Ve středu jsem společně s dalšími senátory hlasovala proti ratifikaci Istanbulské úmluvy (dále IÚ). Důvody jsem posledních 10 let vysvětlovala ve všech debatách, v mnoha článcích a analýzách a při všech možných příležitostech. Ratifikace této mezinárodní konvence byla dne 24. ledna 2024 Senátem odmítnuta.
Níže shrnuji své zásadní výhrady:
1. IÚ je politický a ideologický dokument (pdf), který nemůže mít vliv na žádné soudní řízení a nepomůže jediné oběti. Je postavena na chybné preambuli, že historický i současný modelový vztah mezi muži a ženami je nezdravým vztahem moci, ovládání, násilí a bití žen ze strany mužů. S touto premisou nesouhlasím. Vztah mezi muži a ženami je mnohem více vztahem komplementárním, vztahem obdivu, touhy, lásky, přátelství, spolupráce a vzájemného doplňování, nikoliv vztahem bojujících stran.
2. IÚ požaduje od signatářských států hluboké společenské změny vztahů ve společnosti a vymýcení osvědčených zvyků a tradic, což bude kontrolovat nikým nevolený orgán Grevio. Nechci, aby ČR byla peskována za normální život, podporu mateřství a vztahy mezi pohlavími, jak se děje zemím, které úmluvu ratifikovaly.
3. Ratifikace IÚ by náš stát zatížila rozpočtovými důsledky, jejichž výši nebyla vláda schopna ani rámcově odhadnout. Její zastánci vykazovali nesnesitelnou touhu demonstrativně konat dobro bez ohledu na vedlejší nezamýšlené důsledky.
4. Obětem násilí musíme a můžeme pomáhat i bez úmluvy, která má ve skutečnosti úplně jiné skryté cíle, a vláda to mohla celou dobu činit, kdyby si ochranu obětí dala jako prioritu před ostatními výdaji. Myslí-li své odhodlání pomoci obětem vážně, může vzdělávat odborníky, zřizovat telefonní linky nebo třeba stavět azylové domy sama od sebe a bez mezinárodních konvencí.
5. Mnohaletá diskuse kolem ratifikace nebyla férová. Odpůrci ratifikace byli od počátku uráženi a zastrašováni, nálepkováni jako ti, kdo bagatelizují sexuální násilí a nechtějí pomáhat obětem. Naše obavy z negativních důsledků ratifikace byly naopak bez vysvětlení smeteny ze stolu. Tím podporovatelé přispěli k dalšímu rozdělování společnosti, což je neodpustitelné.
6. Senát o ratifikaci debatoval 7 hodin a probral IÚ ze všech stran. Hlasování bylo přítomno 71 senátorů, ratifikaci podpořila jen menšina (34) z nich. Tak vypadá demokracie a její výsledky je třeba přijmout.
7. Ukazuje se, že nejdůležitější ze všeho jsou hodnotové otázky a hodnotové ukotvení jednotlivých senátorů, a nejen jich, ale i všech ostatních politiků, soudců a vlastně všech lidí.
8. Hlasování jasně prokázalo, že nejen vládní koalice, ale dokonce i její nesilnější senátní klub, jsou v této tak vážné ideové a civilizační věci rozpolcené. Co je tedy vlastně spojuje, když ne touha zůstat u moci? Jediným klubem, který byl jednotně pro IÚ, byli Piráti. Z toho je každému jasné, že IÚ byla vlastně pirátským útokem na náš právní řád a na suverenitu našich národních institucí.
Pevně doufám, že společnost se nyní bude věnovat jiným potřebným tématům a skončí urážení podporovatelů i odpůrců ratifikace. Ve svobodné společnosti má totiž každý právo na svůj postoj i názor a může ho vysvětlovat a odůvodňovat podle svého. Pokud bychom namísto debat a hlasování jakékoliv dokumenty automaticky „museli“ přijmout a schválit jako „nesporné dobro“, demokracie by skončila.
