Některé věci se nikdy nezmění. Před několika lety jsem napsal následující článek a když jsem si ho nedávno znovu přečetl, zarazilo mě, jak je stále relevantní.
Věda, znalosti a výzkum v oblasti zdraví střeva v posledním desetiletí prudce vzrostly. Na každém kroku dnes kdejaký lékař vysvětluje, jak je důležité mít rozmanitý střevní mikrobiom a jak neodmyslitelně souvisí s naší imunitou, odolností, a dokonce i s naší psychikou.
Tento farmář zřejmě před deseti lety trochu předběhl dobu. Užijte si tuto trochu nostalgie jako jsem si ji užil já.
Nazdar lidičky, omlouvám se za délku tohohle osobního příběhu, ale je pravdivý a zkrátil jsem ho, jak jen to šlo. Doufám, že moje zkušenost pomůže vaší rodině stejně jako té naší.
Podobnosti mezi různými ekologiemi mě nikdy nepřestanou udivovat. Může se zdát, že jedna oblast života s tou druhou vůbec nesouvisí, ale po zamyšlení si všimneme, že je spojuje nesmírně jednoduchá pravda. Pozorování a pochopení jednoduchého a viditelného nám pomáhá pochopit složité a nejasné.
V tomto případě se jedná o plevel na hranicích pole a zdraví střev.
S jistou nelibostí vzpomínám na dobu, kdy jsem byl na počátku 90. let mladým farmářem. S Dawn jsme převzali farmu od mých rodičů hned po návratu ze svatební cesty v srpnu 1990.
Jako dvacetiletý mladík, který měl ještě mléko na bradě, jsem přirozeně hledal odpovědi u starších a vzdělanějších. Odborníci ze zemědělských univerzit, agenti a vždy ochotní zástupci společnosti Monsanto mi připadali jako důvěryhodné zdroje informací a rad.
A zdálo se, že co se týče péče o hranice polí, všichni se shodnou. Šlo o to dosáhnout co nejdokonalejšího usmrcení škodlivých rostlin. Patentovaný glyfosátový herbicid Round Up společnosti Monsanto byl nejúčinnějším prostředkem k hubení. Žádná tráva ani plevel se mu neubránili.
Round Up zničil všechno, což bylo skvělé, protože vegetace, zejména bodláky rostoucí na okrajích polí, byly naším nepřítelem. Byly to „patogenní“ rostliny a musely být zničeny. Tomu se říkalo pokrok! Poráželi jsme nepřítele pomocí technologie proti vegetaci. A krajnice polí byly zóny bez vegetace, přesně jak jsme to chtěli.
Tedy aspoň zpočátku byly takové, jaké jsme chtěli… dokud jsme si nezačali všímat znepokojivého trendu. Tam, kde dříve na kraji pole vyrostl občas bodlák, který hrozil rozšířením do pole, jsme teď měli velký problém. Všude na farmě se bodláky s přibývajícími lety stávaly stále problematičtějšími. Na některých úsecích hraničních pásů bodláky do značné míry převzaly vládu. Postříkali jsme je a ony poslušně uhynuly, ale za pár měsíců byl pás zase plný bodláků a bylo na čase ho znovu postříkat.
Bylo to takhle: Round Up dělal svou práci. Zabíjel všechno. Několik týdnů po dávce postřiku tvořil hraniční pás dva metry široký pruh holé půdy bez vegetace. A tato holá půda bez konkurence je přesně to, co bodláky potřebují k tomu, aby se skutečně uchytily.
Bodlákům se nedaří dobře v konkurenci jiných rostlin. Jsou to oportunistické rostliny a daří se jim v nepřítomnosti prospěšných rostlin, jako je tráva, pampeliška a jetel. Milují holou půdu. Pokud jste si někdy všimli, jak na prázdných pozemcích a okolo stavenišť často rozkvétá rozbujelý svět bodláků, víte, o čem mluvím.
I když jsme to mysleli dobře (přeci jsme chtěli bodláky zabít, ne?), nechtěně jsme si připravili dokonalé semeniště pro skutečný bodlákový porost. Jaká tragédie, že jsme se nechali zmást, a tak dlouho jsme přehlíželi lehce pozorovatelnou pravdu. Semena bodláků vznášející se na teplém letním vzduchu se těšila, když našla vítaný koberec holé půdy bez konkurence, která pro ně již byla připravena. Jsem si jistý, že se smály, až se za listy popadaly.
Kéž bych mohl říct, že jsme se jednoho rána náhle probudili a pochopili marnost tohoto paradigmatu řízeného zabíjením. Místo toho přišlo „probuzení“ mnohem pomaleji a oklikou.
Jak byla naše rodina stále více frustrovaná tímto a dalšími aspekty našeho tehdejšího intenzivního průmyslového zemědělství, věděli jsme, že musí existovat nějaký lepší způsob. S vírou jsme se rozhodli jít do toho a přeměnit farmu na ekologické hospodářství.
