Přízrak komunismu nezmizel s rozpadem komunistické strany ve východní Evropě
Epoch Times níže zveřejňuje na pokračování adaptaci knihy „Jak přízrak komunismu vládne našemu světu“ z dílny redakčního týmu Devíti komentářů ke komunistické straně. Kniha původně vyšla v čínštině. Článek byl aktualizován dle anglické verze newyorské edice deníku The Epoch Times z 18. června 2020.
Obsah
Úvod
1. Cílem komunismu je odstranit tradiční rodinu
2. Komunismus podporuje promiskuitu
3. První pokusy o sexuální osvobození za komunismu
a) Sovětská teorie „sklenice vody“
b) Sexuální osvobození v čínských „sovětských oblastech“
4. Jak komunismus ničí rodiny na Západě
a) Propagace sexuálního osvobození
Odkazy
***
Úvod
Rodina je stavebním kamenem lidské společnosti a umožňuje lidem nejen vychovávat děti ve stabilním a pečujícím prostředí, ale také předávat znalosti z jedné generace na další. Manželství je posvátná instituce uspořádána nebesy pro lidstvo, aby vytvářelo rodiny a chránilo tradiční dědictví a morálku.
Dnes dochází k pomalému ničení tradiční rodiny. Díla Karla Marxe a dalších komunistů popisují rodinu jako formu soukromého vlastnictví, která má být zrušena. Komunistické režimy kromě toho, že pronásledují náboženství a duchovní víru, kladou lásku ke komunistické straně nad lásku k rodičům, mezi manželi či k dětem a povzbuzují lidi, aby se stavěli proti svým příbuzným.
Od 60. let minulého století začala na Západě nabývat na síle řada hnutí namířených proti tradici, jako moderní feminismus, sexuální revoluce nebo hnutí za práva gayů. Nejvíce jimi byla zasažena instituce rodiny. Pod rouškou rovnosti a emancipace – skrytě či výslovně podporovanými moderními zákony, školními osnovami, akademickou teorií a hospodářskou politikou – tato hnutí překrucují tradiční vazby mezi pohlavími, kazí děti a přivádějí lidské chování na nepředstavitelně nízkou úroveň. Tento trend se objevil na počátku 19. století a je hluboce naplněn komunistickými ideologickými prvky. Friedrich Engels nakonec doufal, že dojde k „neomezenému sexuálnímu styku“, který znamená zrušení tradičního manželství a nakonec odstranění instituce rodiny. [1]
Komunismus vyniká v neustálé mutaci a klamu. Lidé jsou tak neustále zmateni ohledně toho, co přesně vlastně podporují, když tuto politiku a ideologie schvalují. Lidé tak postupem času přijímají hlavní myšlenky komunismu. Tragická situace dneška – degradace tradiční rodiny a nevědomost lidí ohledně toho, jaká je pravá příčina tohoto trendu – je výsledkem pečlivého plánování a postupné implementace komunismu v průběhu uplynulých dvou století.
Zákony, které byly přijaty ve Spojených státech a dalších zemích, způsobily množství rozvodů a rozbitých rodin. V 50. letech zažilo rozvod svých rodičů kolem 11 procent amerických dětí; kolem roku 1970 už toto číslo bylo 50 procent. [2] V roce 1956 se ve Spojených státech podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí narodilo méně než 5 procent mimomanželských dětí. V roce 2016 se toto číslo blížilo 40 procentům. [3] [4]
V tradičních společnostech na Východě i na Západě se cudnost ve vztahu mezi mužem a ženou považovala za ctnost. Dnes se sexuální zdrženlivost bere jako něco staromódního a utiskujícího. Na státních školách se předmanželský sex a homosexualita, které se v tradičních společenstvích po tisíce let považovaly za nemravné a odchýlené, nejenom stále více vštěpují dětem jako normální, ale ještě se některými pedagogy či na některých školách tiše či otevřeně podporují. Děti jsou vystaveny nadměrné sexualitě či deviantním sexuálním konceptům a pornografii již v raném věku. Za současného stavu se zničení rodiny hlásané komunismem stane realitou ještě před dlouho slibovaným odstraněním třídních rozdílů. Zničení rodiny, jakožto základní jednotky společenské stability, rovněž znamená zničení tradičních morálních zásad ustanovených nebesy a role, kterou rodina hraje v rámci předávání tradiční kultury při výchově další generace.
1. Cílem komunismu je odstranit tradiční rodinu
V tradičních kulturách Východu a Západu bylo manželství ustanoveno bohy a považovalo se za nebeský plán. Po vytvoření tohoto svazku jej nelze rozbít. V západní kultuře byli muž a žena stvořeni Bohem k Božímu obrazu a jsou si před Bohem rovni. Bůh zároveň učinil muže a ženu rozdílnými a přidělil jim každému specifické role v rodině a ve společnosti.
