Centrum dokumentárního filmu v Jihlavě uvedlo předpremiéru filmového snímku, který zaznamenává neobvykle otevřené rozhovory Lily Schwarzenberg se svým otcem Karlem Schwarzenbergem. Snímek byl za mimořádného zájmu publika i médií uveden na Mezinárodním filmovém festivalu na Karlových Varech.
Intimní portrét vztahu Karla Schwarzenberga a jeho dcery Lily
Filmový dokument začíná proslovem knížete Karla Swarzenberga z roku 2014, když hodnotí ruskou anexi Krymu a varuje před dalšími událostmi. Jeho vize byla velmi prozíravá – tyto události skutečně nastaly.
Kancléř Václava Havla, bývalý ministr zahraničí a výrazná postava veřejného života po listopadu 1989 ve filmu hovoří se svou dcerou a otevírají spolu řadu osobních kontroverzních témat a společně se v diskuzích vydávají napříč rodinnou historií i celkově historií 20. století.
Další záběry sledují sídlo rodu Schwarzenbergů v české Dřevíči, na Orlíku nad Vltavou, poté i ve Schwarzeberském paláci ve Vídni nebo v Murau ve Štýrsku.
Kníže prošel tradiční rodinnou aristokratickou výchovou. Od dětství se učil etiketě a několika jazykům, a to zejména němčině a češtině (jako tradičním rodovým jazykům). Mluví rovněž několika dalšími evropskými jazyky.
Kníže říká své dceři, že mít bohatství a majetky neznamená žít v blahobytu a bezstarostně utrácet. Podle něho je bohatství zavazující a on se cítí být správcem svého majetku a být zodpovědný za to, aby bohatství sloužilo spíše ostatním než jemu.
„Člověk není tu na světě proto, aby byl šťastný,“ uvažuje šlechtic, vychovaný tradiční rodinou ke zbožnosti a zodpovědnosti.
Jeho dcera Lily se ptá otce na více věcí, a on, často s dýmkou v ústech, odpovídá. Ve snímku je zachyceno, jak milující otec stále zachovává odstup do své dcery a jak je pro oba dva namáhavé se sejít a hovořit spolu otevřeně.
Když se ho dcera ptá, zda je v soukromí jiný než na veřejnosti, kníže odpovídá, že „proč by se namáhal? Na přetvářku je příliš líný a v jádru ostýchavý, hlavně v rodině“.
Podle Lily byl otec velmi přísný – kdežto ona se vzpírala aristokratickým tradicím. Nejlépe se cítila v rodině kamarádky, kde měli pět dětí a „stále se u nich něco dělo“.
Otec svoji dceru v jejích dětských letech sledoval oknem, jak v kožených kalhotách hraje s kluky z podhradí fotbal. Věřil, že ze své klukoviny vyroste. Vyrostla, ale potom v mládí mu způsobila větší starosti. Když se jednou konečně vrátila ze své rebelie nazpět domů a zaklepala u jeho dveří, mlčky ji přijal. Ráno ji pak odvezl na léčení drogově závislých.
Lilyina matka je ve snímku zachycena jen v pozadí, je zde také zmíněn její úraz na lyžích, po kterém přechodně ochrnula. Lily obdivuje matku, že to „dokázala ustát a přežít“.
Také Lily měla svou rodinu, zažila rozvod a potom dokázala najít více empatie k otci, který svého času přijal domů nevlastního syna, synka jeho manželky, a miloval ho nejvíce.
„Ten chlapec změnil i můj život,“ přiznává Lily a ukazuje archivní záběry, jak u nich vyrůstá malý blonďáček (Karl Philipp Prinzhorn).
Protože se kníže s její matkou rozvedl a později se znovu vzali, jelikož on ve své duši neuznal rozvod jako fakt, tak své dceři stoicky vysvětluje, že vztahy v rodině byly zachovány díky tomu, „že k sobě nepřestali chovat vzájemnou úctu“.
Ve snímku je zmíněno, jak se rod Schwarzebergů statečně vzepřel fašistům a jak k nim do zámku chodilo gestapo a vyslýchalo rodiče. Další příkoří zažívali po válce, když vytušili, že je komunisté vyobcují. Tehdy Karel chodíval na dlouhé procházky po kraji, aby, jak říkal, „nasál do sebe českou krajinu“. Potom museli sbalit kufry a emigrovat.
Jakmile v bývalém Československu probíhala „sametová revoluce“, kníže neprodleně přijel do Prahy. Vzpomíná na tu dobu i dnes s nadšením – když mohl zůstat v týmu Václava Havla, tehdy byl nejšťastnější.
„Jakkoli se místa, postavy a historické pozadí filmu zdají být fascinující, věřím, že tento dokument ve své podstatě představí zásadní intimní a velmi emotivní vztah otce a dcery, jejich společné silné a slabé stránky, selhání a sny, jejich podivínství a životní blízkost,“ říká k filmu Lily Schwarzenberg, která jej režírovala společně s rakouským dokumentaristou Lukasem Sturmem.
Na závěr Lily sděluje, že si cení toho, že film natočila, a věří, že v budoucnu si toho bude cenit čím dál více.
Ve filmu se hovoří německy, opatřen je českými titulky.
