Podle výzkumu s názvem Věda o dětských lžích (a jejich odhalování) děti začínají lhát už v předškolním věku. Proč se děti uchylují ke lžím a co bývá jejich hlavní motivací?
Klinická psycholožka dr. Jazminová upřesňuje, že děti mohou začít lhát už ve věku tří let, protože si začínají uvědomovat, že jim nedokážeme číst myšlenky. Děti však mají tendenci lhát častěji ve věku od 4 do 6 let.
Tým zdravotnických pracovníků z Alberta Health Service ve spolupráci s odborníky na zdravotní péči v provincii Alberta uvádí, že děti se často uchylují ke lži ze strachu, že zklamou své rodiče. Může být pro ně náročné čelit důsledkům svého jednání, a tak si vyberou cestu lži. V některých případech je pro ně pohodlnější lhát, než se konfrontovat s realitou situace.
Podle turínského lékaře, psychoanalytika a člena Mezinárodní psychoanalytické asociace (IPA) Paola Roccatta lži téměř vždy vznikají v důsledku konfrontace s očekáváními, která děti vnímají jako příliš vysoká. Důvodem mohou být i přísliby výhod, které je dostatečně nemotivují k tomu, aby řekly pravdu.
Ne všechny lži jsou ale podle něj egocentrické. Některé pramení z touhy ochránit jiné, například přátele, vrstevníky nebo dospělé, před skutečnou nebo smyšlenou újmou. V těchto situacích děti lžou dospělým ze strachu, že jim způsobí bolest. Je nezbytné pochopit kontext, abychom dítěti pomohli situaci vhodněji zvládnout.
Děti potřebují slyšet pravdu
Podle Paola Roccatta se v dynamice lži ve vztazích mezi dětmi a dospělými objevuje zásadní problém: často se stává, že jsou to právě dospělí, kteří se uchylují ke lži vůči dětem, a ne naopak.
Motivace může být různá, od dobrého úmyslu ochránit nejmenší před příliš traumatizující skutečností až po povrchní věci. Někdy je důvodem potřeba „přežít“ ve složitých situacích. Rodiče může vést strach z toho, že nebudou umět vyjádřit složitý pojem nebo zkušenost srozumitelným způsobem.
Hlavní problém spočívá v tom, že dospělí si často neuvědomují potřebu dítěte slyšet pravdu. Neustálé uchylování se ke lžím ze strany dospělých může nenapravitelně podkopat důvěru, kterou do nich děti vkládají. Podle psychoanalytika to vede děti k pocitům podezřívavosti a nejistoty, pokud jde o realitu. Proto by rodiče měli pěstovat upřímnost jako základní zásadu v mezilidských vztazích.
„Dětem je třeba říci vždy pravdu, hlavně pokud se jedná o věci, které se jich přímo týkají,“ říká Roccatta.
Rozdíl mezi důvěrností a upřímností
Říkat dětem pravdu neznamená, že by se rodiče měli zcela otevřít a svěřit se jim se svými problémy v manželství nebo jim prozradit finanční detaily, jako jsou například bankovní dluhy.
Je velmi důležité rozlišovat mezi důvěrností a upřímností. Využívání nejmenších jako zdroje emocionální podpory při problémech dospělých, které se maskuje jako „upřímnost“, je nevyhnutelně nutí k těžkému úkolu: emocionálně podporovat své rodiče.
Co se týče rodičů, je velmi důležité jasně oddělit důvěrnost, která je posvátná, od upřímnosti, která by měla být ve vztahu k dětem absolutní.
Lži, které dospělí vysloví, děti dříve či později rozpoznají. Hlavním důsledkem lží dospělých je to, že děti v ně ztratí důvěru. Tento pocit může u dětí přerůst do podezřívavosti nebo nejistoty, pokud jde o vnímání reality.
23. července 2021 se uskutečnil výzkum na téma Vliv klamání dětí během jejich výchovy na jejich tendenci klamat v dospělosti, internalizující chování a kvalita vztahů.