Ve východní kultuře jsou muži tradičně spojováni s jangem ze symbolu jinu a jangu. Jang představuje symbolické propojení se sluncem a oblohou. To si vyžaduje, aby se muž neustále snažil dělat pokroky a nesl odpovědnost za rodinu, o níž se musí postarat. Ženy představují jin, který je symbolicky spojen se zemí, což znamená, že ženy rodí a o vše pečují s velkou ctností. Ženy by tedy měly být přizpůsobivé a brát ohledy na druhé. Jejich povinností je podporovat své manžele a vychovávat děti. Jin a jang lze uvést do souladu a děti je možné vychovat a zdravě rozvíjet pouze tehdy, pokud muž i žena dobře plní své přiřazené role.
V západní náboženské víře je žena kostí mužových kostí a tělem jeho těla. [5] Muž musí svou ženu milovat, jako by byla částí jeho těla, a v případě potřeby se musí obětovat, aby ji ochránil. Žena by pak měla se svým manželem spolupracovat a pomáhat mu, aby z páru vznikl jeden neoddělitelný celek. Muži tvrdě pracují, aby svou rodinu uživili, a ženy trpí při porodu. To vše pramení z různých prvotních hříchů, kterých se muž a žena dopustili.
Nic z toho nemá za cíl dokázat, že muži jsou nadřazeni ve schopnostech či inteligenci vůči ženám, protože nadání mužů a žen se projevují v různých oblastech. Pokusy o odstranění rozdílů mezi pohlavími jsou v rozporu se zdravým rozumem a brání jak mužům, tak i ženám v naplnění vlastního potenciálu.
Rodiny hrají roli předávání víry a morálky, čímž udržují stabilní a zdravou společnost. Rodiče jsou dětem prvními učiteli. Když se děti učí ze slov a činů svých rodičů tradičním ctnostem, jako je nesobeckost, pokora, vděčnost, vytrvalost a další, bude to pro ně přínosem po celý zbytek života.
Tradiční manželství pomáhá mužům a ženám společně si zlepšovat morální chování, jelikož manžel i manželka musí své emoce a tužby držet na uzdě a být jeden ke druhému ohleduplní a tolerantní. Manželství se zásadně liší od bezstarostné romantické lásky. Lidské city jsou vrtkavé. Vztah, který je možné vytvořit či rozdělit podle libosti, se téměř neliší od běžné známosti.
Podle komunismu je však rodinná jednotka překážkou na cestě k lidskému osvobození. Klasický komunismus považuje ekonomické faktory za klíčové při utváření rodinných vztahů a vyžaduje, aby se soukromá rodinná jednotka změnila na formu veřejného vlastnictví.
Základem komunistického světonázoru je doktrína o osvobození lidstva, jímž se myslí nejen údajné osvobození v ekonomickém smyslu, nýbrž také osvobození lidstva jako takového. Komunisté soudí, že útlak není pouze ekonomický či sociální, ale je součástí samotné kultury společnosti. Pro komunisty tedy „osvobození“ znamená destrukci kulturních norem, které na člověka „uvalila“ tradiční společenská morálka. Podle jejich názoru patriarchát tradičního modelu rodiny utlačuje ženy a tradiční sexuální morálka potlačuje lidskou přirozenost.
Současné teorie odvozené od marxismu, smíchané s koncepty freudismu, považují sexuální touhu za klíč ke všem otázkám týkajícím se rodiny. Společným jmenovatelem těchto dvou ideologií je zavržení základních morálních hodnot člověka a uctívání materialismu a tužeb.
2. Komunismus podporuje promiskuitu
Jedním z Marxových ideologických předchůdců byl velšský socialista Robert Owen, známý tím, že se roku 1825 pokusil zrealizovat svou vizi „utopické“ společnosti Nová harmonie (New Harmony) v Indianě. V roce 1826 Owen prohlásil:
Nyní prohlašuji, vám všem a celému světu, že Člověk byl ve všech částech země až do této chvíle otrokem Trojice těch nejnestvůrnějších zel, jaká lze kdy vůbec spojit, aby celé rase uštědřila duševní a fyzické zlo. Míním tím soukromý majetek neboli majetek jednotlivce, absurdní a iracionální náboženské systémy a manželství, postavené na soukromém majetku v kombinaci s některými z těchto iracionálních náboženských systémů. [6]
Owen nežil v Nové Harmonii příliš dlouho; v roce 1828 odešel a svůj socialistický experiment opustil. Jeho myšlenky však zanechaly trvalý vliv.
