Kontroverzní kniha, která přitahuje pozornost pro svou obhajobu rozpuštění rodiny, se stala terčem kritiky mimo jiné i za to, že na její publikaci přispělo Ministerstvo kultury České republiky.
Kniha Zrušte rodinu americké autorky Sophie Lewisové byla vydána v českém překladu, který byl oficiálně „pokřtěn“ 27. září na půdě pražské umělecké organizace Petrovská kolektiv. Ostrá kritika zastánců tradiční rodiny v čele s Aliancí pro rodinu zvedla vlnu zájmu o celou akci, kterou navštívilo i několik médií včetně CNN Prima News.
Proč to pozdvižení? Aliance pro rodinu na svém facebookovém profilu tvrdí, že kniha „útočí na základní prvek naší společnosti – rodinu“. A vlastně je to pravda. Jde o feministicko-marxistické pojednání „o rodině jako zdroji nespravedlnosti a nerovnosti, který překáží cestě ke svobodné společnosti a je nutné ji odstranit“, zní popis českého vydání knihy.
„Sophie Lewis představuje radikální pohled na instituci tzv. tradiční rodiny, kterou vykresluje jako prostor plný traumat a bolesti, a nabízí vizi společenského vývoje, v níž by pokrevní vazby nahradily komunity založené na nových typech vztahů, jejichž součástí by byla spravedlivější dělba pečující práce,“ pokračuje popis díla Zrušte rodinu.
Lewisová je mladá, německo-britská spisovatelka narozená ve Vídni, která propaguje radikální myšlenky jako zrušení rodiny nebo široké využití surogátních matek. Nyní žije v americké Filadelfii a je rovněž autorkou knihy o náhradních matkách Full Surrogacy Now: Feminism against the Family.
Knihy tohoto typu vycházely vždy a vycházet budou dál. Koneckonců lidé si mohou číst cokoliv chtějí, Mein Kampf i Marxův Manifest, v tom problém není. Otázkou je, proč by mělo české ministerstvo kultury financovat krajně levicové dílo určené hrstce příznivců radikálních marxistických myšlenek. Jistě si ji mohou přečíst i v angličtině a online.
Epoch Times oslovilo ministerstvo kultury s dotazem, kolik přispělo na výtisk knihy Zrušte rodinu a kdo a podle jakých kritérií rozhodl o dotování tohoto díla. Do doby publikace tohoto článku nám ministerstvo bohužel neodpovědělo. V případě, že tak učiní, jejich odpověď zde zapracujeme.
Podle serveru Echo24, kterému se podařilo vyjádření ministerstva získat, je dotační systém ministerstva postaven na posuzování projektů odbornými komisemi. „O jednotlivých žádostech o podporu rozhodují komise složené z osobností, které jsou erudované v daném oboru,“ uvedla mluvčí Ministerstva kultury ČR Jana Malíková.
Kniha Zrušte rodinu byla součástí dotačního programu Kulturní aktivity na podporu projektů profesionálního výtvarného umění. Odborná komise ji podle mluvčí vybrala proto, že „přináší důležitý pohled na instituce, jako je rodina, které prochází vývojem, který je třeba reflektovat a zabývat se jím“. Účelem poskytnuté dotace má být rozšíření teoretického zázemí pro reflexi současného umění.
Co kniha obsahuje?
Na americkém Amazonu je dílo popsáno následovně: „Zrušte rodinu sleduje historii požadavků abolicionistů za zrušení rodiny, počínaje utopickým socialistou a sexuálním radikálem z 19. století Charlesem Fourierem, Komunistickým manifestem a ruskou abolicionistkou z počátku dvacátého století Alexandrou Kollontai. Lewisová obrací svou pozornost k 60. letům 20. století a připomíná nám protirodinnou politiku radikálních feministek jako Shulamith Firestone a gay liberacionalisty, tradici, kterou sleduje až ke queer marxistům, kteří přinesli zrušení rodin do jednadvacátého století.“
Kdo není ztotožněn s marxistickým žargonem moderních akademiků, zdolat tento pamflet pro něj bude nepřekousnutelný oříšek. A rozhodně bude proti srsti všem, kdo zastávají klasický rodinný model matka, otec, děti. Milovníky Marxových myšlenek a komunismu kniha naopak potěší, zopakují si s ní svůj odpor ke kapitalismu a všemu tradičnímu.