Výzkumu se zúčastnilo 206 mladých lidí ve věku od 18 do 24 let. Ptali se jich na zkušenosti s různými výchovnými strategiemi v dětství, na jejich současné fungování v dospělosti, na případy lhaní rodičům a na kvalitu jejich vztahů s rodiči.
Výsledky výzkumu odhalily významnou souvislost mezi rodičovským klamáním a méně kvalitními vztahy s rodiči v dospělosti.
Kromě toho bylo ve studii zjištěno, že když se rodiče uchýlí ke lži jako výchovné technice, může to přispět k vyšší úrovni stresu, zvýšeným pocitům úzkosti a výraznějším příznakům deprese u jejich dětí během dospívání.
Toto vědomí klade na bedra dospělých značnou zodpovědnost. Upřímnost je třeba pěstovat jako základní hodnotu a zároveň pochopit důvody, proč děti lžou. Tato křehká rovnováha je nezbytná pro zachování vzájemné důvěry a stability rodinných vztahů.
Jak doma pěstovat upřímnost?
Všichni rodiče chtějí svým dětem předat hodnotu upřímnosti. Jak toho však lze dosáhnout? Ve kterém stadiu vývoje začít?
Pro dítě je velmi přínosné, pokud v něm rodiče podporují hodnoty, jako je upřímnost, již od útlého věku. Aby dítě nelhalo, když udělá chybu nebo odmítne něco udělat, je třeba vytvořit pozitivní prostředí, ve kterém můžete spolu o všem svobodně mluvit.
„Zahrnutí asertivity do výchovy dítěte je jedním z nejlepších způsobů, jak ho naučit upřímnosti,“ píše Pedro Gonzalez Núñez, spisovatel a odborník v oblasti předškolního vzdělávání.
Můžeme dítěti vysvětlit, že pravda je jeho právo, že může požadovat, aby mu nikdo neříkal lži a nesnažil se jím manipulovat. Toto právo se vztahuje i na ostatní.
Dítě se ve svém přirozeném vývoji učí rozeznávat dobro a zlo, přebírat zodpovědnost za své chyby, hledat alternativy k překonání překážek a dosažení svých cílů. Především se učí na základě lásky a rozumného úsudku.
Pedro Gonzalez Núñez za tímto účelem doporučuje následující:
1. Nesuďme
Dítě, zvláště když je velmi malé, nedělá nic se špatným úmyslem. Pokud ho budeme neustále soudit, zablokujeme jeho schopnost uvažovat. Je třeba analyzovat, zda existují důvody, které nám možná unikají. Co se skrývá za lží? Než začneme soudit, prozkoumejme si situaci a promluvme si s dítětem.
2. Aktivně naslouchejme
Měli bychom poslouchat dítě pozorně, bez impulzivity. Tak mu lépe porozumíme a můžeme odhadnout, jestli si vymýšlí a jaký má důvod ke lži.
3. Napravme dítě s rázností, aby pochopilo hodnotu upřímnosti
Při mnoha příležitostech jsme nuceni dítě napravit. Je to normální, je to součást jeho výchovy. Musíme se však snažit být rázní, aby to dítě lépe přijalo a v budoucnosti přemýšlelo dříve, než začne jednat.
4. Povzbuďme
Vždy je důležité dítě povzbudit. Zachová-li se správně a vybere si upřímnost, dáme mu najevo, že jeho chování oceňujeme. Tímto způsobem zvýšíme šanci, že se v budoucnu zachová podobně a zvolí si stejný způsob. Povzbuzením také omezíme výskyt nežádoucího chování.
5. Buďme dobrým vzorem
My rodiče jsme pro děti vzorem, v dobrém i ve špatném. Pokud chceme zprostředkovat hodnotu upřímnosti, nejlepší volbou je být dítěti příkladem, který potřebuje.
Nezapomínejme, že dítě má tendenci napodobovat autority, tzn. rodičů, učitelů nebo starších sourozenců. Proto leží na našich bedrech velká zodpovědnost: pěstování upřímnosti, jako základní hodnoty u našich dětí.
Článek původně vyšel na stránkách slovenské redakce Epoch Times.