Marxe a jeho následovníky hluboce ovlivnil také další vlivný utopistický socialista, francouzský filozof Charles Fourier. Vliv Fourierových děl byl patrný v období revoluce v roce 1848 a Pařížské komuny v roce 1871. Jeho myšlenky se později rozšířily i do Spojených států. Fourier také jako první použil výraz „feminismus“ (francouzsky „féminisme“).
V jeho pojetí ideální komunistické společnosti (známé jako falanga či falanx) byla tradiční rodina terčem opovržení. Místo toho byly vychvalovány bakchanálie a orgie jako výraz osvobození vnitřních vášní člověka. Fourier prohlašoval, že spravedlivá společnost by se více měla starat o ty, kteří jsou sexuálně odmítáni (například senioři či neatraktivní jedinci) a zaručit, aby měl každý „právo“ na sexuální ukojení. Povoleny by podle něj měly být všechny formy sexuálního uspokojení, včetně sadomasochismu a dokonce incestu či zoofilie, za podmínky, že půjde o dobrovolný akt.
Vliv Owena a Fouriera vedl v 19. století v USA ke vzniku desítek komunistických utopistických komun – většina z nich neměla dlouhého trvání a skončila fiaskem. Nejdéle přeživší z nich byla Oneida Commune, která byla založena na základě Fourierovy teorie a trvala 32 let. Toto společenství pohrdalo tradičním monogamním modelem manželství a obhajovalo polygamii, skupinový sex a selektivní plození. Zakladatel této komuny, John Humphrey Noyes, nakonec utekl do Kanady, aby se vyhnul soudnímu řízení. I když se jeho komuna musela vzdát sdílení manželek, Noyes později napsal několik knih, z nichž jedna, Biblický komunismus (Bible Communism), dala vznik nové samostatné ideologii.
Teoretické základy komunismu jdou ruku v ruce s promiskuitou. Komunismus už od samého počátku povzbuzoval lidi, aby opustili boží učení a odmítli tradici, zničili morální omezení a oddávali se primitivním pudům v zájmu revoluce a osvobození. Podle logiky komunistů jsou sociální problémy, zapříčiněné úpadkem lidské morálky, důsledkem soukromého vlastnictví. Komunismus vede lidi k tomu, aby věřili, že když bude soukromý majetek zničen, lidé už o něj nebudou bojovat. Jenže i když se zničí veškerý majetek, lidé stejně mohou mít vzájemné pře o manželky. Proto, aby vyřešili problém sexuální touhy, utopističtí socialisté otevřené obhajují promiskuitu a „volnou lásku“.
Tyto komunistické „ráje“ buď přímo napadaly tradiční rodinu, nebo obhajovaly systém společných manželek, což vedlo k tomu, že je místní komunity, církve a vlády vnímaly jako hrozbu pro tradiční morální hodnoty a etiku a snažily se je potírat.
Neúspěch utopistických komun vedl Marxe a Engelse k ponaučení: ještě nenastal ten správný čas na otevřené prosazování takzvaného „společenství žen“, zmíněného v Komunistickým manifestu. Přestože se cíl odstranit rodinu nezměnil, ke zničení rodiny a prosazení svých teorií použili méně nápadný přístup: začali útočit na manželství jako na nástroj útlaku.
Engels vydal po smrti Marxe knihu s názvem Původ rodiny, soukromého majetku a státu ve světle výzkumů Lewise H. Morgana. V knize dokončil Marxovu teorii o rodině a hlouběji vysvětlil marxistické chápání manželství: „[Vznik monogamie] je založen na nadřazenosti muže a výslovným účelem je produkovat děti s nezpochybnitelným otcovstvím. Takovéhoto otcovství je třeba, aby se děti později mohly stát přirozenými dědici majetku svého otce. V tom se liší od párového manželství, a to daleko silnějším manželským pojítkem, které se již nedá přerušit na přání jednoho z partnerů. Zpravidla je to nyní jen muž, kdo ho může přerušit a tak se zbavit své manželky.“ [7]
Engels tvrdil, že monogamie je založena na soukromém vlastnictví, a když se lidé budou o vlastnictví dělit, objeví se naprosto nový model manželství založeného čistě na „sexuální lásce“. Chvástal se, že v komunistické společnosti se soukromý majetek stane majetkem státu a že domácí práce budou profesionalizovány a nebude proto třeba starat se o děti, protože se o ně postará stát, který je vychová a vzdělá. Napsal: „Tím se zbaví vší úzkosti ohledně ,následků‘, což je dnes ten nejpodstatnější sociální – morální i ekonomický – činitel, jenž brání dívce v tom, aby se naprosto oddala muži, kterého miluje. Nebude toto stačit, aby nastal postupný nárůst nevázaného sexuálního styku a s tím i tolerantnější názor veřejnosti na cudnost dívky a hanbu ženy?“ [8]
Stejně jako ekonomická teorie ani sociální ideologie Marxe a Engelse příliš neobstojí ve světle praktického uplatnění. City lidí jsou vrtkavé; člověk může milovat někoho dnes a zítra zase jiného člověka. Bez tradičních norem namlouvání a manželství je nevyhnutelným důsledkem sexuální promiskuita a rozpad společenského pořádku. Stejně jako u výše zmíněných utopických společenství počáteční pokusy sovětského a čínského komunistického režimu o uplatnění marxistické doktríny v rodinné politice skončily naprostým fiaskem a byly brzy ukončeny.
