Zástupci Konzervativní strany dlouhodobě upozorňují na to, že takzvaná Istanbulská úmluva je „snahou o ideologickou manipulaci opírající se o pokřivené vykreslení mezilidských vztahů“. Kritizují úmluvu zejména za její prosazování takzvané „genderové politiky[1], která mimo jiné zahrnuje pohledy na společnost jako na libovolně měnitelný konstrukt a na člověka jako někoho, kdo si zvolí, jestli se cítí být mužem, ženou nebo obojím, nemluvě o libovolné sexuální orientaci.

Istanbulská úmluva má definovat rámec řešení domácího násilí na ženách. Co však není mnoha pozorovatelům jasné, je fakt, proč úmluva operuje s názvem „genderová identita“.

„Ano, s násilím se něco musí dělat, ale proč otevírat dveře genderové ideologii do škol, do firem i na úřady?“ ptá se Nina Nováková na stránkách konzervativninoviny.cz. Navíc Česká republika má již fungující právní rámec, který tuto problematiku řeší.

Při studování oficiálního vládního českého překladu úmluvy narazili zástupci konzervativců na nepřesný překlad, který podle nich záměrně zastírá skutečnost, že úmluva protlačuje „genderovou politiku“.

Pojem „genderový“, který je v úmluvě zmíněn celkem pětadvacetkrát, v praxi může znamenat, že pokud muž bude sám sebe identifikovat jako ženu a bude týrán, bude se na jeho případ nahlížet jako na „násilí na ženách“.

V novém překladu úmluvy byl pojem „genderově podmíněné násilí“ všude nahrazen termínem „násilí založené na pohlaví“. Přitom není pochyb o tom, že pro Českou republiku bude závazná původní anglická verze.

Pojem „gender“ je originálním znění Úmluvy zmíněn celkem pět a dvacetkrát, zatímco v české vládní verzi pouze šestnáctkrát. V českém překladu byl tedy pojem „genderově podmíněné násilí“ devětkrát nahrazen překladem „násilí založené na pohlaví“.

Podle Heleny Válkové, vládní zmocněnkyně pro lidská práva, má „nový překlad úmluvy proti násilí na ženách a domácímu násilí zpřesnit určité nejasnosti“, jak sdělila novinářům 30. července 2019.

V článku 3b) úmluvy je zapsána definice genderu, která říká, že se jedná o „chování a projevy předávané kulturou“, nikoliv o pohlaví. Dále potom ve třetím odstavci článku 4 se mluví o nepřípustnosti diskriminace „na základě pohlaví, genderu, sexuální orientace, genderové identity…“.

„Konzervativní strana odsuzuje záměrné manipulování a dezinformování občanů České republiky, zejména pak členů obou komor Parlamentu ČR, ze strany Úřadu vlády ČR v otázce Úmluvy Rady Evropy o prevenci proti násilí a domácímu násilí (tzv. Istanbulské úmluvy),“ uvádí předseda strany Jan Kubalčík v tiskovém prohlášení.

„Zásadní význam této manipulace přitom může být doceněn až s uvědoměním, že právně závazná by v případě ratifikace nebyla česká verze textu, ale verze cizojazyčná,“ dodává Kubalčík.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k našemu Newsletteru.

Helena Válková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva, 30. července 2019 uvedla, že Úmluvu doporučuje ratifikovat. „Z jejího přijetí nemusíme mít obavy. Posiluje totiž ochranu obětí násilných trestných činů. Legislativu máme dobrou, ale aplikační praxe je špatná. Úmluva by měla pomoci v podpoře, následné péči o oběti ale i v prevenci“.

Znepokojení konzervativců sdílí také bývalá poslankyně Nina Nováková. „Nemohu se ubránit dojmu, že celá Istanbulská úmluva je předložena státům k ratifikaci právě pro ty drobnosti, aby se do právního dokumentu vysoké platnosti dostal pojem genderová identita, zákaz diskriminace na základě genderové identity a to úplně rozvrátí naši kulturu,“ říká Nováková.

„Genderoví ideologové před námi modelují představu života coby bitevního pole, kde spolupráce a důvěra jsou výjimečnými či náhodnými jevy a rozhodujícím faktorem mezilidských vztahů je moc, prostřednictvím které může jeden člověk ovládat jiného…“  – předseda Konzervativní strany Jan Kubalčík

Video: O čem je Istanbulská úmluva? (Aliance pro rodinu)

Podle expertů přinese Istanbulská úmluva řadu problémů a prohloubí rozpory ve společnosti. Hovoří: MUDr. Roman Joch, pedagog a publicista. Jaroslav Šturma, dětský psycholog. Daniela Kovářová, Unie rodinných advokátů. Lenka Zlámalová, analytička Echo24. Hana Imlaufová, psycholožka a rodinná terapeutka. Hana Lipovská, ekonomka a publicistka. Stanislav Křeček, právník. Inaki Guerrero, španělský psycholog.

