V pořadu Crossroads zpovídá redaktor deníku Epoch Times Joshua Philipp politického komentátora Billa Whittlea, který dlouhodobě sleduje vliv amerických hnutí za „sociální spravedlnost“ na filmovou produkci, počítačové hry a společnost.
Podle praktických Whittleových zkušeností americká feministická hnutí vyvíjejí nátlak na filmové producenty, aby vytvářeli ženské charaktery, které nejsou realistické a propagují zkreslený obraz ženy.
„Nikdo nemá problémy s princeznou Leiou ze ságy Star Wars (Hvězdných válek) nebo hrdinkou filmu Vetřelci, kterou ztvárnila Sigourney Weaverová,“ vysvětluje Bill Whittle, „protože jednají lidsky.“ Mají strach něco udělat, ale přemůžou ho a udělají to. Procházejí rozhodováním, padají a vstávají.
Bill Whittle on How Social Justice Killed ‘Star Wars,’ and Why it Matters
Podle Whittlea však na druhé straně vznikají moderní ženské charaktery, které hned všechno vědí, nepotřebují se nic učit, všechno udělají správně a jsou na každém kroku vítězné.
Takový charakter z velké části znázorňuje také postava Ray v poslední závěrečné trilogii ságy Star Wars.
„Ray nikdy v životě neletěla ve vesmírné lodi, vejde do lodi Milenium Falcon a létá lépe než Han Solo, který ji řídí nějakých 30 let,“ komentuje Whittle Epizodu VII. „Poprvé vezme do ruky světelný meč a nejenom že ví, jak ho používat, ale porazí v souboji rytíře, který s ním cvičil celý život.“
Z pohledu dítěte vypadá taková postava mocná, míní Whittle, ale je to hloupé a absurdní, pokud to porovnáme s realitou a s vyprávěním příběhů postav populárních filmů.
„Ray ve Star Wars se nepotřebuje ani nic učit, prostě to všechno sama ví,“ popisuje nereálný archetyp Whittle, a míní, že takové zásahy do filmové tvorby jsou na škodu vyprávění příběhů.
„Nikdy v životě neletěla ve vesmírné lodi, a létá lépe než Han Solo, který ji řídí nějakých 30 let. Poprvé vezme do ruky světelný meč a nejenom že ví, jak ho používat, ale porazí v souboji rytíře, který s ním cvičil celý život…“
V Epizodě VIII dokonce Luke Skywalker zničí posvátné texty rytířů Jedi, duchovní základy řádu, a mistr Joda prohlásí, že v nich není nic, co by Ray už dávno nevěděla, přesto, že je nikdy nečetla a ničemu se dosud neučila, prostě na všechno přichází „sama od sebe“.
„Je to nuda,“ míní Whittle, filmy by měly lidem a dětem ukazovat, jak to v životě doopravdy chodí.
Ženy ani muži nevědí věci hned. Jak se v české tradici říká „žádný učený z nebe nespadl“. Je třeba se učit, trénovat, procházet těžkostmi, naslouchat učitelům a moudrosti, kterou nashromáždili naši předkové, učit se z praxe. Nabývat vlastní zkušenosti a dokázat se přes chybování zvedat zpět na nohy, nevzdávat to a pokračovat, až člověk dosáhne cíle.
V původní sérii Hvězdných válek se Luk Skywalker, ale i jeho předchůdce Anakin Skywalker, museli probít řadou těžkostí. Museli utrpět porážky, trénovat, studovat a učit se od mistrů, přišli o ruku, ztratili přátele, procházeli temnými okamžiky, měli mnohá utrpení. „To není žádná politika, je to prostě vyprávění příběhů. Takže když nakonec získají ty schopnosti, jste v tom s nimi,“ říká Whittle.
Feministická hnutí jsou v USA mnohem nátlakovější a radikálnější než v Evropě a ovlivňují celou řadu oblastí.
Samozřejmě postava Ray není ve Star Wars naprosto jednoznačně takto vykreslována, ale posun tímto směrem, o němž mluví Whittle, je velice očividný a postihuje drtivou část jejího charakteru.
Po kritice fanoušků, která se snesla během prvních dílů poslední trilogie, je ve Vzestupu Skywalkera přece jenom patrný určitý posun k tradičním konceptům vyprávění.
Ve výsledku by podle Whittlea bylo lepší znázorňovat ženy jako lidské a v pravdivém kontextu reality. Příběhy tak budou lepší.
Feministická hnutí jsou v USA mnohem nátlakovější a radikálnější než v Evropě a ovlivňují celou řadu oblastí.
Podle Whittlea chtějí, aby filmový průmysl vytvářel ženy (a jsou ve svých snahách skutečně úspěšné), které nepotřebují muže. Nepotřebují od nich radu, učení ani ochranu… nepotřebují od nich nic. Jsou naprosto soběstačné, neporazitelné, úspěšné a vždy vítězné.
Hvězdné války se v posledním díle pod vlivem feministických a LGBT hnutí dopracovaly až k propagaci lesbismu…
Další tlaky jsou dnes na filmové producenty vyvíjeny v oblastech „rasové rovnosti“, „genderové vyváženosti“ a dalších moderních politických aspektech. „Sociální spravedlnost v posledních třech až pěti letech zničila nejenom film. Tito liberální filmoví producenti zničili nejenom oblíbené filmy, ale celý život, celou životní identitu,“ míní Whittle.
Vliv feministického a LGBT hnutí a jeho pojetí „volné lásky“ je na Star Wars neoddiskutovatelný poté, co v posledním díle Vzestup Skywalkera zobrazili lesbickou scénu – polibek mezi dvěma ženami – a nejedná se o polibek na tvář ani na ústa dvou kamarádek, ale o jazykovou výměnu tekutin – tedy o neklamný projev lesbismu.
Americký portál LGBT Nation dokonce uvádí, že doufali, že se přátelství mezi Finem a Poem vyvine v homosexuální vztah.
Za celou sérii Star Wars k něčemu takovému nedošlo, nedošlo ani k takovémuto druhu polibku mezi mužem a ženou, a nyní se objevuje jako neklamná propagace homosexuality, v době kdy hrdinové slaví vítězství, a kdy to diváci mohou „nejlépe přijmout“.
V minulosti již vznikla řada úspěšných filmů s černošským hlavním hrdinou, ženskou hlavní hrdinkou…, ale jak Joshua Phillipp tyto snímky komentuje, ty filmy nevznikaly proto, aby propagovaly politickou agendu. Dnes ale do filmového průmyslu politická agenda proniká.
Ale to asi zdaleka nebude jediná chyba amerického filmového průmyslu. Pokud přičteme neustále se opakující koncepty vzájemného bojování, násilí, zabíjení v akčních filmech, dodáme záplavu hloupých až stupidních komedií, například v podání Adama Sandlera a dalších. A zakončíme výčet relativizováním tradičních hodnot a popularizováním ryze negativních postav, které se dostávají do hlavních rolí jako hrdinové, můžeme získat pocit, že Hollywood už obrátil celý svět „vzhůru nohama“.
Článek byl upraven 18. 12. 2019.
Toto a mnoho dalšího naleznete v rozhovoru s Billem Whittlem v pořadu deníku Epoch Times – Crossroads.
Článek zpracoval Milan Kajínek.
