Komentář
Na první pohled se toto rostoucí odvětví prezentuje jako cesta k čistší energii bez fosilních paliv. Aby se však tento sen stal skutečností, musí jeho zastánci překonat značné překážky.
„Zelený“ vodík se odlišuje od jiných forem vodíkové energie, jako je „modrá“ nebo „šedá“, tím, že k rozbití molekul vody a výrobě energie nevyžaduje zemní plyn ani jiná fosilní paliva.
„Zelený vodík se vyrábí procesem zvaným elektrolýza … Výhodou oproti šedému vodíku je, že během výrobní fáze neuvolňuje žádné emise uhlíku,“ řekla deníku The Epoch Times Martina Lofqvistová, senior manažerka pro rozvoj podnikání společnosti Destinus.
Společnost Destinus podniká v oboru hypersonického letectví. Dle Lofqvistové má firma se zeleným vodíkovým palivem velké plány. „Plánujeme používat kapalný vodík, který je kryogenním palivem, což znamená, že musí být skladován při extrémně nízkých teplotách.“
Poznamenala, že vzhledem k teplotním požadavkům je udržování vodíku při teplotách pod bodem mrazu nákladnou výzvou. Lofqvistová však také uvedla, že letiště a výrobci vodíku spolupracují, aby zajistili, že infrastruktura bude časem nákladově efektivnější.
Velkou překážkou je prozatím i samotná výrobní cena.
„Zelený vodík je dražší než alternativní výrobní techniky, například šedý vodík, na jehož výrobu se používají fosilní paliva,“ vysvětlila Lofqvistová a dodala: „Je to především kvůli nákladům na obnovitelné zdroje energie.“
V porovnání s „rivaly“ získanými z fosilních paliv je zelený vodík zhruba třikrát dražší. Vedlejším produktem je však pouze „čistá voda“, a proto zastánci vodíku poukazují na drastické snížení emisí uhlíku.
Někteří z energetického průmyslu však tvrdí, že bude trvat roky, než zelený vodík dosáhne dostatečně vysoké produkce, aby byl skutečně cenově konkurenceschopný, a to i navzdory drastickému nárůstu cen fosilních paliv v letošním roce.
V červenci cena zeleného vodíku prudce vzrostla a dosáhla téměř 17 dolarů za kilogram. Např. v dubnu se pohybovala v průměru kolem 6 dolarů za kilogram.
Podle Alana Hayese z S&P Global Commodity Insights se kvůli závislosti na vstupech, jako je zemní plyn nebo elektřina z obnovitelných zdrojů, cena vodíku obecně zvýšila spolu s růstem cen ostatních zdrojů.
Problémy s infrastrukturou
Stejně jako u většiny ambiciózních změn je i v rétorice kolem zeleného vodíku mnoho předpokladů, že „jednoho dne…“. V celém odvětví se ozývají fráze jako „do roku 2030 by mohly ceny klesnout“ a „do roku 2050 by měly být náklady ještě nižší“.
Někteří zastánci obnovitelných zdrojů ale o tom přesvědčeni nejsou. Odpůrci z řad zelené komunity tvrdí, že využití obnovitelné energie k výrobě vodíku je o 20 až 40 % méně účinné než přímé využití zdrojů, jako je vítr nebo slunce.
Dalším potenciálním úskalím otevřením hry se zeleným vodíkem je elektrolýza. Výzkumy ukazují, že americká elektrická síť vyžaduje modernizaci v hodnotě až 7 bilionů dolarů, aby bylo možné podpořit stávající poptávku po obnovitelných zdrojích energie.
To je pro toto odvětví kritický bod. Zelený vodík vyžaduje velké množství elektřiny, aby uspokojil americké energetické nároky.
Jedna analýza ukázala, že účinný systém elektrolýzy potřebuje k výrobě jednoho kilogramu vodíku 39 kWh elektřiny. Většina zařízení, která jsou v současnosti v provozu, je však mnohem méně účinná. Realističtější údaj je 48 kWh na výrobu jednoho kilogramu vodíku.
Další zatížení stávající rozvodné sítě by tak mohlo vést k většímu počtu blackoutů a upozornění na omezení spotřeby energie v době špiček a sezónních výkyvů teplot. Kritici hnutí za zelený vodík také uvádějí obavy z prchavosti, přenosu a skladovací kapacity.
Ve Spojených státech je přibližně 96 % stávajících plynovodů pro přenos plynu ocelových. Průchod vodíku by mohl kov poškodit tzv. křehnutím, které by způsobilo praskání potrubí. A tedy stávající přepravní plynovody ve Spojených státech jsou konstrukčně nebezpečné a odvětví by potřebovalo buď nákladnou generální opravu, nebo zcela nová přepravní vedení.
Stejně tak je třeba vyřešit i problém se skladováním.
„Existuje několik způsobů skladování vodíku, ale nejčastěji se používají vysokotlaké nádrže. Tyto nádrže mohou být drahé a náročné na údržbu, což je činí nepraktickými pro mnoho aplikací,“ řekl Epoch Times zastánce zelené energie Adam Roper.
Roper také poznamenal, že v případě úniku by byla ohrožena bezpečnost veřejnosti.
Někteří odborníci z oboru zůstávají neoblomní a trvají na tom, že „zelená“ je stále budoucností vodíku.
„Vodík se snadno skladuje, což umožňuje jeho následné využití i k jiným účelům a v jinou dobu než bezprostředně po výrobě,“ uvedl pro The Epoch Times Cody Bateman, generální ředitel společnosti GenH2.
Podle Batemana má vodík oproti jiným technologiím skladování energie – například lithium-iontovým bateriím – zásadní výhodu, protože přidávání kapacity je relativně levné.
Další velký boom?
Odhlédneme-li od debat o infrastruktuře, zdá se, že tento vlak již opustil stanici. Rozšířená výroba zeleného vodíku již vzbuzuje zájem některých velkých investorů.
V současné době jsou Spojené státy druhým největším výrobcem a spotřebitelem vodíkové energie na světě v objemu asi 13 % celkové poptávky. Propagátoři průmyslu proto usilují o to, aby se země stala velmocí budoucí výroby zeleného vodíku.
V březnu letošního roku byl představen plán na výstavbu největšího závodu na výrobu zeleného vodíku na světě.
Společnost Green Hydrogen International – přední světový vývojář v této oblasti – oznámila, že vybuduje zařízení o výkonu 60 GW v Texasu. Stanice bude schopna vyrábět 2,5 miliardy kilogramů zeleného vodíku ročně.
Chemický gigant Linde 8. září rovněž oznámil plány na instalaci 35megawattového elektrolyzéru s protonovou výměnnou membránou. Nové zařízení bude vyrábět zelený vodík v Niagara Falls ve státě New York.
Vodíková energetika založená na fosilních palivech je již zavedeným a rostoucím průmyslovým odvětvím. V loňském roce činila hodnota celosvětové výroby vodíku 130 miliard dolarů a předpokládá se, že do roku 2030 vzroste o více než 9 %.
Spojené státy v současné době produkují 10 milionů metrických tun. Odhadovaná světová poptávka po vodíkové energii je 87 milionů tun.
Překlad a redakční zkrácení původního článku: J. S.