Vztahy mezi manželem a manželkou nejsou vždy procházka růžovou zahradou. Když si dva slibují před oltářem „dokud nás smrt nerozdělí“, jde o přísahu Bohu. Zároveň to představuje myšlenku, že obě strany jsou připraveny společně čelit těžkostem a společně je překonávat. To, co manželství udržuje, nejsou pouhé emoce či pocity, ale také smysl pro zodpovědnost. Chovat se ke svému protějšku, k dětem a k rodině s náležitou péčí přetváří manžela a manželku ve vyspělé jedince se smyslem pro mravní a společenskou odpovědnost.
To, co Marx s Engelsem prosazovali, ač zabaleno do frází jako „svoboda“, „osvobození“ a „láska“, nebylo ve skutečnosti ničím jiným než opuštěním osobní mravní odpovědnosti a oddávání se vlastním tužbám.
Jenomže za éry Marxe a Fouriera většina lidí byla stále nábožensky věřící a před lákadlem sexuální nemravnosti se tak měla na pozoru. O tom, jaká zdůvodnění k prosazení marxistických tezí lidé naleznou v následujících dvou stoletích, se však jistě nesnilo ani samotnému Marxovi. Sexuální chaos marxistické školy se stal skutečností a činně přispívá ke zničení institutu rodiny a manželství.
3. První pokusy o sexuální osvobození za komunismu
Autoritářské socialistické režimy jsou často spojovány s přísným sociálním konzervatismem včetně genderových rolí a zákonů o manželství, které se zdají být neslučitelné se západním liberálním progresivismem. Takové politiky však nevznikly z přání zachovat tradiční kulturu nebo morálku, ale existují pouze na základě touhy komunistického režimu přeměnit lásku a rodinu na nástroje státní moci. V počátcích komunistické vlády v zemích jako Rusko a Čína se vedoucí představitelé strany pokusili implementovat celý marxistický program najednou, včetně katastrofických experimentů se sexuálním osvobozením.
Sexuální chaos popisovaný výše je nedílnou součástí komunismu. Má se za to, že Marx znásilnil svou služebnou. Dítě, které služebná porodila, dal k vychování Engelsovi. Engels měl poměr se dvěma sestrami. Lenin měl po mnoho let mimomanželské poměry a svými styky s prostitutkami si přivodil syfilis. Stalin byl známý tím, že zneužíval manželky druhých.
Když se bolševici dostali k moci a vytvořili Sovětský svaz, zavedli praxi sdílení manželek. Sovětský svaz té doby lze považovat za průkopníka sexuálního osvobození. V roce 1990, rok před pádem Sovětského svazu, státem vydávaný časopis Rodina vydal článek popisující fenomén společných manželek během počátečních let sovětské vlády. Článek popisoval i soukromé životy sovětských vůdců Lva Trockého, Nikolaje Bucharina, Alexandry Kollontajové a dalších, kteří byli v sexuálních stycích „nevázaní jako psi“. Už v roce 1904 Lenin napsal: „Chtíč může osvobodit energii ducha – ne pro pseudo-rodinné hodnoty, ale pro vítězství socialismu se musí s touto krevní sraženinou skoncovat.“ [9]
Na schůzi Ruské sociálnědemokratické strany dělnické navrhl Trockij, aby se ihned po vítězství bolševiků vypracoval koncept nových principů sexuálních vztahů. Komunistická teorie si vyžadovala zničení rodiny a přechod do období nevázaného uspokojování sexuálního chtíče. Trockij také prohlásil, že za vzdělávání dětí by měl zodpovídat pouze stát.
