Při putování po Vysočině na Havlíčkobrodsku můžete narazit na malou ves v kopcích, v jejímž kostelíku se v prosinci 1949 odehrál podivný jev. Před sametovou revolucí se název vsi nesměl ani vyslovit. Když někdo řekl: „Jsem z Číhošti,“ bylo na něho hleděno s despektem nebo podezíravě.
Příběh tzv. „číhošťského zázraku“ už vešel do povědomí národa díky literatuře, divadlu, filmu i článkům.
Velmi vstřícný a nápomocný farář ze vsi, Josef Toufar, byl v Číhošti oblíbeným a vyhledávaným pro radu, pro útěchu nebo pro duchovní rozpravu podobně jako v jeho předchozím působení v Zahrádce u Ledče. Ze Zahrádky byl odvolán a převeden právě sem do Číhošti, neboť se tam soudruhům jevil až příliš „vlivný“. Proti jeho odvedení ze Zahrádky u Ledče podepsalo petici na tři tisíce lidí, ale mocenská nomenklatura trvala na svém. A to jí ještě nestačilo. Horlivý tajemník pro dohled nad církvemi z Ledče koncem roku 1949 pak upozornil, co se kolem kostela v Číhošti děje.
Protože komunistický režim hledal jakýkoliv formální důvod pro potlačení církví a náboženství, tak se pod drobnou záminkou roztočil kolotoč událostí, který měl dalekosáhlé následky. Duchovenstvo mělo být rozpuštěno, víra lidí zašlapána a nastolena měla být pouze jedna ideologie – marxismus-leninismus.
Protože Karl Marx prohlásil: „Náboženství je opiem lidu!“, KSČ záměrně využila události v Číhošti k pronásledování církevního personálu. To vedlo k věznění a úmrtí kněžích nebo k odebrání státního povolení vykonávat bohoslužbu a k dalším perzekucím.
Pokud máte štěstí, kostel bývá v létě otevřen dokořán, protože studenti nebo místní lidé zde prodlévají a slouží, aby zájemce provedli chrámem a seznámili jej s příběhem tohoto místa. Návštěvníci poté mohou navštívit i pietní upomínkovou výstavu o životě J. Toufara v 1. patře fary, která je nyní neobsazená.
Když vstoupíte do kostela, máte před očima osudnou kazatelnu a na oltáři křížek, který se tehdy pohnul a naklonil. Musíte být pozorní k tomu, abyste nešlapali na desku, pod níž jsou uložené ostatky bývalého faráře Josefa Toufara, které sem byly r. 2015 převezeny z hromadného hrobu.
Na desce můžeme číst vyrytý nápis s jeho slovy: „Žijme tak, jako bychom dnes zemřít měli…“
„Žijme tak, jako bychom již dnes zemřít měli. Žijme pečlivě, jako moudří a vykupujme si časem vezdejším život věčný.“
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti je jedním z nejznámějších venkovských kostelů v České republice. V roce 1949 se stal dějištěm tzv. číhošťského zázraku. Každou druhou sobotu v měsíci do chrámu dojíždí světelský farář, aby zde sloužil ranní mši a modlitbu růžence.
Sloužící kněz Pavel Jäger ze Světlé nad Sáz. sdělil, že bylo období, kdy k návštěvě kostela přijížděly autobusy lidí. Potom, co byl publikován dostatek článků, informací a filmů o tzv. „číhošťském zázraku“, lidí ubylo. Návštěvníci z širokého okolí kostel nadále navštěvují, zejména za pěkného počasí.
Kdo si přeje najít Toufarův příběh, najde informace i mimo prostor číhošťského kostela. Toufarův život včetně okolností číhošťského zázraku podrobně zdokumentoval Miloš Doležal: v roce 2012 vyšla jeho monografie Jako bychom dnes zemřít měli.
Jak píše jeden ze čtenářů: „Příběh Josefa Toufara by měl být stále připomínán. Měl by být součástí učebních osnov a měly by s ním být konfrontováni i ti, kdo bestialitu komunistického režimu zlehčují nebo dokonce popírají.“
Podle kněze Pavla Jägera ze Světlé nad Sáz. dosud probíhá proces Toufarovy kanonizace. Starokatolickou církví již za světce byl uznán.
