Není lepší čas než nyní, abychom se drželi tradic a morálky, protože Bůh přijde velmi brzy a „zvěstuje nám své vítězství“, říká emeritní profesor, který analyzoval zážitky desítek lidí, kteří prošli klinickou smrtí.
Profesor informatiky, nyní již v penzi, sepsal do své knihy zážitky 50 lidí, kteří se ocitli blízko smrti. Na základě svých odborných znalostí z oblasti výzkumu porovnával jejich dojemná svědectví o Nebesích i Pekle s popisy těchto sfér, které lidé sepisují již tisíce let.
Dr. Jacques LaFrance (83 let), ze Sand Springs v Oklahomě, učil více než 26 let informatiku na vysokých školách v Oklahomě a Illinois, než v roce 2000 odešel do důchodu.
Svůj volný čas zasvětil sdílení informací o síle víry, věčnosti života mimo tento smrtelný svět, významu poctivého života a „trýznivé beznaději pekla“.
„Vychovali mě rodiče, kteří byli křesťané,“ řekl LaFrance deníku The Epoch Times. „Nikdy jsem nepochyboval o boží existenci ani o své odpovědnosti vůči němu,“ říká LaFrance, podle kterého se již současná Amerika změnila, odklání se od myšlenek jejích zakladatelů a směřuje k úpadku.
„Více než 200 let sloužil tento národ jako maják božího světla světu, držel diktátory na uzdě a stál za svobodou a uctíváním Boha,“ vzpomíná emeritní profesor. „Ale v posledních 60 letech se národ jako celek odklonil od toho, aby byl Bůh ústředním bodem našeho každodenního života, a stal se jen vedlejším tématem, nebo vůbec žádným tématem.“
V zemi, kde se i na dolarové bankovky a mince dodnes razí provolání „In God we trust“ (Věříme v Boha), je dnes „víra opovrhována ve prospěch probuzenství [1],“ říká LaFrance.
„Musíme zmoudřet s trpělivostí a vytrvalostí,“ míní autor knihy o transcendentních zkušenostech lidí při zážitcích blízkých smrti.
Inspirace k sepsání knihy
LaFrance sice chodil do skauta a na otcův návrh vstoupil do metodistické církve, přesto se víře začal věnovat až během studií na vysoké škole. Nikdy nekouřil, nebral drogy, nepil alkohol ani kávu, přestože to jeho vrstevníci dělali. Možná proto, že mu štěstí do života přinášelo něco jiného.
Jeho zájem o ztvárnění nadpřirozených světů se zrodil v 70. letech 20. století po přečtení dvou knih: George Ritchieho „Návrat ze zítřka“ a Dr. Maurice Rawlingse „Za dveřmi smrti“.
Se zápalem si koupil a přečetl dalších 14 knih, které pojednávaly o svědectvích lidí, kteří spatřili „jiné světy“, a připravil tím půdu pro svůj vlastní projekt, který odstartoval až o čtyři desetiletí později.
Jeho zájem přitahovala zejména svědectví, která vypráví o vizích Nebes a nebeských bytostí. Sesbírané příběhy mu přišly tak inspirativní, že je začal sdílet během letního kurzu, který vedl.
„Účastníkům se hodina tak líbila, že jsem si řekl, že bych ji mohl zopakovat,“ vzpomíná LaFrance, „ale nechtěl jsem s sebou nosit 16 knih a číst z každé z nich, a tak jsem se rozhodl okopírovat části, které jsem použil.“
Soubor zážitků, které takto shromáždil, se stal poměrně rozsáhlým – „a mě napadlo, že by z toho mohla být kniha,“ říká LaFrance v rozhovoru s Epoch Times.
Začal psát v roce 2015 a po dvou zkušebních vydáních u malých nakladatelů rozšířil svůj projekt na 50 svědectví a v roce 2020 vydal prostřednictvím Kindle Direct Publishing knihu nazvanou Nebe je za hranicí představivosti. Své dílo považuje za snahu popsat vhledy do jiných světů a inspirovat lidi, aby věnovali pozornost volbám, které v životě udělají.
Vize „Božího trůnu“
Podle autora je nejstarším očitým svědkem, kterého ve své knize uvádí, Eunice, starší pacientka lékaře a literárního autora Dr. Reggieho Andersona. Eunice bylo kolem šedesáti let, když po srdečním infarktu dočasně zemřela.
Nejmladší očitý svědek je Colton Burpo, kterému byly v době jeho zážitku tři roky, ale až ve čtyřech letech začal vyprávět o tom, co se mu tehdy stalo.
Doktor Jacques LaFrance přišel na to, že v mnoha výpovědích 50 očitých svědků o návštěvě Nebes se objevují detaily: zmínky o jasném světle, teple a pocitu, že jsou milováni. Mnohé z nich obsahují popisy postav, nábytku a rozměrů, které jsou si navzájem až neuvěřitelně podobné.