I když jsme to udělali, jednou z našich největších obav bylo, jak budeme držet na uzdě bodláky na okrajích pole bez pomoci herbicidů. Byli jsme si jisti, že budou představovat velký problém. Psychicky jsme se připravovali na týdny práce se strunovými sekačkami.
A tady je to, co se skutečně stalo. Když jsme přestali stříkat, zaplnila holou půdu v hraničních pásech tráva a další původní vegetace včetně bodláků. Žádné překvapení. První rok jsme sice hodně kosili strunou, ale jakmile se přehoupl druhý a třetí rok a tráva, jetel a další užitečné rostliny začaly znovu bujně růst, populace bodláků téměř jako mávnutím kouzelného proutku začala vymírat.
Bylo to úžasné! Čím víc jsme podporovali prospěšné rostliny, tím méně problematické byly patogenní rostliny. A nebylo to proto, že by se do prostředí dostalo méně semen bodláků. To zjištění přišlo znenadání. Bodláky prostě nemohou přežít ve větším množství tam, kde jsou užitečné rostliny zdravé a silné! Jako by se mi v hlavě rozsvítila žárovka. (Možná jsem i vykřikl Heuréka!)
Je to přesně jako se zdravými střevy! Bodláky jsou jako patogenní bakterie. Oportunistické, patogenní mikroby prostě nemají šanci se rozmnožit, když jsou vaše střeva osídlena prospěšnou probiotickou mikroflórou!
Právě v této době jsem hodně studoval o úžasné, téměř neprůstřelné síle syrového mléka a kefíru, co se týče imunity. Zvláště zajímavý pro mě byl koncept kompetitivního vyloučení. S úsměvem a novým pochopením jsem si uvědomil, že jsem na okrajích svých polí pozoroval úžasný proces kompetitivního vyloučení, který se v našich střevech odehrává neviditelně, když se postaráme o jejich přirozené osídlení silnými probiotiky.
Díky svým zkušenostem s hraničními pásy vidím, jak snadno mohou ustarané maminky a tatínkové propadnout farmaceutickému myšlení podobnému tomu od Monsanta, které zabíjí bakterie jako dokonalé řešení nemoci.
Zdá se, že to dává takový smysl. Kdo by se mohl divit zabijákům bakterií?
Mnoho lidí s dobrými úmysly dospělo k závěru, že bakterie jsou nepřítel, a tak se vydali na lov, aby sterilizovali sebe i své okolí. Zabít všechny bakterie! Bojujte proti BAC! Kupte si Purell…dávkovač s dezinfekcí do každé místnosti! Pořiďte si antibakteriální mýdlo. Antibiotika na každou rýmu. Zakažte nepasterizovaný mošt. Pasterizujte i ořechy a mandle. Zakažte syrové mléko a sýry z něj. Tyto potraviny mohou obsahovat patogeny!
Tyto bakteriofobní akce a reakce mají jen jeden problém. Přes veškerou snahu, přes život v neustálém strachu z mikrobů a přes zvýšenou regulaci bezpečnosti potravin tito lidé jednoho dne zjistí, že do jejich sterilní bubliny pronikla zbloudilá bakterie a jejich uměle chráněný, ochablý imunitní systém proti ní nebude mít obranu.
Už se to děje. Stačí si vyhledat informace o nemocech přenášených potravinami. Lidé onemocní patogenními chorobami v čím dál víc alarmujícím počtu a ze stále neslýchanějších zdrojů. Zde je jen ukázka za posledních 30 dnů:
Pekařství DeFusco’s – 78 nemocných, 2 mrtví na salmonelu, Rhode Island
Lískové oříšky – 7 nemocných na Ecoli O157:H7
Vlašské ořechy – 12 nemocných na Ecoli O157:H7
Palačinky – 8 nemocných, Thurmont, MD
Domácí žáby – 217 nemocných, salmonela
Lidi, tohle NENÍ normální! Nevím, jak to říct dostatečně důrazně!
Tohle je silný budíček pro potlačování imunity v Americe. Je to příznak střev, které jsou jako obnažená, vypálená půda pesticidy v hraničních pásech pole, která jen čeká na všudypřítomná semena bodláků. Je to příznak programu bezpečnosti potravin a programu zdravotní péče, které se zaměřují jen na likvidaci všech bakterií… pasterizaci, sterilizaci a ozařování potravin, místo aby krmily a vysévaly probiotické bakterie do střev.
Nikdy se nám nepodaří odstranit z našeho prostředí všechny patogeny ani semena bodláčí. Pokoušet se o to je sebeklam a marnost nad marnost. Můžeme však pracovat na tom, aby když semínko bodláku přistane na kraji našeho pole nebo se patogen dostane do našich střevech, aby tam nalezli ochranný plášť zdravé, prosperující, biologicky rozmanité flóry a mikroflóry, která mu znemožní se rozmnožit.
Přemýšlejte o tom! A hodně zdraví všem.
