Vědci z Mendelovy univerzity v Brně se snaží v Mongolsku zabránit postupu písečné duny, degradaci přírody a postupné přeměně dříve úrodné krajiny v poušť. Do krajiny, kterou ohrožuje intenzivní pastva a klimatické změny, se snaží navrátit keře a stromy, které dokážou jak zastavit postup písku, tak zvýšit biodiverzitu a také zadržet vodu, uvedl v tiskové zprávě Václav Pecina z agronomické fakulty, který se na projektu v Mongolsku dlouhodobě podílí.
Opatření vědci dělají kvůli tomu, že písečná duna začala ohrožovat jednu z vesnic poblíž druhého největšího mongolského města Darkhanu. Stepní krajinu zde intenzivně spásají různé druhy hospodářských zvířat, největší hrozbou jsou svým typem spásání kozy. Přes blízkost řeky se z krajiny rychle ztrácí voda, zasypává ji písek a již překonal ochrannou zeď tamní osady. Vědci proto vytvořili funkční ochranu v podobě oploceného větrolamu v místech, kde je duna, degradovaná step i říční břeh.
Stejný postup je možné uskutečnit i na dalších místech, která jsou postižena stejnými problémy. „Příroda má sílu se se spoustou problémů vypořádat sama, ale musí dostat šanci. My jí s tím můžeme správným managementem pomoci. Tím je nejen ochrana proti pastvě a pomoc s návratem stromů, ale také podpora zadržení vody v půdě prostřednictvím aditiv, která pomohou stromům přečkat první kritické roky,“ uvedl Pecina.
Větrolam v oplocenkách, které brání zvířatům, dosadili vědci loni na podzim. U řeky sázeli vrby, postupně je nahrazovali topoly, rakytníkem a jilmem. „Již během první vegetační sezony byl patrný obrovský potenciál krajiny pro regeneraci po vyloučení pastvy. V oplocenkách dostaly šanci nejen stromy, ale také vykvetly květiny, narostla vysoká tráva, do které se schoval hmyz a hlodavci, na ty zase přilétali ptáci. Z kůlů se staly oblíbené pozorovatelny pro dravce,“ popsal proměnu krajiny Pecina. Vzrostlá vegetace je podle vědců tím nejlepším nárazníkem proti rozšiřování pouště.
Vědci oplotili i poměrně rozsáhlou dunu a díky experimentu se ukázalo, že konkrétně jilmy mají schopnost písky přirozeně kolonizovat a tato dřevina může sloužit jako stabilizační. „Doufáme, že se tato praxe bude úspěšně rozšiřovat i do dalších oblastí Mongolska,“ řekl Pecina.
Aby stromy v extrémních podmínkách přežily kritické první roky, přidávají jim vědci do země různá aditiva. Jde o mykorhízu, hydrogel, dřevěné uhlí či pelety z ovčí vlny. Důraz kladou na udržitelnost a dostupnost materiálů. Na obnově mongolské krajiny spolupracují vědci z univerzity také s Německou společností pro mezinárodní spolupráci.
