Do mezinárodní koalice na obranu rodiny se již zapojilo více než 20 evropských organizací. Koalice vede více než tři měsíce mezinárodní kampaň proti ratifikaci takzvané Istanbulské úmluvy v zemích Evropské unie. Hlavním problémem je vnucování genderové ideologie zemím EU v rámci Istanbulské úmluvy, míní iniciativa.
Do „boje“ se zapojil také institut Ordo Iuris polského myšlenkového hnutí, který sdružuje právníky odhodlané hájit základní hodnoty: život, manželství, rodinu, svobodu svědomí, svobodu slova a ekonomickou svobodu v zemi a ve světě.
Institut spustil petiční kampaň „Zastavte genderovou ideologii. Postavte se za rodinu“, k níž se do dnešního dne připojilo přes 56 000 lidí. Petice je zároveň výzvou předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové, aby učinila kroky proti zavádění této „ideologie“ v zemích EU.
Co obsahuje úmluva
Istanbulská úmluva se na povrchu jeví jako „prevence v boji proti násilí na ženách a domácímu násilí“. Při pozorném čtení však v úmluvě nalézáme nenápadně zamíchané genderové požadavky. Mimo jiné například požaduje, aby se školáci učili o genderu.
Pojem „genderový“ je v originálním znění úmluvy zmíněn celkem pětadvacetkrát. V článku 3b) úmluvy je zapsána definice genderu: „chování a projevy předávané kulturou“. Mezi toto chování (gender) se ovšem počítá i takzvaná „genderová identita,“ což je podle kritiků vysoce kontroverzní téma.
Co je to „gender“? Genderová ideologie mění tradiční pohled na lidi jako na muže a ženy, nebo zcela nahrazuje tradiční pojetí rodiny a muže a ženy novým pojetím homosexuálních, lesbických, bisexuálních či transsexuálních společenství. Lidská „přirozenost“ je podle genderové ideologie taková, že každý si může své pohlaví zvolit. To, že se člověk narodí jako muž anebo žena, ještě podle této ideologie neznamená, že se jedná o muže nebo ženu.
Nově tedy genderová ideologie tvrdí, že sexuální orientace je vrozená. Tradičně je člověk, který se narodí jako chlapeček nebo holčička, automaticky považován za muže či ženu, podle svého pohlaví. Tento pohled chce nová ideologie změnit.
Ve třetím odstavci článku 4 se v Istanbulské úmluvě hovoří o nepřípustnosti diskriminace „na základě pohlaví, genderu, sexuální orientace, genderové identity…“.
Podle kritiků Istanbulská úmluva vytváří další podmínky pro podporu genderových neziskovek a indoktrinaci dětí ve školách.
Zatímco Polsko nejprve smlouvu ratifikovalo, vzápětí ratifikaci odvolalo. Stalo se tak právě po podrobnější analýze jejího obsahu. Polský ministr Zbigniew Ziobro z konzervativní strany před pěti lety označil znění úmluvy za „feministický výtvor s cílem ospravedlnit homosexuální ideologii“.
Útoky na institut rodiny?
Úmluva podle autorů zmiňované petice přímo „zasahuje tradiční model manželství a rodiny a považuje ho za zdroj násilí“.
„Zároveň zcela ignoruje objektivní faktory tohoto jevu, jako je například závislost na alkoholu,“ pokračuje text petice. „Navrhovaný model boje proti násilí v zásadě znamená hluboký zásah do autonomie rodiny, která bude od nynějška namísto toho, aby byla vnímána jako základ pro fungování společnosti, zobrazena jako potenciální zdroj útlaku a násilí.“
Zásahy do ústavního pořádku?
Proces ratifikace již začal před několika lety, ale v březnu letošního roku evropská komisařka Helena Dalli oficiálně prohlásila, že jeho dokončení je prioritou. Oznámení o přijetí ideologické úmluvy znamená zásah Evropské unie do institutu rodiny, k čemuž jí členské státy nikdy neudělily jakékoli kompetence.