Jedním z nejčastějších obrazů je Boží trůn. „Na trůn je vidět z celého nebe. K trůnu vede mnoho schodů a jsou tam obrovské sloupy, příliš mnoho na to, aby se daly spočítat. Všechny mají prorocký význam. Jsou tam stovky a tisíce lidí, kteří chválí Boha. Všichni v nebi touží se k trůnu podívat,“ vysvětluje LaFrance obsahy shromážděných svědectví.
Při líčení zážitků očitých svědků si LaFrance vzpomněl na to, že „Colton Burpo řekl, že trůn je ,opravdu, opravdu velký‘, [zatímco] Oden Hetrick řekl, že je to ,velká kulatá budova o průměru asi 300 mil a vysoká 800 mil v centru města‘.“
Richard Sigmund o Bohu dle záznamů řekl: „Poznal jsem, že na trůnu sedí nějaká bytost, ale byla zahalena oblakem záře, který z ní vyzařoval. Boží sláva byla všepohlcujícím, všeobjímajícím ohněm, v němž přebýval. Obklopoval bytost na trůnu.“
Různé časoprostory spojené „mostem“
V kapitole, kterou nazval „Fyzika nebe“, se LaFrance pokoušel zkoumat svědectví lidí o nebi z hlediska moderní fyziky, a jak sám říká, byla to jedna z jeho nejoblíbenějších kapitol.
„Ze všech těchto svědectví je mi jasné, že nebe není tvořeno atomy a molekulami jako tento vesmír a Země. Voda v nebi zjevně není H2O, protože se chová zcela jinak. Gravitace je jiná… jedna osoba řekla, že ve skutečnosti nechodí jako my na Zemi, ale jen ,klouže po zemi’. Jiní mluvili o tom, že chodíme jako na Zemi, ale nejsme připoutáni k zemi a můžeme se kdykoli vznášet ve vzduchu. Fyzikální zákony v nebi se velmi liší od těch, které ovládají tento náš vesmír,“ shrnuje své názory a útržky svědectví lidí LaFrance.
Jako vedlejší důsledek svých závěrů o nebeské fyzice LaFrance tvrdí, že jeho pozemské tělo tvořené molekulami, a které podléhá buněčnému rozkladu, nemá v posmrtném životě význam. Místo toho se odvažuje tvrdit, že jeho duch po smrti opustí fyzické tělo a bude dále žít v těle, které je sestaveno z jiného druhu hmoty.
Podle emeritního profesora se jedná o různé časoprostory, protože Nebe podle něho „není v tomto vesmíru“, ale mezi Zemí a Nebem musí podle LaFrance existovat jedinečné spojení, protože „andělé neustále chodí tam a zpět“ a my přecházíme z jednoho místa na druhé, když náš smrtelný život skončí, shrnuje profesor výsledky svých bádání.
Važte svoje kroky, rozhodnou o budoucnosti vaší duše
LaFrance ve své knize podrobně popisuje také různá svědectví o existenci pekla. „Lidé si vybírají peklo tím, že se rozhodnou žít svůj život po svém, bez ohledu na boží uspořádání, bez ohledu na to, jak dobrá jsou jejich vlastní měřítka,“ říká LaFrance a dodává, že někdy mohou být lidé překvapení, protože si myslí, že žijí dobře, a nechápou, že morální měřítka, podle kterých měří dobro a zlo, mohou být pokřivená.
„Jeden člověk se ocitl v Pekle, když zemřel na operačním stole, a říkal, že byl mučen zlými démony,“ popisuje jednu ze zkušeností emeritní profesor. „Ten člověk démonům říkal: ,Já sem nepatřím, jsem dobrý člověk,’ ale démoni se nedali a on zakřičel dál: ,Bože, pomoz mi!’. Pak se vrátil do svého těla a uviděl, jak se o něj stará celý nemocniční personál. Okamžitě se chtěl nechat pokřtít, ale musel počkat, až bude z nemocnice venku,“ říká LaFrance o obrovském strachu z pekla, který začal vzbuzený nebožtík prožívat.
Další svědek, B. W. Melvin, který nikdy nevěřil v existenci pekla, pracoval za velmi horkého dne u Tucsonu, kde se zhluboka napil kontaminované vody. Nakazil se vibrio cholerae a těžce onemocněl. Během snášení nemoci prošel mimotělním zážitkem, který otřásl jeho zarytým ateismem. Vzpomíná, že cestoval „nesmírně temným tunelem“ k „ohromujícímu světlu“.