Odbor rovnosti žen a mužů vysvětluje…

Webové stránky tojerovnost.cz, které provozuje vládní Odbor rovnosti žen a mužů, pojem gender vysvětlují následovně: „Společenský kontext, ve kterém k násilí na ženách dochází, úzce souvisí právě s tzv. genderem. Pojem gender je v úmluvě vysvětlen jako společensky ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, které daná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže. Gender je tedy v úmluvě používán proto, že zdůrazňuje, jaké existují o ženách a mužích stereotypy a představy ve společnosti.“

Stránky dále uvádějí, že údajně (bez odkazu na zdroj) „právě stereotypy o podřadném postavení žen ve společnosti, nebo o tom, jak má vypadat a chovat se správná žena, vedou k tomu, že ženy jsou častější obětí domácího násilí“. Zde pravděpodobně odbor naráží na kulturu mimoevropských zemí z nichž přichází do Evropské unie množství imigrantů, ale nepřikládá k tvrzení žádné vysvětlení, zdroje ani analýzy.

„Gender je často zaměňován s pohlavím (biologické rozdíly mezi mužem a ženou), ale ukazuje se právě, že násilí vůči ženám není zapříčiněno biologickými rozdíly mezi ženami a muži, ale právě postavením žen a mužů ve společnosti. Proto je nutné termín gender, který bohužel nemá do českého jazyka ustálený překlad, v úmluvě používat,“ uvádí Odbor rovnosti žen a mužů.

Vysvětlení odboru se však úplně vyhýbá spojení úmluvy s „genderovou politikou“ a „genderovou identitou“, která je v úmluvě v oblasti definic zmiňována. Nikterak toto ve vysvětlení nepopírá ani nepotvrzuje, a zdá se, jako by již fungující „genderovou politiku“ EU vůbec nevnímal nebo nepředpokládal, že je nějakým způsobem s úmluvou spojená.

Vláda v oficiálním prohlášení z 30. července 2019 přijetí úmluvy obhajuje a prohlašuje, že její ratifikace „pomůže vylepšit stávající praxi řešení případů násilí na ženách a domácího násilí“.

Muž, rovná se „násilník“, předpokládá Úmluva

Odpůrci úmluvy kritizují zaujatost úmluvy proti mužům, které automaticky považuje za násilníky, a ani nepočítá s usmířením stran, které procházejí konfliktem, což dává vzniknou představě, že muži jsou automaticky násilníci a ženy oběti, nehledě na možné zneužití úmluvy v praxi, neboť násilí má v této úmluvě širokou definici a obsahuje i formu verbální a ukládá vyměřovat i menší potyčky (políček, facku) jako trestný čin.

Zatímco český trestní řád počítá s trestáním násilí páchaném na komkoliv, Istanbulská úmluva v tomto diskriminuje muže, které dále určuje k zákonem stanovené výchově, aby nebyli násilníky, tím, že ukládá tento druh výchovy povinně zavést ve vzdělávacích zařízeních.

Kritické hlasy rovněž předjímají, že ratifikace úmluvy a její provádění v praxi přinese do společnosti další konflikty a administrativní zatížení.

JUDr. Jakub Kříž o Istanbulské úmluvě

Tyto věci umíme řešit i bez Istanbulské úmluvy

„Typicky tradiční pojímání interakce mezi ženami a muži přece jasně nabádá k tomu, že muži mají ženy před násilím chránit,“ komentuje situaci Kubalčík, který vidí nápravu situace v podpoře tradiční rodiny a řešení v samotných mezilidských vztazích, spíše než v dalších zákonných nařízeních.

Istanbulská úmluva se podle konzervativců snaží o „ideologickou manipulaci opírající se o pokřivené vykreslení mezilidských vztahů“.

„V takovém rámci rodina není místem důvěry a zdaleka nejlepším místem pro výchovu dětí, ale téměř peklem, kde muž týrá svoji ženu a oba svorně týrají své děti… V této pokřivené logice je pak samozřejmé vyvinout maximální snahu zachránit týrané děti ze spárů jejich rodičů a ženu osvobodit od násilí ze strany jejího muže,“ říká Kubalčík.

„Genderoví ideologové před námi modelují představu života coby bitevního pole, kde spolupráce a důvěra jsou výjimečnými či náhodnými jevy a rozhodujícím faktorem mezilidských vztahů je moc, prostřednictvím které může jeden člověk ovládat jiného. V takovém pojetí jsou potom muži, kteří jsou v průměru fyzicky silnější než ženy, automatickými agresory,“ kritizuje genderovou politiku Kubalčík.

