Aktualizace: 6. 5. 2023 7:00 o reakci tiskového mluvčího MZV
Komentář
Během několikadenní návštěvy českého ministra zahraničí Jana Lipavského v USA bylo, kromě jiného, s jeho americkým protějškem Antony Blinkenem 2. května podepsáno společné prohlášení Spojených států a České republiky o svobodě médií.
I když se prohlášení zaměřuje především na Rádio Svobodná Evropa, jež má sídlo v Praze, zaujal mě optimisticky znějící úvod dokumentu, u kterého se vyrojila spousta otázek ohledně svobody projevu se společným jmenovatelem – jak daleko je realita od optimálního stavu?
„Spojené státy a Česká republika sdílejí zásadní zájem na podpoře demokracie, občanské společnosti a lidských práv, včetně svobody projevu. Volný a neomezený tok informací, myšlenek a názorů – včetně nesouhlasných – je pro inkluzivní a tolerantní společnosti zásadní. Svoboda sdělovacích prostředků a života plný nezávislý tisk jsou základním kamenem každé zdravé demokracie a pomáhají zajišťovat informace coby veřejný statek. Nezávislý tisk pomáhá občanům porozumět silám, které ovlivňují jejich životy, a umožňuje lidem smysluplně se zapojit do politické a občanské sféry jejich společenství,“ konstatuje se v prvním odstavci prohlášení.
Jak USA, tak ČR zakotvily při svém vzniku svobodu projevu do svých právních systémů jako jednu z nejdůležitějších věcí. V USA je zakotvena v Prvním dodatku ústavy, u nás jde o čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Absolutnost svobody projevu je však určitým způsobem omezena – v podstatě hodnotami, na kterých je společnost postavena.
Obě země se shodly, že „volný a neomezený tok informací, myšlenek a názorů – včetně nesouhlasných – je pro inkluzivní a tolerantní společnosti zásadní“. I když bych se rád věnoval i v Americe téměř všudypřítomnému slovu „inkluze“, zaměřím se jen na podstatu tvrzení.
Něco více než rok dozadu označila naše nová vláda po svém nástupu do funkcí za jednu ze svých priorit boj s dezinformacemi (v absolutním slova smyslu jde o omezení svobody projevu). Dokonce zřídila post zmocněnce pro boj proti dezinformacím, který byl po otřesech zrušen.
ODS, která vládu vede, se přitom definuje jako liberálně konzervativní strana navazující na křesťanskou tradici a podporující svobodu jednotlivce, volný trh atd. Otázkou tedy je, jsme tady v rozporu?
Dalo by se spekulovat o tom, že „nástroj“ pro potlačení „dezinformací“ je v souladu s ochranou demokratické společnosti (LZPS čl. 17, bod 4.), ale… kdo bude určovat, co je dezinformace?
Pokud se to chceme učit od Spojených států, resp. od socialisticky orientované Bidenovy administrativy, se kterou jsme podepsali prohlášení, řekl bych „chraň Bůh“…
Zářným příkladem jsou informace o covidu-19 a vakcínách. Ať už jde o původ viru, účinnost vakcín či jejich vedlejší účinky, byli jsme svědky toho, že co bylo původně označováno za dezinformace nebo za zkreslené informace, se s odstupem času díky důkazům stalo pravdou nebo nejpravděpodobnější verzí. V mezičase se ale administrativa Joea Bidena spolčila se sociálními sítěmi, které cenzurovaly nesouhlasné názory (ano, ty „nesouhlasné“, které podporujeme v našem společném prohlášení). O spolčení se dozvídáme např. díky žalobě států Missouri a Luisiana na Bidenovu administrativu (článek ET ČR, soudní podání 1, soudní podání 2), které ve věci předložily přes 1 400 důkazních bodů. Nebo také díky Twitter Files.
