Po mnohahodinovém, často emotivním jednání ve středu Senát PČR nepřijal tzv. Istanbulskou úmluvu, která mezi senátory i veřejností vzbuzuje kontroverze, především kvůli obavám ze zavádění progresivních vlivů do legislativy a společnosti.
Ratifikací Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (dokument), neboli Istanbulské úmluvy, se horní komora Parlamentu ČR zabývala téměř sedm měsíců.
Doporučení ratifikovat ji podpořil pouze jeden ze čtyř výborů, k úmluvě se v Senátu pořádala i velká konference s mezinárodní účastí a v mezičase se zformovala skupina senátorů napříč politickým spektrem, která se proti ratifikaci postavila veřejně i dopisem adresovaným kolegům.
Odpůrci úmluvy argumentují tím, že úmluva se pouze „tváří“, že jejím cílem je boj proti násilí na ženách, že zanáší do společnosti a právního pořádku pojem „gender“ a jejím prostřednictvím může docházet k podlamování tradiční rodiny či že jde o ideologický nebo politický dokument. Že problematika násilí na ženách je již v našem právu ošetřená a úmluva je tedy zbytečná, a že úmluva vytváří půdu pro diskriminaci mužů. Varují i před orgánem GREVIO, který zasílá zemím ideologická doporučení.
Proponenti argumentují tím, že přijetí úmluvy je signálem pro okolní země, že sdílíme společné hodnoty. Kolem úmluvy podle jejich názoru kolují mnohé mýty a není pravda, že bychom zaváděli pojem gender, protože s ním už pracujeme. A úmluva podle nich posílí vymahatelnost práva.
„Istanbulská úmluva tedy vnáší do našeho právního řádu pojem gender a genderová identita se všemi konsekvencemi, které to přináší. To je právní fakt, před kterým nesmíme zavírat oči a na kterém nic nemění žádné naše připojené prohlášení. Z hlediska mezinárodního práva je podstatné, aby smluvní strana přijala smluvní závazky ne v té podobě, jak si je sama vykládá, ale tak, jak jsou vykládány v mezinárodní praxi a v souladu s doporučeními monitorujícího orgánu,“ sdělil místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer (ODS)
„S rozšířením obsahu obou ústředních pojmů Istanbulské úmluvy, co je žena a co je násilí, se velmi logicky dobereme závěru, že jakákoli výchova jiným směrem než kam hodnotově míří úmluva, je násilím minimálně psychickým. A dost možná i ekonomickým. Nebudeme-li své děti do doby, než si ujasní své genderové pohlaví, oslovovat neurčitým zájmenem a více jmény nebo nebudeme-li je pouštět na nejrůznější vzdělávací kurzy identifikace genderu, dopouštíme se domácího násilí a může to být trestné,“ upozornil dále senátor.
Senátorka Adéla Šípová (Piráti) přijetí úmluvy na plénu obhajovala: „Proč to podporuji? Těch důvodů je víc… Já jsem přesvědčena o tom, že přistoupení k úmluvě bude jasným výrazem toho, že spolu s ostatními signatáři, s ostatními zeměmi, které tuto úmluvu ratifikovaly, sdílíme stejné hodnoty.“
„Ratifikací potvrdíme i to, že nám záleží na postavení obětí na Ukrajině. Ukrajina ostatně velmi rychle ratifikovala tuto úmluvu. A to za stavu válečného konfliktu. Je mi nesmírně líto, že o obsahu úmluvy koluje mnoho mýtů, polopravd a nepravd,“ pokrčovala senátorka a specifikovala: „Jedním z takových mýtů, který byl podle mého názoru jasně vymýcen, je například to, že úmluva nebezpečně zvýhodňuje ženy. Není to tak. Protože článek 2 jasně vyzývá, aby úmluva byla uplatněna na všechny. To jest i na muže, na seniory, i na děti… Pokud to ratifikujeme, není pravda, že bychom zaváděli nějaký pojem gender, protože my vlastně s těmito pojmy už naprosto běžně pracujeme.“
Senátorka Jitka Chalánková (nezávislá) protiargumentovala, že naopak „je potřebné vyvrátit mýty o mýtech“ a citovala několik pasáží z úmluvy a její důvodové zprávy.
Další nezávislá senátorka Daniela Kovářová argumentovala: „Jaké jsou moje důvody, proč budu hlasovat proti? Důvod první – ukažte mi jedinou zemi na celém světě, která v důsledku ratifikace Instanbulské úmluvy nebo po ní snížila násilí na ženách. Takovou zemi nenajdete. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Země jako Německo, Itálie, Norsko, Belgie, Francie nebo Švédsko hlásí nárůst násilí na ženách, zejména ze strany migrantů a obyvatel s migrantskými kořeny… Kdyby takový efekt jakákoli úmluva měla, velmi ráda bych ji podpořila.“
„Zadruhé – istanbulskou úmluvu aktivisté a neziskové organizace podporují proto, že jim slibuje obrovské peníze na jejich provoz. Nezapomínejme na známý efekt sněhové koule a vzniku specifického živného roztoku, který se rozbují kolem každé nové podobné aktivity. Jde o otevření penězovodu, na který se přisají struktury a budou z něj čerpat finance,“ argumentovala dále a následně vznesla výtku, že do češtiny není přeložena důvodová zpráva, ze které citovala několik z jejího pohledu problematických bodů.
Senátor Hynek Hanza (ODS) vyzval přítomné, aby prezentovali důkaz, že Instanbulská úmluva pomohla snížit násilí páchané na ženách v zemích, které ji přijaly, protože takovýto argument v mnohahodinové rozpravě ještě neslyšel.
Spíše než nad legislativou vyzval senátor Patrik Kunčar (KDU-ČSL) k zamyšlení se nad příčinou páchání násilí: „To, jak se k sobě navzájem chováme, je především záležitostí charakteru, dlouhodobé výchovy v rodinách, ve školách a také odrazem stavu společnosti, ve které vidíme modely chování. Pokud tedy chceme něco změnit, zaměřme své úsilí hlavně tímto směrem, protože sebekvalitnější legislativa ani Istanbulská úmluva sama o sobě nezmůže téměř nic.“
V poněkud emotivním projevu argumentoval podporovatel přijetí úmluvy, předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS): „Ta úmluva o prevenci a potírání násilí prošla třemi meziresortními připomínkovými řízeními. Třemi! Prošla jednáním čtyř vlád: Sobotkovy vlády, vlády Andreje Babiše 1, vlády Andreje Babiše 2 a potom Fialovy vlády. Proč to tady říkám? Nikdo, pokud si přečtete vypořádání v těch meziresortních připomínkových řízeních, nikdo z těch čtyř vlád, nikdo z těch stovek úředníků a dalších, kteří to četli, tady neříkal ty věci, které tady dnes říkají odpůrci té úmluvy.“
V den projednávání na plénu podpořil schválení úmluvy prezident Petr Pavel: „Úmluvu o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí jsme měli ratifikovat už dávno. Jsme jedním z posledních států Evropy, který se k ní dosud nezavázal a není žádný skutečný důvod, proč to dále odkládat. Doufám, že souhlas Senátu bude jedním z posledních kroků.“
Po několikahodinovém „maratonu“ argumentů hlasovalo pro přijetí úmluvy 34 ze 71 přítomných senátorů (28 proti, zbytek se zdržel) a návrh tedy kvůli nedostatečnému počtu nebyl přijat.