Důvěra a spolupráce mezi ženami a muži je zcela přirozená

„Trváme na tom, že důvěra a konsenzuální spolupráce mezi ženami a muži je nejen možná, ale zcela přirozená, a nic na tom nemění skutečnost, že nevítané či rovnou patologické alternativy jsou stále častější,“ komentuje sociální situaci předseda Konzervativní strany.

Podle Kubalčíka je „mylné dělat bitevní pole ze života“. „To v první řadě uvnitř sebe má každý zápasit o to lepší,“ míní Kubalčík.

Co všechno znamená „genderová politika“

Z definice a anglického originálu úmluvy vznikají pochybnosti nad tím, zda Istanbulská úmluva nahlíží na lidi jako na muže a ženy, nebo zcela nahrazuje tradiční pojetí rodiny a muže a ženy novou homosexuální, lesbickou, bisexuální či transsexuální lobby.

Dnes rozeznává Evropská unie na 68 druhů „genderů“. Podle této „teorie“ není „pohlaví“ (gender) založeno na skutečném pohlaví člověka (muž a žena), ale na tom, co si člověk zvolí.

Odpůrci genderové politiky podotýkají, že tento postup od základu rozbíjí hodnoty společnosti a vztahy mezi mužem a ženou a podstatu rodiny (otec, matka, děti a rodinné příbuzenstvo), o čemž hovořila například bývalá poslankyně za TOP09 Nina Nováková.

Pojem „genderový“, který je v úmluvě zmíněn celkem pětadvacetkrát, vzbuzuje dojem, že pokud muž bude sám sebe identifikovat jako ženu a bude týrán, bude se na případ nahlížet jako na „násilí na ženách“. Podobné interpretace vnášejí do výkladu úmluvy značný zmatek.

68 zmiňovaných „genderů“ skutečně zahrnuje typy jako „music gender“, „nekro gender“, dále „z několika procent žena “ nebo „z několika procent muž“, a také pohlaví, které je „proměnlivé“.

Tato genderová politika má brzy zasáhnout i děti ve školách, kterým bude propagována homosexualita nebo lesbismus jako zcela normální jevy.

Role ženy a muže v rodině následovaly tradice po tisíce let. Matka se stará o děti a muž se stará o rodinu, s čímž souvisejí celé generace tradic zásnub, svatebního slibu a rodinných vztahů, které „genderová politika“ podle kritiků zpochybňuje a rozbíjí.

V ČR (a dalších zemích) zatím Istanbulská úmluva neplatí

Mapa států EU, které úmluvu podepsaly a přijaly nebo nepřijaly, 18. července 2018. Úmluvu dle mapy neratifikovaly Česká republika, Slovensko a Maďarsko, ale také Litva, Lotyšsko, Moldavsko, Bulharsko, Ukrajina nebo z EU odcházející Velká Británie. (zdroj: Council of Europe / coe.int)

Vláda České republiky podepsala Istanbulskou úmluvu v roce 2016. Smlouva však může vstoupit v platnost, teprve až ji ratifikují obě komory parlamentu.

Jednou z překážek její ratifikace je otázka vložení „genderové politiky“ do českého právního řádu, což z hlediska jejího výkladu vytváří nejasné a rozporuplné situace již v základní teoretické úrovni.

Kritici úmluvy tvrdí, že smlouva sama o sobě nic neřeší, protože s problémy násilí a financováním řešení se bude muset česká společnost vypořádat v praxi tak jako tak sama za sebe a „ze své kapsy“.

Evropská unie přijala v září 2017 usnesení, v němž vyzývá Evropskou radu a Evropskou komisi, aby zvýšily tlak na státy, které ještě úmluvu neratifikovaly.

Mezi tyto země patří, podle mapy zveřejněné na stránkách Evropské komise, Česká republika, Slovensko a Maďarsko, ale také Litva, Lotyšsko, Moldavsko, Bulharsko, Ukrajina nebo z EU odcházející Velká Británie.

Článek byl naposledy upraven 21. srpna 2019.

POZNÁMKY:

[1] Genderová identita nebo také pohlavní totožnost nebere v úvahu pohlaví člověka a tvrdí, že se každý může rozhodnout, zda se více identifikuje s „maskulinitou, feminitou, různými kombinacemi obou nebo k žádnému z uvedených genderů.

Tato myšlenka je často protlačována do politické sféry, z níž se konkrétní politici pokoušejí o její začlenění do zákonů a následné vynucování zákonem. V praxi by tedy měl být muž, který si řekne, že je žena, veden jako žena. Žena, která se cítí jako muž, by měla být vedena jako muž.

Spolu s těmito myšlenkovými proudy je často prosazován také koncept LGBT nebo qeer či manželství stejných pohlaví, případně možnost utvořit „rodinu“ z různého počtu lidí o různých pohlavích a genderových identitách a podobně.