V dopise Leninovi z roku 1911 Trockij napsal: „Sexuální útlak je bezesporu hlavním prostředkem, jak si zotročit člověka. Dokud takový útlak existuje, nelze hovořit o opravdové svobodě. Rodina coby buržoazní instituce je naprosto přežitá věc. Je nutné o tom víc mluvit s dělníky.“
Lenin mu odpověděl: „A nejenom rodina. Musíme opustit všechny zákazy ohledně sexuality. … Můžeme se učit od sufražetek: měl by se zrušit i zákaz lásky mezi příslušníky stejného pohlaví.“ [10]
a) Sovětská teorie „sklenice vody“
Když se bolševici dostali k moci, Lenin vyrukoval s řadou nařízení, které prakticky skoncovaly s manželstvím a legalizovaly homosexualitu. V této době se objevil slogan „Pryč se studem!“. Jednalo se o součást bolševického plánu vytvořit „nového člověka“ socialistické ideologie. Objevily se i případy, kdy lidé běhali nazí po ulicích a vykřikovali slogany jako: „Stud je buržoazní minulostí sovětského lidu.“ [11]
Počátkem 20. let 20 stol. bývalá lidová komisařka sociálních věcí Alexandra Kollontajová zpopularizovala teorii o „sklenici vody“ týkající se sexuality. Kollontajová byla revolucionářka, která si z tradiční rodiny probojovala cestu do bolševických řad ve snaze najít „osvobození pro ženy“. „Sklenice vody“ je synonymem pro sexuální požitkářství; teorie tvrdí, že v komunistické společnosti by mělo být uspokojování sexuálních tužeb tak normální a snadné jako dát si sklenici vody. Koncept „sklenice vody“ byl rozšířen mezi továrními dělníky a zejména u dospívajících studentů.
„Současnou morálku našich mladistvých lze shrnout následovně,“ napsala známá komunistka, Madam Smidovičová, v novinách Pravda v březnu 1925. „Každý člen, byť nevýznamný, Komunistického svazu mládeže a každý student Rabfaku (výcviková škola komunistické strany) má právo uspokojit své sexuální touhy. Tento koncept se stal axiomem a vyhýbání se pohlavnímu styku je považováno za buržoazní názor. Pokud muž prahne po mladé dívce, ať už je to studentka, dělnice nebo i školačka, pak ta dívka musí jeho chtíč uposlechnout, jinak bude považována za buržoazní dceru nehodnou označení pravé komunistky.“ [12]
Z rozvodu se také stalo něco běžného a rozšířeného. „Míra rozvodovosti dosáhla úrovně dosud v lidské historii nevídané. Během krátké doby to vypadalo, že se rozvedl každý Moskvan,“ poznamenává Paul Kengor ve své knize z roku 2015 Demontáž: Od komunistů k pokrokářům. Jak levice sabotovala rodinu a manželství (Takedown: From Communists to Progressives, How the Left Has Sabotaged Family and Marriage). [13] Americký časopis The Atlantic publikoval v roce 1926 článek o šokující situaci v SSSR s názvem „Ruské snahy o zrušení manželství“.
V tomto období sexuálního osvobození se také objevil fenomén „švédských rodin“, který však nemá se Švédy nic společného, nýbrž označuje velkou skupinu mužů a žen, kteří spolu žijí a oddávají se nevázanému sexu. To otevřelo dveře promiskuitě, znásilňování, rozpadu rodin, sexuálně přenosným chorobám a dalším znakům morálního rozkladu. [14]
S expanzí socialistických komun se v Sovětském svazu rozšířily i tyto „švédské rodiny“. Říkalo se tomu „znárodnění“ nebo „socializace“ žen. Smutným příkladem jsou socialistické ženy v Jekatěrinburgu z roku 1918. Když se města zmocnili bolševici, vydali nařízení, že musí být „socializovány“ mladé ženy a dívky ve věku 16–25 let. Takto bylo „doručeno“ vojákům rudé armády a státním funkcionářům neznámé množství žen, aby byly „socializovány“. [15]
Lenin se v rozhovoru z roku 1921 s feministkou Clarou Zetkinovou vyslovil, že myšlenka o „sklenici vody“ je „protimarxistická“ a „protisociální“. [16] Důvodem pro to bylo, že sexuální osvobození přineslo nežádaný vedlejší efekt – přírůstek nechtěných dětí, kdy řada z nich byla opuštěna. Bolševici své předpisy o sexuálním styku zpřísnili ke konci 20. let 20. století.
