Autor: Jan Zahradil
Po několikaměsíčním útlumu, způsobeném zřejmě šokem z odvolání vládního zmocněnce Klímy, se opět probral k aktivitě kartel bojovníků proti dezinformacím, složený ze státních byrokratů (včetně silových složek), mainstreamových médií, politických neziskovek a některých politiků pod vedením jinak neviditelné ministryně Langšádlové.
Nejkomičtější a zároveň nejtragičtější na celém tažení proti “dezinfo” je, jak rychle z tohoto tématu vznikla pseudovědecká soft disciplína, která už se – se vší vážností – vyučuje na (některých) univerzitách, jsou na ni navěšeny tučné granty z veřejných i korporátních peněz a už z ní profituje nemalá množina sémantických, mediálních, komunikačních a dalších “expertů”. Ti horlivě analyzují texty, sepisují studie, doporučují opatření a pomalu prosakují státní administrativou i mediální sférou.
Pokud jde o podobné pseudovědy, jako absolvent pražské VŠCHT si vzpomínám, jak v 70. a 80.letech působil v univerzitní sféře exministr školství F. Kahuda, propagátor psychotroniky a psychoenergetiky. Dnešní šarlatáni a obchodníci s teplou vodou v oboru “dezinformací” zkoumají, podobně jako Kahuda, se smrtelnou vážností tajemné vzorce a magické formule, jimiž lze údajně ovládat tupé davy. Ve skutečnosti jsou výsledky jejich činnosti spíše adepty na ocenění Bludným balvanem spolku Sisyfos.
Státní byrokraté se zase těší, jak jim nové pravomoci umožní monitorovat a vyhodnocovat, co kdo říká a píše, sestavovat seznamy nevhodných “narativů” a naopak vyrábět narativy “vhodné”, které se pak budou “strategicky komunikovat”. To samozřejmě předpokládá personální i finanční posílení příslušných byrokratických útvarů.
Nesmíme zapomenout, ani na média „hlavního proudu”, která potřebují omezit konkurenci na trhu ve svůj prospěch. Mediální prostředí, na něž byli 30 let zvyklí, díky sociálním sítím a novým technologiím neodvratně fragmentuje, rozpadá se a mizí. Takže by v konkurenčním boji pomohly nové regulace, zpřísňování pravidel, tlak na některé tituly, ale i financování různých mediálních školení a dalších programů – to vše zabaleno do ušlechtilých frází o nutnosti záchrany poctivé novinařiny.
Dále zde máme vybrané politické neziskovky, do jejichž rukou má být outsourcována část výše popsaných činností – samozřejmě opět nikoliv zadarmo. A konečně, i řadě jinak zcela vyprázdněných a plytkých politiků přijde vhod atmosféra hysterického stihomamu, která jim umožní předstírat aspoň nějaký program a skandalizovat ty politické konkurenty, kteří si dovolí vybočit mimo oficiálně tolerovaný názorový koridor při interpretaci domácích i mezinárodních politických událostí.
Je tedy stále více zřejmé, že za celou touto vlnou se skrývají především konkrétní lobbyistické zájmy, jak institucionální, tak profesní. To ale není vůbec žádná omluva – pokud se celý tento konglomerát utrhne ze řetězu, může způsobit jedno z největších ohrožení svobody a demokracie po roce 89. Je tedy zcela na místě zbystřit pozornost a sledovat, co kdo připravuje a proč. Aby nám to nepozorovaně neproteklo mezi prsty.
Zdroj: SOSP
Názory a postoje vyjádřené v tomto článku jsou názory autora článku a nemusejí se shodovat s postoji deníku The Epoch Times.
