Článek byl aktualizován 6. 5. 2026 v 14:17 o vyjádření Lovochemie.
Krize na Blízkém východě ukázala, že uhlí je jedinou energetickou surovinou, kterou ČR disponuje a nemusí dovážet. Přesto je jeho osud zpečetěn kvůli regulačním tlakům EU, českým vládním rozhodnutím a rychle se propadající rentabilnosti.
Podle některých představuje uhlí strategickou domácí surovinu, které bychom se neměli jen tak zbavovat. S tím souzní i poslanec Jindřich Rajchl (SPD, PRO), který na toto téma uspořádal 4. května v Poslanecké sněmovně seminář s názvem Strategická surovina – české uhlí.
Rajchl zdůraznil, že už jen z ekonomických důvodů se má země chovat podle svých podmínek a charakteristiky a využívat místních přírodních zdrojů místo spoléhání se na dovoz surovin ze zahraničí. Budoucnost je podle něj o elektřině a kdokoliv jí má dostatek, bude mít v budoucnu výhodu. Odsoudil zároveň politiku Green Dealu, která brzdí evropský průmysl a zdražuje elektřinu dotováním solární a větrné energie.
Navzdory proklamované důležitosti uhlí je však jeho osud, zdá se, zpečetěn. Předseda představenstva Sokolovské uhelné Martin Čermák uvedl, že jeho společnost plánuje ukončení velkolomové těžby uhlí na roky 2029–2030.
Naše nejmenší těžební uhelná společnost vytěží ročně dva miliony tun uhlí, které slouží především pro vlastní spotřebu ve dvou elektrárnách – Tisová a Vřesová. Ty zároveň zásobují polovinu domácností v Karlovarském kraji teplem.
Podle Čermáka se v dlouhodobém horizontu nevyplatí vyrábět elektřinu z uhlí a i výroba tepla je „na hraně“. Proto nevidí jinou alternativu než ukončit těžbu s tím, že v zemi zůstane 70 milionů tun uhlí, které se budou muset zatopit, čímž si v dané lokalitě zavřeme cestu k povrchové těžbě uhlí.
S uhelkami padnou i lomy
Podle Reného Neděly, vrchního ředitele sekce energetiky na Ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO), spotřebují největší podíl vytěženého uhlí elektrárny (80 %). Teplárny se na spotřebě podílí 11 % a 3,7 % připadá na závodní energetiky.
Uvedl, že podle průzkumu ČEPS plánují provozovatelé uhelných elektráren ukončit výrobu do roku 2030, ale zdůraznil, že důvody jsou čistě ekonomické a nejde o důsledek nařízení státu, jako je tomu v některých jiných zemích.
Prvním, kdo oznámil ukončení provozu uhelných elektráren, byla vloni v listopadu společnost Sev.en, která vlastní dvě elektrárny a jednu teplárnu s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny. Plánovaný termín je první čtvrtletí 2027, i když majitel Pavel Tykač naznačil, že může své rozhodnutí přehodnotit podle vývoje ve světě a cen plynu.
Stejné rozhodnutí o uzavření však podle energetického analytika Jana Vondráše z firmy Invicta Bohemica čeká brzy vedle SUAS i třetího hráče na trhu, společnost ČEZ. Blokáda Hormuzského průlivu, růst cen elektřiny a pokles cen emisních povolenek sice na čas opět zatraktivnily výrobu z uhlí, tento stav však bude pouze dočasný, je přesvědčený. Hnědé uhlí, které je naší produkcí a není obchodované na burzách (na rozdíl od plynu), si však stále drží svou nižší cenu, zmínil.
Vondráš také zdůraznil, že poté, co skončí Tykačovy uhelné elektrárny, z Česka už více nebude vývozce elektřiny. S odchodem ostatních uhelek pak dojde k výpadku 18 TWh výroby/rok, které budeme muset odněkud dovézt. Problém vidí v tom, že dle výpočtů Invicta BOHEMICA i dalších analytiků nebude odkud elektřinu v zimním období importovat a náhrada za uhlí v podobě paroplynových elektráren nebude v roce 2030 zdaleka připravena.
Celá záležitost má však ještě další rozměr, dodal. Lomy dle něj musí ročně v součtu vytěžit 15,5 milionu tun uhlí, aby se jim těžba finančně vyplatila, protože musí hradit obří fixní náklady. Těžařům má zatím provoz stále ekonomicky vycházet a i těžební limity umožnit pokrýt spotřebu do roku 2035, ovšem pokud elektrárny jako největší zákazník odejdou, budou lomy muset buď zavřít, nebo razantně zdražit.