Dalším „super příkladem“ je cenzura informací z notebooku Huntera Bidena, syna prezidenta Joea Bidena, před americkými volbami 2020. Ať už je pozadí získání informací jakékoliv a ať se vede „slovíčkářská bitva“, jestli byl opravdu Hunterův, nebo ne (mohl být firemní, že…), podstatné je, že koluze demokratů se sociálními sítěmi zafungovala i zde – a stejně jako u covidu, i v tomto případě docházelo k banování účtů a snižování dosahu postů (opět viz Twitter Files, či dokonce přiznání samotného Zuckerberga). Nicméně, zde je „třešinkou na dortu“ iniciativa 51 bývalých vysoce postavených členů amerických tajných služeb, kteří se podepsali pod dopis, jehož formulace byla určena k zasetí pochybností o autenticitě notebooku (který měla mimochodem FBI v držení už v roce 2019) a nabízela možnost, že by mohlo jít o ruské dezinformace. Právě před několika dny vypověděl na kongresním slyšení bývalý náměstek ředitele CIA, že Blinken, se kterým jsme podepsali společné prohlášení a který byl před volbami 2020 poradcem kampaně Joea Bidena, onen dopis inicioval.
Na otázku, zda o těchto cenzurních aktivitách ví nebo zda má nějaký názor na rozpor mezi deklarovanými hodnotami ve společném prohlášení a žalobami / podezřeními / odhaleními cenzurních aktivit Bidenovy administrativy, reagoval dodatečně Daniel Drake, tiskový mluvčí ministerstva zahraničí, takto:
„Českému ministrovi zahraničí nepřísluší komentovat vnitřní politiku našich partnerů, to by bylo v rozporu se zvyklostí diplomacie. Česko poskočilo za poslední rok v žebříčku svobody tisku o šest míst na 14. místo v žebříčku, což dokazuje naši snahu o udržení a posílení svobodného prostředí pro svobodu slova a myšlenek. Nadále například spolupracujeme s Rádiem Svobodná Evropa a poskytujeme podporu občanské společnosti v zemích, kde je právo bezpečně vyjádřit svůj názor lidem upíráno. Společné prohlášení o svobodě médií, které ministr Lipavský představil společně se svým americkým protějškem, stvrzuje odhodlání obou zemí v této práci pokračovat a navzájem se koordinovat.“
Závěrem ještě několik hodně řádků k dokreslení situace…
„Je to smutné, že lidé, kteří mají v puse nejvíce demokracie a tolerance, jsou ti největší nálepkovači, kádrováci, kteří vynucují jednotný názor, provládní názor. A každého, kdo se liší, nebo jen klade otázky, rovnou označují za nějakého antisystémového občana, který když nejde s nimi, jde proti nim. To jen přispívá k ohrožení demokracie, ohrožení svobody slova. Je to úplně proti tomu, co ti lidé předstírají, že brání,“ sdělil spoluzakladatel Společnosti pro obranu svobody projevu (SOSP) Vlastimil Veselý v rozhovoru pro Svědomí národa.
Když už jsem u SOSP, letos v únoru si organizace nechala vypracovat průzkum veřejného mínění agenturou SANEP. Možná vás překvapí – skoro 55 % z 3 256 dotázaných v naší pro-svobodné zemi má obavu vyjadřovat své názory otevřeně. A skoro 56 % dotázaných si myslí, že „se do našich životů vrací cenzura a omezování svobody projevu“ (25,3 % Ano, 31,5 % Spíše ano). A skoro 60 % dotázaných se buď přímo stalo předmětem cenzury anebo tuto aktivitu zaznamenalo ve svém okolí.
Právě nedávno vyšel další zajímavý průzkum, ve kterém se ukázalo, že 51 % Čechů má obavy o svobodu médií (o 4 % více než loni). Zároveň je ale 63 % Čechů za přijetí kroků proti šíření dezinformací – a tedy (v absolutním smyslu) je pro omezování svobody slova. Jenže je tady ten problém, že… může se stát, že co bylo včera dezinformací, je dnes pravdou. A kdo bude určovat, co je dezinformace a na jakých hodnotách bude hodnotitel stát?
A jak vidí svá média občané USA? Důvěra v ně v dlouhodobém horizontu klesá a věří jim jen 34 % dotázaných. U demokratických voličů je ale vysoká. Klesá jen u nezávislých a republikánů. Proč?
