Michael Stumo, generální ředitel organizace Coalition for a Prosperous America (Koalice za prosperující Ameriku) předpovídá, že americké trhy by se mohly brzy dočkat masivního přílivu levných čínských výrobků, obdobnému „čínskému šoku“ z počátku milénia.
„Čínský šok 1.0 jsme zažili poté, co bylo Číně umožněno v roce 2000 vstoupit do WTO [Světové obchodní organizace]. Nyní půjde o Čínský šok 2.0,“ komentoval Stumo během čtvrtečního rozhovoru pro pořad „Capitol Report“ naší sesterské televizi NTD.
Coalition for a Prosperous America je nezisková organizace sdružující v USA domácí producenty, která vyzdvihuje „kvalitní zaměstnanost, národní bezpečnost a domácí soběstačnost před levnou spotřebou“.
„Pokud něco neuděláme, naše firmy čeká automobilová či solární apokalypsa. Stavíme zde solární elektrárny – všechny ty solární programy – prostě nám sem lezou, podbízejí se a likvidují americké solární společnosti,“ řekl Stumo a dodal: „Takže situace je opravdu špatná a bude se zhoršovat, a prezident Biden by tomu měl věnovat pozornost.“
Čínský režim si letos vytyčil cíl růstu čínské ekonomiky o 5 %. Stumo se domnívá, že omezená domácí spotřebitelská poptávka v Číně a zpomalující se tamní infrastrukturní projekty budou vytvářet zvýšený tlak, aby cíl hospodářského růstu dohnala exportem.
„Vytlačí spoustu západní produkce,“ odhaduje obchodní analytik čínský exportní trend.
Zároveň míní, že hlavním cílem těchto čínských vývozů budou Spojené státy americké.
„Evropa je nechce. Japonsko je nechce. Spojené státy jsou jedinou dostatečně velkou a hloupou zemí, která je zatím bere,“ řekl Stumo.
Donald Trump během svého úřadu zvýšil cla na dovozy z Číny a tato cla zůstala v platnosti i za současného prezidenta Joea Bidena. Přesto dle Stumoa čínské firmy nacházejí způsoby, jak tato cla obejít, včetně toho, že svůj vývoz posílají přes jiné země nebo zakládají přidružené továrny v Mexiku a dokonce i ve Spojených státech.
Jak „Čínský šok 1.0“ ovlivnil ekonomiku USA
Termín „Čínský šok“ byl zpopularizován výzkumnou prací ekonomů Davida H. Autora, Davida Dorna a Gordona H. Hansona z roku 2016, která analyzovala, jaký dopad měl vstup Číny do Světové obchodní organizace (WTO) na americké a evropské trhy práce. Autoři dospěli k závěru, že v důsledku vstupu Číny do WTO zaniklo v letech 1999 až 2011 v USA přibližně 2,4 milionu pracovních míst v průmyslovém sektoru.
Někteří ekonomičtí analytici však mají odlišné názory a předpokládají, že ztráta pracovních míst v USA byla menší, než odhadli výše zmínění autoři, či že efekt byl dokonce opačný.
Například studie ekonomů Roberta C. Feenstry a Akiry Sasahary z roku 2017 odhaduje, že v období „čínského šoku“ sice došlo v USA ke ztrátě přibližně 2 milionů pracovních míst v důsledku importu čínských výrobků a služeb, ale zároveň v důsledku růstu amerického vývozu ve stejném období vzniklo přibližně 6,6 milionu pracovních míst.
Scott Lincicome a Arjun Anand z think tanku CATO Institute dospěli ve své zprávě z prosince 2023 k závěru, že ačkoli došlo ke ztrátě některých pracovních míst v americkém zpracovatelském průmyslu a některé komunity mohly být neúměrně postiženy, „hloubka a rozsah těchto ztrát zůstává předmětem intenzivní vědecké diskuse – zejména po zvážení již existujících ekonomických trendů, přírůstku pracovních míst v amerických službách, přínosů pro spotřebitele (rodiny a firmy) a zvýšení amerického vývozu“.
Zároveň se CATO Institute i další politický think tank Tax Foundation staví proti používání cel jako prostředku ochrany americké ekonomiky.
„Cla jsou v konečném důsledku z velké části hrazena spotřebiteli a podniky v domácí ekonomice, mohou vést ke stagnaci, protože chráněná průmyslová odvětví nejsou vystavena konkurenčním tlakům, a vybízejí k odvetným clům ze strany jiných zemí, které s sebou nesou další náklady,“ napsala autorka Erica Yorková z Tax Foundation v článku z prosince 2021, v němž kritizovala prezidenta Trumpa i prezidenta Bidena za zachování cel na čínské zboží.