„Ukázalo se, že tím světlem byl muž v bílém rouchu, a bylo mu řečeno, že potkává Ježíše,“ říká LaFrance. „[B. W. Melvin] věděl, že jeho osud je zpečetěn. Neměl žádnou omluvu pro svůj život. Viděl nepopsatelnou hrůzu, cítil nesmírně hnilobný zápach a pociťoval silné horko. Slyšel intenzivní výkřiky a viděl, jak jsou lidé mučeni v klecích. Byl vyděšený a cítil hlubokou (věčnou) beznaděj, dokud nepřišel Ježíš a neodvedl ho pryč.“
Po probuzení v nemocnici se z Melvina stal věřící člověk, což silně ovlivnilo nejenom jeho, ale i jeho okolí.
LaFrance říká, že dochází k závěru, že peklo je pravým opakem nebe; je to strach, temnota a bolest, které kontrastují s nebeským mírem, světlem a uzdravením.
„V pekle je více lidí než v nebi,“ říká emeritní profesor po analýze desítek zážitků. „Jsou v klecích (celách) nebo v ohnivých jámách nebo v obojím. Neustále je trápí a ubližují jim démoni. Nemohou zemřít, protože jsou již mrtví, takže utrpení nikdy nekončí. Zaživa je spálí v ohni, jen aby se jejich tělo opět obnovilo a znovu shořelo.“
Hororové scény a utrpení mají podle LaFrance určité příčiny. V rámci principu odměny a odplaty se sice mohou lidé během života dopouštět různých skutků a nezdá se, že by za ně byli přímo odměněni nebo potrestáni, ale podle zkoumaných zážitků odměna a odplata nemine jejich duši, až opustí své lidské smrtelné tělo.
„Mnozí jsou trýzněni stejnými mukami, jaká v životě způsobili jiným,“ říká profesor o zážitcích lidí, kteří prošli klinickou smrtí. „Jeden z návštěvníků pekla viděl německého důstojníka SS, který se v životě těšil z toho, jak trápí ostatní. Znovu a znovu v pekle zažíval, jak ho zastřelili, když držel v náručí dítě, jak ho znásilňovali a sodomizovali, jak ho pálili v ohni, prožíval utrpení z osiření a jinými věcmi, které za svého života způsobil ostatním.“
Změna k lepšímu
Autor říká, že každého člověka, kterého ve své knize cituje, osobní setkání s posmrtným životem změnilo. Všichni si hlouběji váží Boha a toho, co pro ně udělal, například, když je vyvedl z hlubin pekla. Všichni si také ve svém životě nastavili nové priority a snažili se podle toho, co pochopili, že je „na věčnosti důležité“.
V některých případech cítí někteří z nich něco jemnějšího a soucitného, co popisují „Boží přítomnost ve svém životě“.
„Neustále se setkávám s pozitivními ohlasy,“ říká profesor o lidech, kteří si přečetli jeho knihu. „Někteří z nich, zejména ti, kteří nedávno ztratili někoho blízkého, cítili, že to, co si přečetli o nebi, jejich budoucím domově, je pro ně mimořádným požehnáním.“
LaFrance, který pravidelně publikuje na Facebooku a na svých webových stránkách Heaven Unveiled, hodnotí kriticky současnou situaci ve společnosti a kritizuje cenzuru a potlačování svobody slova. Vnímá také silné represivní tendence proti konzervativní části společnosti ze strany současné progresivní americké vlády.
„Právě teď jsme svědky pokusů těch, kteří jsou u moci, zbavit nás svobod zaručených ústavou a nepřipustit jakoukoli kritiku vládnoucí strany ani námitky proti její politice,“ říká LaFrance. „Nyní se nedoporučuje veřejná modlitba, uznání boží svrchovanosti. Boží plán správného života byl nahrazen lidskou (vládní) definicí toho, co je správné a morální.“
Podle emeritního profesora přivádějí společenské změny společnost do značného rizika. „Čeká nás strádání, ale Bůh slíbil, že se o svůj lid během této doby postará. Musíme se naučit mu důvěřovat,“ řekl v rozhovoru s deníkem The Epoch Times.
LaFrance věří, že „Bůh přijde velmi brzy a zvěstuje nám své vítězství“. „Celý svět (kromě jeho lidu) bude truchlit, protože najednou pochopí, že sloužil zlému duchu a že ztratil hodně času,“ míní ve svých osmdesáti letech emeritní profesor.
Z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložila J. B. Upravil. M. K.
Poznámky:
[1] “Woke“ ideologie neboli „Probuzenství“ je novou radikální ideologií, která potlačuje jakoukoli opozici. Je směrem, který zaobaluje vědu, vzdělání a sociální otázky do perspektivy rasismu a progresivismu. Zpravidla útočí na konzervativní část společnosti a tradiční kulturu.
