Komentář

Dnešní vskutku americký příběh se týká nové technologie nazvané „vanadové redoxní průtokové baterie“. Jde o technologii, která má umožnit ukládání elektřiny do baterií bez toho, aniž by docházelo k jejich degradaci. Bude to příběh o tom, co Američané vymysleli, ale nakonec předali Číňanům.

Tento vědecký projekt financovala americká vláda. Výzkumem a vývoj probíhal ve vládních laboratořích Pacific Northwest National Laboratory nedaleko Seattlu ve státě Washington.

Proč, proč, proč…?

Vládní investice se však vyplatila. Vědci a technici vyvinuli po šestiletém bádání speciální směs kyseliny a elektrolytu, která dokázala pojmout nezvyklé množství energie, aniž by časem degradovala. Představili pak světu baterii velkou asi jako lednička, která měla dostatek energie pro napájení celého obytného domu a mohla být používána odhadem až 30 let, aniž by se její kapacita snižovala.

Podle článku zveřejněného 3. srpna na serveru NPR (americký veřejnoprávní rozhlas) se baterie však nestala dalším z amerických technologických hitů, a to z prostého důvodu.

V roce 2017 totiž americká vláda prodala nejdříve tzv. podlicenci čínské firmě Dalian Rongke Power Co. Ltd. a v roce 2021 prodala holandské firmě Vanadis Power celou licenci (exklusive licence). Výsledkem úsilí tedy bylo to, že se americké baterie začaly vyrábět v Číně pro nizozemskou firmu.

V tomto americkém případě to tedy znamenalo, že vlastníkem duševních práv k technologii zůstala stále americká vláda, která poskytla oprávnění vyrábět baterie holandské firmě a ta byla oprávněná tato „pronajatá“ výrobní práva „podnajmout“ další – čínské firmě.

Novináři ze serveru NPR naléhali na Ministerstvo energetiky USA (DOE) s dotazy, proč se vláda této špičkové technologie zbavila. Když to ministerstvo od novinářů zjistilo, ihned licenční smlouvu vypovědělo.

Novináři z NPR ministerstvu vyčetli, proč se špičkové baterie vyvinuté v USA za 15 milionů dolarů z veřejných zdrojů nevyrábějí doma a proč nebyla licence nebo sublicence prodána americké firmě.

Jak novináři dále zjistili, americká firma Forever Energy z washingtonského města Bellevue o licenci bezvýsledně usilovala a to, že americká vláda licenci prodala raději zahraniční korporaci, považovala za překvapivé a frustrující.

Smutný příběh, že? Všechno je však ještě mnohem smutnější, protože to podstatné, co mají o projektu špičkových vanadových bateriích Američané vědět, to článek nezmiňuje ani v náznacích

Čachry pana Yanga

Vedoucím vědcem projektu byl čínský emigrant s americkým pasem – muž jménem Gary Yang. Ten podle novinářů z NPR hledal dlouhých šest let investora, který by mu dopomohl projekt realizovat až do výrobní fáze. Pro tyto účely založil v Mukilteo ve státě Washington firmu UniEnergy Technologies.

Jenže žádného investora v Americe nenašel. Podle Yanga banky chtěly návratnost svých investic rychleji, než by baterie přinesly zisk a tak mu nezbylo nic jiného, než technologii odvést do Číny a tam sehnat někoho, kdo bude ochoten baterie vyrábět a prodávat. Sehnal čínskou firmu Dalian Rongke Power Co. Ltd. a ta se pak s původně americkými bateriemi stala pod značkou holandské firmy Vanadis Power světovým leaderem v oblasti vanadových baterií.

Jak je možné, aby byl vládní americký patent odvezen do Číny? A měl čínský vědec Gary Yang oprávnění takovouto licenci vůbec prodat ?

Jak vyplývá z článku severu NPR, Yang dobře věděl, že nemá oprávnění od americké vlády vyrábět baterie mimo území USA…

Jak šly roky…

První rozměr příběhu, který musí trknout každého, je politický.

Počátkem naší americké story totiž sviští pokrokový prezident Barack Obama, který měl ochranu klimatu hned na druhém místě (na prvním místě měl zastavení vraždění černých Američanů). K negativním zvratům ve vývoji příběhu došlo až za vlády prezidenta Donalda Trumpa, který se snahám o klimatizaci planety jen vysmíval a baterkám moc nepřál.