Autorka se snaží čtenáře přesvědčit příklady z historie, proč je rodina nevhodným společenským prvkem a nefunkční, zatímco vyzdvihává všechny pokusy v dějinách, kdy se levicoví radikálové snažili koncept rodiny rozložit. Nukleární rodina, tvrdí Lewisová, je konstruktem kapitalismu.
Ale abychom nechali hovořit jiné, tady jsou alespoň dvě z recenzí na knihu, které figurují na Amazonu:
„Pokud jste četli Marxe a Engelse a bylo to podle vašeho gusta, pak je tato kniha určena právě pro vás. Ale stejně jako u Marxe a Engelse jde o pseudointelektualismus. Zrušení rodiny porušuje každý smysl toho, co se děje v přírodě, a představuje falešný utopický sen, kde se o vaše děti stará ,vše milující stát‘,“ napsal jeden anonymní čtenář.
„Lewisová, zakotvená v nápadně nadějném feministickém marxismu, vede čtenáře systematickým, didaktickým úvodem do politiky a možností, jak se osvobodit od omezení a požadavků tradiční patriarchální kapitalistické rodiny,“ píše o knize Hanna Blanková z Asociace evropských výzkumných knihoven (LIBER).
Dá se rodina zrušit?
Experimenty se zrušením rodiny, inspirované marxistickou ideologií, v praxi vždy nevyhnutelně selhaly. Pořekadlo, že „krev je hustší než voda“, platí i v dnešní pošramocené době, kdy už nejsou rodinné vazby tak silné jako v minulosti. Potvrdí vám to každý rodič.
Komunisté v Rusku se v rámci důsledného následování Marxových myšlenek rozhodli po nástupu k moci vyvrátit všechny existující společenské poměry. Na oddanost rodině pohlíželi jako na překážku k honbě za materialistickou utopií. Lidé místo toho měli žít ve „volných svazcích“ a „pářit se“ dle libosti.
Komunisté ženy přesvědčili, že vařit vlastním rodinám a vychovávat své děti z nich činí otrokyně. Ženy podle nich budou daleko „svobodnější“, když budou pracovat ve státních fabrikách. A co s opuštěnými dětmi? Ratolesti měly být od matek odděleny co nejdříve a poslány do jeslí, mateřských školek a později do škol, kde z nich stát vychová novou generaci „osvobozených“ součástek socialistického soustrojí.
Usnadnění rozvodu, které mělo ženám ulehčit osvobození se z područí patriarchátu, způsobilo, že muži houfně opouštěli své manželky, aby si našli mladší, a péče o děti tak zůstávala na matkách samoživitelkách.
Sovětský svaz nebyl schopen se o miliony dětí postarat a byl nucen od ideologie nevázané lásky upustit a vrátit se k rodinné politice. Potraty byly zakázány, byl zaveden vysoký poplatek za rozvod, za opuštění rodiny se udělovaly vyšší postihy a ženám bylo doporučeno, aby měly více dětí. Myšlenka, že by stát převzal funkci rodiny, tak vzala za své.
Také experimentování s komunitní výchovou dětí v izraelských kibucech muselo nakonec nutně skončit fiaskem. V 50. letech přišli evropští židovští utečenci v Izraeli ovlivnění komunistickými myšlenkami s nápadem vychovávat děti bez účasti rodičů.
Děti mohly navštívit rodiče pouze na pár hodin denně a jakékoliv projevy lásky či náklonnosti k nim byly považovány za slabost. Rodinný život způsoboval podle názorů těchto obyvatel emocionální problémy. Děti byly vychovávány k tomu, aby byly navzájem podobné, jednoduché a poslušné.
Kolektivní výchova však nakonec vzala za své, když si rodiče postupně vydobyli právo mít své děti doma a starat se o ně sami. Individualismus tak zvítězil nad kolektivismem.
Názory vyslovené v článku jsou názory autora a nemusí odpovídat stanovisku Epoch Times.