„Pokud by na uhlí měly zůstat jen teplárny a závodní energetiky, tak to lomy ekonomicky odrovná, nebo budou náklady za uhlí tak vysoké, že to zabije provozní ekonomiku tepláren a závodních energetik,“ pronesl. Doplnil, že v ČR funguje na uhlí devět velkých závodních energetik, z nichž pouze dvě intenzivně pracují na přechodu k biomase. Ostatní vložily obrovské investice do ekologizace hnědouhelných provozů a vrhat se do ještě větších investic v podobě paroplynových turbín se jim nechce, říká Vondráš a dodává, že technologické teplo z nich bude cenově nekonkurenceschopné.
Ani část tepláren, které již vysoutěžily aukce na plynové zdroje, podle Vondráše tranformaci do roku 2030 nemusí stihnout, protože omezený počet výrobců paroplynových turbín způsobuje dlouhé prodlevy.
Deník Epoch Times oslovil společnosti Lovochemie a Synthesia s žádostí o komentář, jaké plány s uhlím do budoucna mají. Ředitel Energetiky Synthesia Jaroslav Křivka potvrdil, že v dohledné době žádnou změnu neplánují, i kvůli nedávno opětovným změnám v majetkové struktuře. V lednu Synthesii koupila česká skupina Colt CZ.
Lovochemie patřící pod skupinu Agrofert odpověděla prostřednictvím svého mluvčího Pavla Heřmanského. Ten uvedl, že v podniku mají instalovány ještě dva kotle na plyn, které „dohromady odpovídají zhruba 50 % kapacity uhelného kotle“ a umožňují jim flexibilně měnit skladbu využívaných paliv. Plynové kotle podle něj momentálně procházejí modernizací a budou plně k dispozici do konce tohoto roku.
Plánují také přechod z uhlí na biomasu. „Pokud by musely skončit lomy v ČR před uvedením kotle na biomasu do provozu, museli bychom uhlí dovážet. V závislosti na ceně uhlí bychom pak buď pokryli potřebu částečně plynovými kotli a zbytek dováženým uhlím, nebo pouze dováženým uhlím,“ poznamenal mluvčí.
Rozjetý vlak
Rentabilnost výroby energie z uhlí zpochybnil na semináři i Marcel Dlask (SPD), náměstek ministra MPO, bývalý báňský inženýr a bývalý provozní ředitel elektrárny Chvaletice. „Tento obor je tak přeregulovaný, že není možné, aby se ekonomicky udržel. Těm, kdo to provozují, nevychází ekonomika, i když má elektrárnu a důl u sebe,“ poznamenal a dodal, že nejde jen o emisní povolenky, ale i o embargo na financování čehokoliv, co souvisí s uhlím.
Tak jako ostatní řečníci i on však zmínil, že náhrada za uhlí hned tak nebude. Předpokládá, že do deseti let budou kvůli vysoké poptávce ve světě postaveny maximálně dva paroplynová zdroje, a uhlí proto vidí jako nevyhnutelnou cestu, než se postaví alternativní zdroje. „Dokud nebude náhrada, musíme se pokusit uhlí udržet,“ řekl, ale dodal, že se jen bojí toho, aby elektrárny po technické stránce vydržely až do plánovaného konce.
Za svůj úřad uvedl, že ministerstvo „může maximálně neházet majitelům elektráren a lomům klacky pod nohy a legislativní prostředí nezhoršovat“, podotkl s tím, že bychom měli nechat uhlí plynule dožít. Zachránit ho však úplně nejde, domnívá se.
„Vlak zelené transformace už je příliš rozjetý, nelze ho zastavit, jen ho zbrzdit, a to postupně,“ prohlásil. Přidal názor, že zastaralé uhelné elektrárny dnes nikdo neumí renovovat, za stroje není náhrada a také bude chybět kvalifikovaný personál, protože jde o neperspektivní a nejistý obor.
Účastníci semináře apelovali na vládu, aby jasně definovala, jak se k uhlí postaví a zda jeho další fungování podpoří tak, jako podporuje obnovitelné zdroje.
Záznam celého semináře je dostupný pro veřejnost na tomto odkazu.
