeme vařit s houbami. Jako zavářku možno přidat ovesné vločky.
Pamětníci ji znají, v rozhlasovém pořadu „Bejvávalo“ se o ní také mihla zmínka, že se kdysi vařívala speciálně pro sekáče na poli jako posilující pokrm.
Žebrácká polévka ze starého chleba
- menší kousky sušeného tvrdého chleba i s kůrkou
- 1 cibule
- 1 česnek
- máslo ((na smažení))
- 2 kostky bujónu ((nebo 1 litr vývaru))
- 1-2 vejce
- majoránka
- smetana ((lze vynechat))
Cibuli s česnekem nakrájíme na drobno a na másle osmažíme dozlatova ve větším hrnci.
Do hrnce přilijeme vodu, přihodíme chleba a bujón, majoránku a vaříme, dokud není zelenina měkká a bujón rozpuštěný.
Ke konci rozklepneme do polévky vajíčka, zamícháme a ochutnáme. Je-li třeba soli, přidáme dle chuti a můžeme podávat.
Kdo se chce „rozšoupnout“, může si do talíře na stole přidat i smetanu.
