Australané budou muset najít způsob, jak do roku 2050 zlikvidovat 1,6 milionu tun použitých baterií z elektromobilů (EV), což je součástí národního cíle dosažení nulových emisí.
Rada pro správu baterií (Battery Stewardship Council) spolu se svými výzkumnými partnery odhaduje, že na základě současných trendů se objem odpadu z elektromobilů do roku 2030 exponenciálně zvýší na 30 000 tun a poté bude akcelerovat až k hranici 1,6 milionu.
Rada spolu s Federální komorou automobilového průmyslu a Australskou asociací obchodníků s motory vyzývají k zavedení programu správy, v jehož rámci by spotřebitelé připláceli za bezpečnou likvidaci baterií elektrických vozidel.
„Investice do infrastruktury pro správu a recyklaci baterií pro elektromobily jsou okamžitě nutné, aby se průmysl v budoucnu vyhnul nákladným řešením a využil finančních příležitostí, které nabízí recyklace použitých baterií,“ uvedla Libby Chaplinová, generální ředitelka Rady.
„Odvětví elektrických vozidel má jedinečnou příležitost převzít iniciativu při navrhování systému, který bude nákladově efektivní, vhodný pro daný účel a vyhne se chybám a nákladným důsledkům nečinnosti, jak tomu bylo nedávno v odvětví solárních panelů, a to tím, že se dnes upřednostní diskuse o procesech vyřazování baterií z provozu,“ napsala dále Chaplinová.
Orgán uvádí, že vytvořil program pro menší baterie, ale potřebuje pomoc při vytváření infrastruktury pro zpracování baterií pro elektromobily.
Potíže s recyklací solárních panelů a větrných turbín
Rada se potýká s problémem, který je výzvou i pro odvětví větrných turbín a solárních panelů – jak zlikvidovat tuny odpadu, které vzniknou v důsledku dlouholetého „zeleného“ provozu. Baterie, větrné turbíny a solární panely se z podstaty své konstrukce recyklují obtížně a nákladně.
Například podle některých odhadů se opravdu recykluje pouze 30 % lopatek větrných turbín, zbytek se ukládá na skládky. V loňském roce uvedla Jihoaustralská univerzita, že do roku 2030 by se země mohla potýkat s „desítkami tisíc“ lopatek. Většina větrných turbín má životnost přibližně 20 až 25 let, než začne slábnout jejich konstrukční pevnost. Navzdory těmto potížím se lopatky větrných turbín jen zvětšují.
Také solární panely jsou z hlediska recyklace problematické. Podle odhadů CSIRO se skutečně znovu použijí asi jen dvě procenta odpadu z panelů.
Rozšíření solárních panelů v Austrálii je rozsáhlé, více než 30 procent domácností má střešní fotovoltaický systém, a podobně jako u baterií pro elektromobily může být proces likvidace náročný a pro podniky příliš nákladný na to, aby se jim vyplatil.
Například baterie pro elektromobily nelze vyhazovat na skládky. Vzhledem ke svému chemickému složení se lithiové baterie mohou vznítit, doutnat po celá léta a uvolňovat toxické výpary.
Otázka Číny
Kromě hádanky ohledně likvidace odpadu nákup a dovoz technologií pro obnovitelné zdroje energie pravděpodobně posílí obchodní vztahy Austrálie s Čínou.
Čína je v současné době největším světovým výrobcem solárních panelů a baterií pro elektromobily a čínské společnosti patří mezi největší výrobce větrných turbín. Tento problém s dodavatelským řetězcem vyvolává otázky ohledně porušování lidských práv v Číně. Bylo totiž zjištěno, že pro výrobu surovin na solární panely se využívá nucené práce pronásledované ujgurské menšiny.
Britská vysoká škola Sheffield Hallam University zjistila, že v provincii Sin-ťiang na západě Číny se vyrábí 45 % světové produkce polysilikonu, přičemž 95 % solárních modulů tento materiál potřebuje.
S těmito úvahami se potýká australská labouristická vláda, která stejně jako její kolegové ve vyspělém světě pokračuje v prosazování revoluce v energetické síti země ve snaze dosáhnout do roku 2050 nulových uhlíkových emisí.
Federální vláda si stanovila ambiciózní střednědobý cíl snížit do roku 2030 současné emise o 43 %, přestože země je z více než 64 % závislá na výrobě elektřiny z uhlí.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