V praxi by ratifikace Istanbulské úmluvy ze strany EU zabránila členským státům vypovědět tento dokument nebo doposud postupovat v souladu s jejich vlastním ústavním pořádkem. Podle kritických hlasů by výsledkem bylo vynucené zavedení genderové ideologie do škol a úřadů, podkopání objektivního pojetí genderu a útok na instituci manželství.
Dnes rozeznává Evropská unie na 68 druhů „genderů“. Podle této „teorie“ není „pohlaví“ (gender) založeno na skutečném pohlaví člověka (muž a žena), ale na tom, co si člověk zvolí. Odpůrci genderové politiky podotýkají, že tento postup od základu rozbíjí hodnoty společnosti a vztahy mezi mužem a ženou a podstatu rodiny.
68 zmiňovaných „genderů“ zahrnuje typy jako „music gender“, „nekro gender“, dále „z několika procent žena “ nebo „z několika procent muž“, a také pohlaví, které je „proměnlivé“. Tato genderová politika má brzy zasáhnout i děti ve školách, kterým bude propagována homosexualita nebo lesbismus jako zcela normální jevy.
Ředitelka Střediska pro mezinárodní právo Ordo Luris, Karolina Pawlowská, uvádí: „Pouze společným jednáním můžeme dát Evropské komisi jasný signál, že evropské společnosti nesouhlasí s pokusem o zavedení ideologie, a blokovat genderovou revoluci.“
Dokument se sice nazývá „Úmluva o předcházení násilí na ženách a domácímu násilí a boji proti němu“, podle Pawlowské však neslouží boji proti násilí, ale ideologizuje mezinárodní právo.
V červnu 2020 se v Sofii konal pochod na obranu rodiny a proti zneužívání ze strany sociálních služeb, během kterého bylo přečteno odvolání proti přistoupení Evropské unie k Istanbulské úmluvě.
Seznam signatářů zahrnuje známé veřejné osobnosti z celé Evropy. Petici podle autorů podpořili slovenský ministr pro rodinu Milan Krajniak, europoslankyně Miriam Lexmannová, novináři, vědci, předsedové prorodinných organizací, politici a celebrity. Nevládní organizace z dalších zemí údajně vyjádřily vůli se k této iniciativě připojit.
Situace v ČR
K opozici se chtějí připojit také organizace pro-rodinu z České republiky. Přihlásily se například Tradiční rodina z.s., Aliance pro rodinu, Středoevropská inspirace z.s..
Očekává se, zda prezident Miloš Zeman také vyjádří podporu občanské iniciativě zaměřené na ukončení Istanbulské úmluvy Polskem na sociálních sítích.
Ohledně materiálů k tématu Istanbulské úmluvy si v Ordo luris všimli, že ačkoliv téma bylo v Polsku a dalších středoevropských zemích široce projednáváno, v angličtině o těchto jednáních nejsou v rámci EU prováděny žádné podstatné překlady.
„O to je pro ideology snazší, aby přesvědčili ostatní, že mají pravdu,“ dodává Pawlowská z Ordo luris. „Proto je tak důležité zveřejnit spolehlivou zprávu v anglickém jazyce, která bude brát v úvahu argumenty, které již Poláci, Češi a Maďaři znají, ale v Bruselu je o nich jen málo informací.“
Česká republika patří mezi země, které dosud Istanbulskou úmluvu neratifikovaly. Vláda ČR podepsala Istanbulskou úmluvu v roce 2016. Smlouva však může vstoupit v platnost, teprve až ji ratifikují obě komory parlamentu.
Kritici úmluvy tvrdí, že smlouva sama o sobě nic neřeší, protože problémy násilí na ženách nebo domácího násilí již dostatečně řeší současná legislativa. Jediné, co je v ní nového, je právě zavádění „genderové ideologie“.
Evropská unie přijala v září 2017 usnesení, v němž vyzývá Evropskou radu a Evropskou komisi, aby zvýšily tlak na státy, které ještě úmluvu neratifikovaly.
Mezi tyto země patří, podle mapy zveřejněné na stránkách Evropské komise, Česká republika, Slovensko a Maďarsko, ale také Litva, Lotyšsko, Moldavsko, Bulharsko, Ukrajina nebo z EU odcházející Velká Británie.