Abychom se v tomto zajímavém příběhu však úplně neztratili, proveďme se časem života projektu znovu:

  • Rok 2006, zahájení projektu za 15 milionů dolarů. Šest let vědcům trval vývoj vanadových baterií.
  • Rok 2012, ve kterém vedoucí vědec Gary Yang žádá ministerstvo energetiky o licenci. Vzniká také jeho firma UniEnergy.
  • V letech 2013 – 2014 Yang nenachází investora v USA a tak se obrací na čínské firmy.
  • V roce 2017 Yang prodává sublicenci čínské firmě.
  • Rok 2021 Yang prodává licenci holandské firmě. (Holandská firma vypadá lépe, než čínská, nemyslíte?)

Teď, když je nám úplně jasno, jak obchody probíhaly, podívejte se na obrázek v článku na webu NPR, na kterém je podle popisku nějaký Imre Gyuk s Garym Yangem v roce 2015.

Něco tady nehraje…

Imre Gyuk je ředitelem výzkumu skladování energie v Úřadu pro elektřinu na Ministerstvu energetiky USA. V jeho úřední dikci je též dohled nad financováním z fondů ARRA (American Recovery and Reinvestment Act), které mají na starost financování výroby a skladování zelené elektřiny. Fondy ARRA z Obamovy éry disponují bezmála 200 milióny dolary.

Vzpomínáte si, jak článek NPR vysvětluje, proč musel Yang hledat investory mimo USA? A přitom se fotí s tím nejpovolanějším, který mohl výrobu vanadových baterií zaplatit z federálních fondů, které jsou přímo pro tyto účely zřízeny?

Připomeňme, že v roce 2014 byly iont-lithiové baterie už vlastně zastaralé a zejména automobilky proto hledaly efektivní náhradu. Ale Gary Yang nemohl najít americké investory!?

Číňan s americkým pasem nemohl nalézt žádné americké investory, a to i přesto, že disponoval zcela průlomovou technologií.

Co na to Číňané?

Koncem ledna 2018 uspořádala Čínská akademie věd setkání odborníků o skladování elektřiny. Významnými hosty byli Imre Gyuk z Ministerstva energetiky Spojených států a Gary Yang, generální ředitel UniEnergy Technologies. Setkali se s předsedou trustu China Energy Storage Alliance a s ředitelem Institutu inženýrské termofyziky Čínské akademie věd panem Chen Haishengem (a dalšími důležitými čínskými komunisty).

Z tohoto setkání, které proběhlo přibližně rok po tom, co Yang poskytl licenci čínské firmě, je jasné, že o nezákonné pletiše s licencí americká vláda dobře věděla. Na setkání s čínskými komunisty přeci dorazil i Imre Gyuk z Ministerstva energetiky USA.

Jako hledači korupčních ekologistických pokladů jsme tímto okamžikem narazili na zlatou žílu. Můžeme tak popsat, jak celý podvod s vanadovými bateriemi vyvinutými za peníze amerických daňových poplatníků probíhal a jak je článek NPR vlastně sofistikovaně ulhaný. Neúspěšné hledání investora v USA je v podstatě velká lež. Gary Yang měl jednoduše v úmyslu si patent na vanadové baterie odvézt domů do Číny.

Nakonec, jak se Yangova firma v roce 2015 chlubí, získala 25 milionů dolarů od japonské investiční skupiny Orix a dalších investorů.

My si vás koupíme…

Jak říká čínský klasik: Ameriku sice nemůžete porazit, ale můžete si ji koupit. A tak pokračuje dál vykrádání amerického duševního vlastnictví čínskými komunisty pod dohledem Demokratické strany USA. Ta má totiž za nepřítele číslo jedna Rusko.

Čínské praktiky na poli průmyslové špionáže tedy nejsou bondovsky utajené a astronomicky nákladné – jsou triviální: Gary Yang se stal americkým občanem v rámci zrychleného řízení, které je umožněno každému, kdo se zaváže v USA investovat nejméně 500 tisíc dolarů.

Donald J. Trump a i odborníci tvrdí, že Číňané ukradnou ve Spojených státech nejméně 1 bilión dolarů ročně v podobě ztrát z průmyslových licencí. Číňané za licence v USA neutratí ani dolar, jen shromáždí výrobní a jiné podklady a začnou doma vyrábět, přičemž drahý vědecký výzkum zaplatí Američané.

Vedle ekonomických ztrát, tu je ještě jeden důležitý aspekt čínských zlodějin. Tím je vědecko-technický náskok naší civilizace, který jako jediný drží čínské komunisty v jejich současných hranicích. Až ten pomine, nebude síly, jak miliardu čínských kobylek zastavit.

Sepsáno s využitím článku The Conservative Tree House. Článek byl převzat ze serveru Konzervativní noviny.