Po Leninově smrti Komunistická strana Sovětského svazu zakročila proti sexuálnímu osvobození, které předtím podporovala a v určitých obdobích rovněž vynucovala nařízeními. Mnoho komunistů, kteří prosazovali volnou lásku a homosexualitu, spolu s bezpočtem dalších lidí, kteří věřili v revoluční program, skončilo ve Stalinových gulazích. Sovětské ženy byly povzbuzovány, aby se ujaly svých tradičních úloh matek, rodily více dětí a vychovávaly je tak, aby sloužily komunistické straně.
b) Sexuální osvobození v čínských „sovětských oblastech“
Během prvních let existence Komunistické strany Číny (KS Číny) byla situace v Číně podobná jako v Sovětském svazu. Ostatně je to přirozené, neboť všechny komunistické strany jsou jen různými odrůdami téhož jedovatého stromu. Jeden z prvních komunistických vůdců, Čchen Tu-siou, byl proslulý svým zhýralým životem. Podle pamětí trockistických kádrů Čeng Čchao-lina a Čchen Pi-lana měly komunistické osobnosti jako Čchü Čchiou-paj, Cchaj Che-sen, Čang Tchaj-lej, Siang Ťing-jü a Pcheng Šu-č‘ všichni poněkud „chaotickou“ sexuální historii a jejich postoj k pohlavnímu styku byl podobný konceptu „sklenice vody“ u prvních sovětských revolucionářů.
„Sexuální osvobození“ praktikovali nejenom intelektuální vůdci strany, ale také běžní lidé žijící v raných „sovětských oblastech“ KS Číny, což byly revoluční enklávy založené před svržením Nacionalistické strany v provinciích Chu-pej, Che-nan a An-chuej. Kvůli propagaci rovnosti žen a absolutní svobodě sňatků a rozvodů byla revoluční práce často narušena, aby se uspokojily sexuální tužby.
Mladí lidé v sovětských oblastech se někdy oddávali lásce ve jménu „propojení s masami“. U dívek nebylo neobvyklé, že měly šest nebo sedm sexuálních partnerů. Podle Sbírky historických revolučních dokumentů v sovětských okrscích provincií Chu-pej, Che-nan a An-chuej mělo kolem tří čtvrtin stranických bossů „sexuální vztahy s desítkami či stovkami žen“.
Koncem jara roku 1931, když převzal velení nad sovětskou oblastí zakládající člen KS Číny Čang Kuo-tchao, poznamenal, že syfilis je tak rozšířený, že musel požádat ústředí strany, aby mu poslalo lékaře, kteří se na toto onemocnění specializují. O mnoho let později si ve svých pamětech stále živě vybavoval příběhy žen, které byly v těchto enklávách sexuálně obtěžovány, a to včetně některých milenek vysokých generálů. [17]
Ve 30. letech už však sexuální svoboda začala režim ohrožovat. Vyvstal tak tentýž problém společenského rozvratu jako v sovětském Rusku. Odvedenci Rudé armády se začali bát, že jim ženy poté, co se přidají k revoluci, budou nevěrné nebo se s nimi rozvedou. To mělo dopad na bojeschopnost vojska. Kromě toho náhlé rozšíření promiskuity zesílilo odpor veřejnosti vůči myšlence „společných manželek“ a podobným názorům. Sovětské enklávy proto začaly zavádět politiku v podobě ochrany vojenských manželství a omezení počtu rozvodů.
4. Jak komunismus ničí rodiny na Západě
Ideologické trendy komunismu mají svůj původ v 19. století. Po sto letech přeměn a vývoje na Západě se dostaly do popředí v 60. letech minulého století ve Spojených státech.
Během této dekády se vynořila odchýlená sociální a kulturní hnutí manipulovaná zlým duchem a ovlivněná neomarxismem a jinými radikálními ideologiemi. Patří sem kontrakultura hippie, radikální Nová levice (New Left), feministické hnutí a sexuální revoluce. Tato divoká společenská hnutí byla zuřivým útokem proti politickému systému USA, tradičnímu hodnotovému žebříčku a zažitému společenskému uspořádání. Rychle se rozšířila do Evropy, kde rapidně změnila způsob, jakým lidé nahlíželi na společnost, rodinu, sexuální vztahy a kulturní hodnoty. To vedlo k oslabení tradičních rodinných hodnot na Západě a k úpadku instituce rodiny a její ústřední role ve společenském životě. Vzniklý sociální nepokoj zároveň odstartoval řadu problémů včetně rozrůstání pornografie, nárůst konzumace drog, rozpad sexuální morálky, nárůst zločinnosti mladistvých a rozrůstání skupin občanů závislých na příspěvcích od státu.
a) Propagace sexuálního osvobození
Hnutí za sexuální osvobození (také známé jako sexuální revoluce) má svůj původ ve Spojených státech a vzniklo v 60. letech 20. století. Hnutí volné lásky, které porušuje tradiční sexuální mravy, vydláždilo cestu pro postupné narušení a rozložení tradičních rodinných hodnot. Pojem „volná láska“ zastává názor, že sexuální aktivita v jakékoliv formě by neměla být společností nijak omezována. Podle tohoto stanoviska by vláda ani zákon neměly omezovat manželství, potrat či nevěru, a ani by neměly být nijak společensky postihovány.
