Svátek Vánoc se objevil již v předkřesťanských dobách, tehdy se ovšem nenazýval Vánoci. Lidé slavili zimní slunovrat, návrat životadárného světla a příslib nového roku pro hospodaření.
Naši předkové prováděli různé magické praktiky, kterými se snažili příznivě naklonit svou budoucnost. Věřili, že mohou nejen nahlédnout do budoucnosti, ale dokonce ji ovlivnit.
Mnohé rituály pozůstávají dodnes, ale nyní je bereme spíše jako zábavnou věc než jako něco s hlubším významem.
Církevní kalendář do času zimního slunovratu umístil narození Páně, spasitele, což je symbolem příchodu světla.
Na Štědrý den býval přísnější půst, než v období adventu, a říkalo se, že kdo se poctivě postí, uvidí večer zlaté prasátko. Prasátko bylo symbolem štěstí, ale zlaté prasátko lákalo ještě více.
Večeře mohla začít, když na oblohu vyšla první hvězda. Na stole měly být všechny plodiny, které se během toho roku urodily. Lidé také váhali s rozsvícením světla, protože měli za to, že kdo rozsvítí první, „dostane blechy“ anebo se mu stane něco nepříjemného. Proto se babičky chodily dívat do vsi, zda již někdo nerozsvítil, aby jejich rodina nebyla tou první.
Když lidé usedali ke štědrovečernímu stolu, dbali o to, aby na stole byly všechny chody. Nikdo neměl od stolu odcházet během večeře, protože kdyby se hospodyně od stolu zvedla, znamenalo by to, že by mohla na rodinu přivolat neštěstí nebo se v následujícím roce nevyvedou kuřata ani housata. Dodržovali tak svoje zavedené rituály.
Také štědrovečerní jídelníček se skládal z chodů, jež byly určeny tradicí. Mluvíme-li o chodech, nebyly to žádné opulentní hody. Jedním z chodů bylo třeba jablko nebo oplatky pomazané medem. Rybu k večeři obyčejní lidé nemívali vůbec, nemohli si ji dovolit. Na Hlinecku se však ještě počátkem 20. století pekla buchta z kynutého těsta v hliněné formě ve tvaru ryby. Pod vlivem měšťanských domácností se počátkem 20. století začalo objevovat drobné cukroví.
Přípravy štědrovečerní večeře i samotná večeře měly slavnostní a obřadní ráz. Na stůl se kladly pokrmy z plodin, které se v tom roce urodily, a v očích našich předků však nebyly obyčejným jídlem. Oni v nich viděli prostředek k ovlivnění budoucnosti: pojídali luštěniny, aby si rozšířili majetek, pečivo z kynutého těsta mělo zajistit bohatou úrodu v příštím roce anebo houby, které měly ochránit proti nemocem a škodlivým silám. Mívali 9 až 13 jídel, ale velmi skromných.
Vánočka se mazala medem nebo se pojídala s omáčkou, uvařenou ze sušeného ovoce, nazývanou rozvárka nebo muzika. Jedlo se sušené ovoce z jablek, hrušek, švestek. Svoje místo a význam mělo pojídání červeného jablíčka.
Obilné klásky nebo zrní se dávaly na stůl, aby zajistily dobrou úrodu, ořechy a mince měly zajistit dost obživy pro celou rodinu, česnek, cibule a med měly působit jako ochrana proti nemocem a zlým silám.
Zbytky a drobečky ze štědrovečerní večeře se pak nosily zvířatům nebo studánce, aby domácí zvířata nepodléhala nemocem a voda byla čistá.
Okolo nohou stolu obtočil hospodář řetěz, aby rodina držela pohromadě, a pod stůl se pokládala sekyra. Každý člen rodiny se měl nohou dotknout ostří sekyry, aby zůstal zdráv.
„Teprve večer zazvonil zvoneček a my jsme mohly ke stromečku ozdobeném domácím cukrovím, certlemi a skleněnou špicí. Pod stromečkem bývaly dárky: školní potřeby, drobné hračky, panenka, skládačky nebo oblečení. Stromek jsme odstrojovaly po Třech králích,“ vzpomíná na Vánoce v Dřevíkově M. Andresová (*1911)
Mladí lidé se potom pouštěli do lidové magie, aby dostali odpověď, zda půjdou z domu, zda budou mít svatbu, dívky házely střevícem, aby jim jejich špička ukázala, zda půjdou z domu nebo v něm zůstanou i další rok.
Další dny, kdy trvaly vánoční svátky, hospodyně nevařily, jedlo se vše, co zbylo od štědrovečerní večeře.
Zmíněné obyčeje pocházejí převážně z Horácka a Hlinecka.
