Minulý týden při představení knihy Sebedestrukce Západu 2.0: Pád zrychluje v pražském hotelu International komentovali myšlenky z knihy kromě Václava Klause i někteří jeho kolegové a spoluautoři – Jiří Weigl, Ivo Strejček a Ladislav Jakl.
Jiří Weigl
„Jsem velmi rád, že v takto hojném počtu se setkáváme v těchto velmi krásných a netradičních prostorech, a troufám si říci, že to skoro považuji za symbolické, že právě v tomhle ‚skvostu stalinského baroka‘ se bavíme o tématu, které myslím směřuje přesně tam, kdy kvetla tahle architektura,“ uvítal přítomné Weigl a dodal: „Vlastně jsme opsali jenom kruh a vrátili jsme se někam, kde nikoho z nás tehdy nenapadlo, že bychom se mohli ocitnout.“
Poté přešel ke kritice Evropské unie, která má dle něj dlouhodobý cíl změnit západní společnost z konzumní, jež je základním předpokladem kapitalistické ekonomiky, na „něco jiného, něco ideálního, utopistického, něco asketického, společnost uvědomělých altruistů, kteří se budou sebeomezovat a budou omezováni státem, kteří budou řízeni majiteli té pravdy, která byla objevena“.
„Jsem přesvědčen, že drtivá většina lidí, nejen u nás, ale i v západní Evropě, i ve Spojených státech, si tohle neuvědomuje,“ sdělil dále Weigl s tím, „že si neuvědomujeme, že v určité době se na tom Západě něco podstatného stalo… Ten Západ, který jsme obdivovali a tak nadšeně do něj kráčeli, už v té době, kdy my jsme znovu nabyli svobody, už v tu dobu byl na úplně jiné trajektorii, než na kterou jsme směřovali my“.
„Ten Západ, obhájce svobody, obhájce tradičního světa před náporem agresivní, pokrokářské, kolektivistické, univerzalistické ideologie komunismu, který chránil celý zbylý svět, tak tenhle Západ najednou zmutoval a stal se jakoby svým antipólem,“ sdělil dále Weigl a mezi nejpodstatnější ideologie, které dle něj za onen obrat mohou, označil environmentalistickou, protože „poprvé v dějinách lidstva člověk přestal být cílem politického snažení a stal se překážkou, problémem, jeho místo zaujaly abstraktní, nekontrolovatelné a nehmatatelné entity“.
Dále tuto ideologii označil za „sekulární náboženství“, které vyvolává „politiku, která směřuje absolutně proti zájmům drtivé většiny občanů jejich zemí a je překryta velmi altruisticky znějící péčí o blaho budoucích generací někdy v daleké budoucnosti, což nikdo ze současníků nemůže ani ověřit, ani zkontrolovat, ani hlasatele této politiky volat k zodpovědnosti“.
Ivo Strejček
Další řečník navázal na myšlenku prezidenta Klause, že mezi knihami Sebedestrukce Západu 1.0 a 2.0 nečekali, že by došlo k zastavení onoho procesu, ale nečekali ani to, že se ani trochu nezpomalil. Poté uvedl výčet několika jevů, které „pád zrychlily“, jako například migrace, covid, úpadek vzdělávání, Green Deal, válka na Ukrajině či boj s dezinformacemi.
„Děje-li se něco neblahého ve vzdělávání, tak to uvidíte s nějakým časovým odstupem, za 5–10–15 let. A konstatujeme-li dnes, že vzdělávací systém je v katastrofálním stavu, tak přemýšlení o čase + 10–15 let je velmi neradostné,“ řekl Strejček.
Poté přešel ke covidu, který dle něj „zesílil vládu expertokracie“. „Covid zrychlil bobtnání státu… v tom slova smyslu, že stát byl mocným agentem všech těch dějů a podařilo se mu vnutit víru valné většině občanů, že stát je tu od toho, aby se staral o jejich zdraví a bezpečí a že nám nic nehrozí, když tu máme tak dobrý a moudrý stát,“ pokračoval.
Válku na Ukrajině považuje za zásadní impulz, který „zaprvé utahuje šrouby evropského unifikačního procesu“, a dle něj by ke konfliktu nedošlo, pokud by Západ dělal tradiční zahraniční politiku. „Zadruhé, balíky sankcí“ spojené s válkou jsou „příčinou toho, že do naší části světa přestala téct ropa a plyn a to dalo zelenou Zelenému údělu natolik, že to je dnes neporazitelná doktrína“. „Zatřetí, tahle válka vyvolala boj s tzv. dezinformacemi… který fakticky začíná mít charakter cenzury a omezování svobody slova,“ pokračoval Strejček a jako čtvrtý bod negativ uvedl odliv finančních prostředků na Ukrajinu, „které někde chybět budou“.
Závěrem si položil řečnickou otázku: „A proč tohle všechno lidé nevidí? Vždyť je to přece tak jasné, tak viditelné. Jak je to možné? Pokud to vidí, proč ten pád podceňují, zlehčují nebo ignorují? … A jak je možné, že politika na to nereaguje? Nebo dokonce, že politika je architektem těchto změn?“
Dochází k tomu, že „tlak musí přijít zdola“, od voličů.
Ladislav Jakl
Poslední řečník konstatoval, že „to, co nyní zažíváme, je krize civilizace“ a „my jsme ti, kteří stojíme na počátku něčeho, o čem se jednou bude mluvit jako o ‚začátku velkého krachu‘“.
Z jednotlivých negativních tendencí mluvil například o „plíživých kolektivismech“, které „nás mají zbavit svobodného života ve společnosti“ a které jsou od 60. let minulého století vedeny „salámovou metodou“, byť v posledních letech se tato tendence zrychluje.
Jako dalšímu se věnoval pojmu „konspirátor“, který se podle něj dnes vyvinul do takového stadia, že za konspirátory jsou považování ti, „kdo o konspiracích mluví, kdo na různá spiknutí upozorňují“. „Vy budete rozkrývat různá spiknutí a tím se z vás stává očima mediálního mainstreamu a politiky spiklenec. To jsou paradoxy…,“ dodal Jakl.
Progresivismus dle něj je už v takovém stadiu, že jej „nepotřebujeme dovážet“.
Dotkl se také tradičního konceptu rodiny. „Nikdy v dějinách nebyla rodina takovým terčem útoku a znevážení, jako je teď,“ konstatuje.
„Síla Západu… byla dána vztahem k jednotlivci, v úctě k jedinečnosti každého z nás a přístupu k individuálním svobodám. Na tom byla postavena prosperita Západu, protože jen ta zaručuje motivaci člověka něco dělat, něco vymýšlet, táhnout vývoj dopředu. To udělalo Západ Západem. A tento základ, ze kterého Západ vyrostl, se nyní stává hlavním terčem útku progresivistů,“ konstatuje dále Jakl a predikuje, že pokračování takové tendence může „podříznout sám kořen síly Západu“.