Prvními, kdo výraz „volná láska“ použil, byli následovníci Fouriera a Johna Humphreye Noyese. V současnosti jsou hlavními zastánci myšlenek volné lásky ve velké většině případů socialisté nebo lidé, kteří byli socialistickými myšlenkami hluboce ovlivněni. Například ve Velké Británii byl průkopníkem hnutí volné lásky socialistický filozof Edward Carpenter, který byl rovněž aktivní v boji za práva gayů. Ve Francii byl hlavním předchůdcem hnutí volné lásky Émile Armand, zpočátku anarchistický komunista, který později stavěl na utopistickém komunismu Fouriera. Armand založil francouzský individualistický anarchismus (který spadá do širší kategorie socialismu) a obhajoval promiskuitu, homosexualitu a bisexualitu. V Austrálii byl průkopníkem volné lásky anarchista a odborář John „Chummy“ Fleming (anarchismus je další odnoží socialismu).
Hnutí volné lásky v Americe přineslo ovoce v roce 1953 založením erotického časopisu Playboy. Tiskopis využíval lesklého papíru, aby vytvořil dojem, že jde o umění, nikoliv o plátek pochybné pověsti. Díky využití drahého barevného tisku se podařilo pozvednout pornografický obsah, obvykle považovaný za něco podřadného a vulgárního, na úroveň hlavního proudu společnosti a Playboy se stal „špičkovým“ časopisem pro volný čas.
S tím, jak v polovině 20. století začala postupně růst popularita hippies a volná láska se dočkala širokého přijetí, na scénu vstoupila sexuální revoluce. Pojem „sexuální revoluce“ vymyslel rakouský psychiatr Wilhelm Reich, zakladatel komunistické psychoanalýzy. Reich kombinoval marxismus s freudovskou psychoanalýzou a zastával názor, že marxismus osvobodil lidi od „ekonomického útlaku“, zatímco Freudovy myšlenky lidi osvobodily od „sexuálního útlaku“.
Dalším tvůrcem teorie sexuálního osvobození byl Herbert Marcuse z Frankfurtské školy. Během protikulturního hnutí 60. let, které proběhlo na Západě, se rozšířil Marcuseho slogan „Miluj se, neválči“ (Make Love, not War), který do srdcí lidí hluboce zasel názory o sexuálním osvobození.
Od té doby se myšlenky sexuálního osvobození rychle rozšířily po celém Západě. Přispěly k tomu i tzv. Kinseyho zprávy, dvě velmi prodávané knihy – Sexuální chování mužů a Sexuální chování žen, a také široká dostupnost antikoncepce ve formě tabletek. Stojí za zmínku, že současní akademici objevili v Kinseyho práci zkreslené statistické údaje, zveličování, zjednodušování a další nesprávnosti, kterých se dopustil ve jménu svých politických a ideologických pohnutek. Kinsey si dal za cíl ukázat, že mimomanželský sex, homosexualita, sexuální touha u dětí již od kojeneckého věku a podobně jsou běžné, aby přiměl společnost přijmout tyto jevy jako něco normálního. Nutno dodat, že se mu to z velké části podařilo. Při svých sexuálních experimentech s dětmi a kojenci spolupracoval s pedofily. [18]
Být „sexuálně osvobozený“ se tak stalo módním trendem. Střídání partnerů se u mladých lidí začalo považovat za naprosto běžné. Dospívající, kteří se přiznali, že ještě neměli sex, byli svými vrstevníky zesměšňováni. Data ukazují, že u těch, kdo dosáhli mezi lety 1954 až 1963 patnácti let (generace 60. let), mělo 82 procent předmanželský sex před dosažením třiceti let. [19] V roce 2010 bylo pouze 5 procent amerických nevěst pannami, zatímco 18 procent z nich mělo před uzavřením sňatku deset a více sexuálních partnerů. [20] Kulturní mainstream je přesycen sexem, ať už v literatuře, filmu, reklamách či v televizi.
***
Odkazy:
1. Friedrich Engels, Origins of the Family, Private Property, and the State, přel. Alick West, (1884), kap. 2, část 4, Marxists Internet Archive, stránka navštívena 17. dubna 2020, https://www.marxists.org/archive/marx/works/1884/origin-family/ch02d.htm.
