„Z jedů jsme udělali měřítko pokroku,“ tvrdí v dokumentárním filmu nazvaném Koloběh jedů (anglicky Circle of Poison) natočeném v roce 2015 populární indická autorka a aktivistka Vandana Shiva. Poukazuje na to, že se v rámci modernizace průmyslu a zemědělství vytvořila po druhé světové válce závislost moderních společností na chemikáliích.
Co je obsahem tohoto festivaly oceněného filmového dokumentu? Jeho producenti cestují do Indie, Mexika a Argentiny, aby zde mapovali „nekalé praktiky globálního rozměru“. Agrochemické firmy se souhlasem americké vlády vyváží do těchto a mnoha dalších zemí toxické pesticidy, které jsou ve Spojených státech zakázané.
Ve filmu vystupují další významné osobnosti, například americký prezident Jimmy Carter, společenský kritik Noam Chomsky nebo Jeho Svátost Dalajláma.
Závažné dopady toxického pesticidu endosulfanu
Autoři snímku sledují osudy konkrétních lidí, u nichž se projevily závažné zdravotní problémy v důsledku používání zakázaného chlororganického pesticidu endosulfanu. Ten se do těchto zemí běžně dováží právě ze Spojených států.
Endosulfanu je člověk vystaven při vdechování a kožním kontaktu během práce v zemědělství, ale také při konzumací kontaminované stravy. Následkem tohoto pesticidu dle autorů snímku lidé trpí nervovými poruchami, různými druhy rakovin a rodí deformované děti.
Zhoubný vliv chemikálie podle filmových tvůrců dopadá i na hospodářská zvířata. Endosulfan je škodlivými vlastnostmi podobný dalšímu zakázanému pesticidu DDT. Jak je možné, že se endosulfan v těchto zemích používá?
Režiséři snímku, dokumentaristé Evan Mascagni a Shannon Postová, odhalují, že mnoho zakázaných či neregistrovaných pesticidů určených pro vývoz se ve Spojených státech legálně vyrábí. Výrobu nalézají ve dvaceti třech státech. A přestože americká vláda o zdraví škodlivých účincích těchto toxických pesticidů ví, neboť jsou v USA zakázány, vyváží se do světa již od osmdesátých let.
Před odchodem z funkce se americký prezident Jimmy Carter snažil nařízením vývoz zakázaných pesticidů omezit. Nicméně následující americký prezident Ronald Reagan podlehl tlaku agrochemického lobbingu a toto nařízení v osmdesátých letech zrušil. A podle filmařů nastartoval produkci a vývoz toxických pesticidů do zahraničí.
Trailer
Premiéra: 2015 | délka: 71 minut | ČSFD * IMDB * WEB *
Střet zájmů mezi americkou vládou a agrochemickými společnostmi
Agrochemické společnosti mají podle snímku na americkou vládu obrovský vliv. Filmaři uvádějí, že šest největších společností (Bayer, Monsanto, BASF, Du Pont, Syngenta, Dow) utratily na lobování americké vlády od roku 2004 do roku 2012 kolem 220 miliónů dolarů. V roce 2012 pro ně údajně pracovalo sto šestnáct lobbistů, z toho sto dvanáct byli bývalí zaměstnanci amerického Kongresu nebo federálních agentur. Dle autorů snímku se jedná o „závažný střet zájmů“.
Tento fenomén, v rámci kterého klíčoví zaměstnanci firem obsazují vlivné vládní pozice, aby pak znova zasedli ve vedení firem, se nazývá „otáčivé dveře“ (anglicky revolving door) a pokračuje do dnešní doby.
Například před pár měsíci se ve Spojených státech probírala kauza, v rámci, které vysoce postavený zaměstnanec amerického Úřadu pro potírání drog (DEA) pracoval před touto funkcí pro farmaceutickou firmu Purdue Pharma.
Zakázané pesticidy nakonec konzumujeme i my
Proč filmaři zvolili název filmu „Koloběh jedů?“ Protože se problém vrací jako bumerang zpátky, odkud přišel. Zakázané pesticidy se používají na plantážích, kde se pěstuje káva, čaj, nebo při pěstování ovoce a zeleniny.
Tyto potraviny se pak dovážejí zpátky na americký trh. Podle filmu je americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) schopný monitorovat jen dvě procenta dovezených potravin. Je tedy velmi pravděpodobné, že američtí spotřebitelé rezidua těchto toxických pesticidů konzumují v potravinách.
Jaká je situace s endosulfanem u nás?
Tyto informace samozřejmě ve filmu nejsou. Tedy krátké doplnění. V České republice se nesmí tato látka používat od roku 2004. A na stránkách české neziskové organizace Arnika se můžeme dočíst, že „v roce 2002 bylo v rámci monitoringu reziduí pesticidů v potravinách hodnoceno celkem 1,346 vzorků (59 % tuzemských). Endosulfan byl zaznamenán v 16 případech (Holoubek, I. a kol. 2002). Jiné údaje za rok 2002 uvádí Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky: Za účelem stanovení kontaminace potravin reziduí pesticidů bylo odebráno 2,621 vzorků potravin. Nadlimitní množství pesticidů bylo zjištěno u 44 vzorků (paprik, hlávkového salátu, rajčat, mandarinek a meruněk). Nejčastěji se vyskytujícími pesticidy v nevyhovujících vzorcích byly endosulfan, chlorothalomil, malathion a dicofol.“
Český Senát v roce 2012 odsouhlasil ratifikaci změny v používání endosulfanu a na webových stránkách ministerstva životního prostředí se v této souvislosti uvádí: „Změna přílohy A Stockholmské úmluvy byla přijata na pátém zasedání Konference smluvních stran Stockholmské úmluvy, které se konalo v dubnu 2011 ve švýcarské Ženevě. Spolu se zařazením endosulfanu a jeho isomerů do seznamu bylo současně rozhodnuto o udělení zvláštní výjimky pro použití této látky v přesně odůvodněných případech při ošetřování zemědělských plodin.“
Kobylkový efekt a začíná to osvětou
Zpátky k filmu. Podle něj za koloběh těchto toxických pesticidů po světě může i tzv. Kobylkový efekt. Při odpařování z polí a následné sublimaci nebo kondenzaci jsou prý pesticidy schopny cestovat na obrovské vzdálenosti.
I když se to zdá neuvěřitelné, jedná se podle OSN o faktickou informaci. Podle Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) nacházíme kvůli tomuto efektu toxické pesticidy už i v polárních oblastech.
„Ať už jde o problematiku volby mezi ziskem korporací a ochranou lidí nebo o něco jiného, myslím si, že nejlepší způsob, jak na to reagovat, je osvěta americké veřejnosti o tom, co se děje,“ říká ve filmu bývalý prezident Jimmy Carter.
Naprosto souhlasím. Jeho prohlášení je univerzální. Kéž by se tento film dostal co nejrychleji do podvědomí mezinárodní veřejnosti. Problematika toxických pesticidů je relevantní i pro Evropany a samozřejmě ovlivňuje také českou veřejnost.
Připomenul bych ještě nedávný skandál, při kterém se zjistilo, že agrochemické společnosti zatajily evropským institucím studie o toxicitě některých pesticidů a jejich vlivu na nervovou soustavu člověka.
Film není pouze kritikou stávající situace, ale nabízí i možná řešení například v přechodu na biozemědělství. Koloběh jedů vřele doporučuji a čeští diváci ho mohou zhlédnout s českými titulky například zde.
