Budou kandidáti na prezidenta podporovat tradiční pojetí manželství a rodiny nebo chtějí v platných zákonech České republiky přepsat význam manželství na „svazek dvou osob“? Tím by se otevřel institut homosexuálním a lesbickým párům, adopcím dětí a nejvíce kritizovanému „náhradnímu mateřství“[1].
Z průzkumu, který prováděla nevládní organizace Aliance pro rodinu, vyplývá, že jedinými otevřeně konzervativními kandidáty jsou Pavel Fischer (bez politické příslušnosti) a Jaroslav Bašta (SPD), a hned za nimi je to Andrej Babiš.
Tomáš Zima nemá ani na jedno z témat jednoznačný názor.
Zbytek oficiálně uznaných kandidátů ucházejících se o post prezidenta prosazuje spíše progresivní agendu, z nichž nejvíce otevřeně progresivní je Danuše Nerudová.
Pro Pavla Fischera je otázka manželství principiální osobní záležitostí. Za svůj otevřený konzervativní postoj byl v progresivních médiích často kritizován. Uvedl však také, že pokud by změnu významu manželství schválila společnost, vláda i parlament, on jako prezident by již takto robustně podpořený zákon o stejnopohlavním manželství jako prezident nevetoval.
Jaroslav Bašta uvedl, že by jako prezident takový zákon vetoval, ale naproti tomu by zase nevetoval adopce dětí stejnopohlavními páry.
Andrej Babiš a Tomáš Zima opakovaně zmiňují, že by podpořili „narovnání práv“, čímž je myšleno právní posílení již existujícího institutu registrovaného partnerství homosexuálních partnerů. Není však jasné, jak mnoho by tento institut chtěli posílit.
Petr Pavel, Marek Hilšer a Karel Diviš jsou jasně pro stejnopohlavní sňatky, včetně adopcí a Danuše Nerudová k tomu ještě přidává zavedení Istambulské úmluvy, která zavádí do právního řádu genderovou ideologii o mnohosti různých pohlaví (genderů), podporu LGBT hnutí a návrh na státní vyznamenání LGBT lobbistky. Více…
Lékařsky asistovanou sebevraždu (eutanázii) by nechtěli uzákonit Pavel Fischer, Jaroslav Bašta ani Andrej Babiš.
Rezervovaně se k eutanázii staví Marek Hilšer, ale zákon o eutanázii by nevetoval.
Zcela pro eutanázii jsou Petr Pavel i Danuše Nerudová.
Poznámky: [1]
Náhradní mateřství pro homosexuální páry se už v některých zemích legálně praktikuje a v USA v této oblasti podnikají zavedené firmy. Celá věc probíhá tak, že si homosexuální pár vybere z katalogu dárkyni vajíčka. Vajíčko si koupí a dodají firmě své spermie. Firma nechá vajíčko laboratorně oplodnit a následně si jej za finanční úplatu nechá vložit do dělohy jiná žena (často z rozvojových zemí), která jej v podstatě na zakázku odnosí a porodí. Homosexuální pár si poté dítě osvojí a zapíše se do jeho rodného listu jako „dva otcové“.
Problém může nastat, když se narodí dítě postižené. Existují případy, kdy objednatelé odmítnou dítě „převzít“ a matka, která dítě odnosila, se o něho také nechce nebo nemůže starat. Více zde…
Nejcitlivějším prvkem tohoto způsobu plození dětí jsou samotné děti, kterým je odepřeno právo na to, mít matku a být vychováváno v úplné rodině. Takové dítě má potom matku dárkyni, matku nositelku, a dva otce, z nichž pouze jeden z nich je skutečný biologický otec a druhý pouze pěstoun. Když bude dospívat a hledat svoje kořeny, ptát se po své matce a jejích rodičích (dědečkovi a babičce), bude se muset vyrovnat s tímto jednáním dospělých a společnosti.
Kritikové tohoto druhu náhradního mateřství uvádějí, že se v podstatě jedná o „obchodování s dětmi“ a pokroucení přirozeného plození dětí v neprospěch dětí a společnosti.