2. W. Bradford Wilcox, „The Evolution of Divorce“, National Affairs, no. 1 (podzim 2009). https://www.nationalaffairs.com/publications/detail/the-evolution-of-divorce
3. US Centers for Disease Control and Prevention, National Center for Health Statistics, „Table 1–17. Number and Percent of Births to Unmarried Women, by Race and Hispanic Origin: United States, 1940–2000“, https://www.cdc.gov/nchs/data/statab/t001x17.pdf.
4. John Elflein, „Percentage of births to unmarried women in the US from 1980 to 2018“, Statista, 3. prosince 2019, https://www.statista.com/statistics/276025/us-percentage-of-births-to-unmarried-women/.
5. Genesis 2:23, American Standard Version Bible.
6. Robert Owen, „Critique of Individualism (1825–1826)“, Indiana University–Bloomington, 4. července 1826, stránka navštívena 17. dubna 2020. https://web.archive.org/web/20171126034814/http://www.indiana.edu:80/~kdhist/H105-documents-web/week11/Owen1826.html.
7. Engels, Původ, kap. 2.
8. Tamtéž.
9. Alexander Melnichenko, Александр Мельниченко, „Velikaya oktyabyr’skaya seksual’naya revolyutsiya“ Великая октябрьская сексуальная революция [Velká říjnová sexuální revoluce]“. Russian Folk Line, 20. srpna 2017, http://ruskline.ru/opp/2017/avgust/21/velikaya_oktyabrskaya_seksualnaya_revolyuciya/. [v ruštině]
10. Tamtéž.
11. Tamtéž.
12. Madame Smidovich Смидович, citace dle: Natal’ya Korotkaya Наталья Короткая, „Eros revolyutsii: Komsomolka, nye bud’ myeshchankoy – pomogi muzhchinye cnyat’ napryazheniye!“ Эрос революции: „Комсомолка, не будь мещанкой – помоги мужчине снять напряжение!“ [„Eros revoluce: ,Komsomolské děvče, nebuď buržoazní – pomoz muži zbavit se napětí!ʻ“], Tut.By Online, 10. listopadu 2012, https://lady.tut.by/news/sex/319720.html?crnd=68249. [v ruštině]
13. Paul Kengor, Takedown: From Communists to Progressives, How the Left Has Sabotaged Family and Marriage (Washington, DC: WND Books, 2015), 54.
14. Melnichenko, „Velká“.
15. Xia Hou (Sia Chou) 夏侯, „Gongchanzhuyi de yinluan jiyin – xingjiefang“ 共产主义的淫乱基因 –性解放 [„Promiskuitní gen komunismu: sexuální osvobození“], The Epoch Times (čínská edice). 9. dubna 2017, http://www.epochtimes.com/gb/17/4/9/n9018949.htm. [v čínštině]
16. Clara Zetkin, „Lenin on the Women’s Question“, The Emancipation of Women: From the Writings of V. I. Lenin, Marxists Internet Archive, stránka navštívena 17. dubna 2020, https://www.marxists.org/archive/zetkin/1920/lenin/zetkin1.htm.
17. Huang Wenzhi (Chuang Wen-č‘) 黃文治, „,Nuola zou hou zen yang’: Funü jiefang, hunyinziyou ji jiejigeming – yi E Yu Wan Suqu wei zhongxin de lishikaocha (1922–1932)“ „娜拉走後怎樣“：婦女解放、婚姻自由及階級革命 – 以鄂豫皖蘇區為中心的歷史考察 (1922–1932) [„,What Happened after Nora Left‘: Women’s Liberation, Freedom of Marriage, and Class Revolution: A Historical Survey of the Hubei-Henan-Anhui Soviet Districts (1922–1932)“], Open Times no. 4 (2013). Tento zdroj čerpá z informace z: E Yu Wan Suqu geming lishi wenjianhuiji 鄂豫皖苏区革命历史文件汇集, [Collection of Revolutionary Historical Documents in the Hubei-Henan-Anhui Soviet Districts]. [v čínštině]
18. Judith A. Reisman et al., Kinsey, Sex and Fraud: The Indoctrination of a People (Lafayette, Louisiana: Lochinvar-Huntington House, 1990).
19. Lawrence B. Finer, „Trends in Premarital Sex in the United States, 1954–2003“, Public Health Reports, vol. 122, issue 1 (1. ledna 2007): 73–78.
20. Nicholas H. Wolfinger, „Counterintuitive Trends in the Link Between Premarital Sex and Marital Stability“, Institute for Family Studies, 6. června 2016, https://ifstudies.org/blog/counterintuitive-trends-in-the-link-between-premarital-sex-and-marital-stability.
