Antidepresiva se předepisují více než jen na depresi a jejich důsledkem je zvýšené riziko sebevražd.
V pátek 8. září 2023, za nádherného pozdně letního dne ve Wisconsinu, se Dale Niggemann vrátil domů a na dveřích uviděl vzkaz od 55leté Maggie Sternové, své nejlepší kamarádky a posledních pět let i partnerky.
Na vzkazu stálo: „Volejte 911.“ Lékaři první pomoci po příjezdu do jejich domu objevili tělo paní Sternové.
„Říkala, že má neustále velké bolesti,“ řekl 57letý Niggemann, který stál paní Sternové po boku, když se potýkala s nežádoucími účinky antidepresiv – a bolestivými abstinenčními příznaky pokaždé, když se je snažila vysadit.
„Trpěla migrénami, třesem, palčivými bolestmi nervů a temnými myšlenkami na démony a peklo.“ Niggemann uvedl, že Maggie věděla, že má vše, pro co může žít, ale bolest způsobená účinky léků byla příliš silná. „Zuby jí drkotaly, prsty na nohou se jí kroutily. To tahle antidepresiva dělají.“
Niggemann uvedl, že Maggie popisovala svůj život jako horoucí peklo plné bolesti.
Nadměrné předepisování a růst
Podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí užívá antidepresiva více než jeden z osmi Američanů a podle omezeného výzkumu se jejich počet během pandemie pravděpodobně zvýšil. Mnoho lidí užívá antidepresiva pro jiné než doporučené použití nebo pro jiné účely než pro depresi, včetně úzkosti a potíží se spánkem.
V České republice se spotřeba psychofarmak v uplynulých 25 letech zvýšila až šestinásobně.
Nejčastěji předepisovanými antidepresivy při depresi jsou selektivní inhibitory zpětného vstřebání serotoninu (SSRI). Studie publikovaná v roce 2022 však upozorňuje na kontroverzi, zda užívání SSRI ke zvýšení dostupného serotoninu v mozku může zmírnit depresi.
Důležitými oblastmi trhu jsou pro výrobce léků použití antidepresiv mimo předpis a další použití. Podle společnosti SNS Insider, která se zabývá průzkumem trhu, činil celkový trh s antidepresivy v roce 2022 15,6 miliardy dolarů a do roku 2030 by měl dosáhnout 23,22 miliardy dolarů.
Odhady nadměrné preskripce se pohybují v širokém rozmezí od 20 % u běžné populace až po 24 % a více u starších osob.
Steven Hollon, profesor psychologie na Vanderbiltově univerzitě, který se zabývá výzkumem účinnosti antidepresiv, ve svém článku pro Americkou psychologickou asociaci naznačil, že tento podíl může být mnohem vyšší.
„Řekl bych, že nejméně polovina lidí, kteří jsou léčeni antidepresivy, nemá prospěch z aktivních farmakologických účinků samotných léků, ale z placebo efektu,“ řekl pan Hollon.
Hledání úlevy vedoucí k utrpení
Asi před 20 lety byl paní Sternové předepsán SSRI Zoloft (generický název sertralinu) poté, co si u lékaře stěžovala na úzkost, když se chystala přestěhovat z Wisconsinu na Aljašku a začít novou kapitolu svého života.
Pan Niggemann řekl, že jí lékař uvedl, že se jedná o „mozkový vitamín“. Paní Sternová mu potvrdila, že ji lékař neinformoval o možných nežádoucích účincích.
Dva týdny po smrti paní Sternové našel pan Niggemann její dopis na rozloučenou – poslední záznam v jejím deníku bolesti:
„Když si přečtete tento deník, budete mít představu, jak tvrdě jsem dřela/snažila se přežít.“ „Farmaceutické svinstvo zabilo mé tělo, ale ne mého ducha.“ „Pořád jsem to já. Ale ta BOLEST je příliš velká na to, abych ji snášela.“ „Prosím, vzdělávejte se/ODVOLÁVEJTE se proti všem farmaceutickým lékům, zejména vakcínám a ,antidepresivům‘.“
Ačkoli se sebevraždy lidí užívajících antidepresiva často svádějí na jejich deprese, stále více rodinných příslušníků a lékařů tvrdí, že k sebevraždě mohou vést jak samotné léky, tak i násilné chování, rozrušení a deprese.
Lékař uvádí, že studie o lécích nesprávně informovaly o rizicích sebevražd
Dr. Peter C. Gøtzsche, internista působící v Dánsku a autor knihy Smrtící psychiatrie a organizované popírání, je předním kritikem antidepresiv. V srpnu 2023 zveřejnil otevřený dopis (pdf) dvěma významným lékařským časopisům, v němž vyzývá k „odvolání tří podvodných zpráv o zkouškách antidepresiv u dětí a dospívajících“.
V dopise tvrdí, že „ve zkušebních zprávách byly vážně podhodnoceny pokusy o sebevraždu, další sebevražedné příhody a prekurzory sebevražd a násilí při užívání aktivního léku a podstatně zveličeny přínosy léků“.
Fluoxetin byl schválen, přestože statistické přezkoumání pro FDA zjistilo, že v žádné ze studií nebyl prokázán statisticky významný přínos léku pro primární výsledek.
Dr. Peter C. Gøtzsche, internista
Dr. Gøtzsche a dr. David Healy, psychiatr a autor knihy Éra antidepresiv, analyzovali dvě placebem kontrolované studie fluoxetinu, běžně známého jako Prozac, které vedly ke schválenému používání u dětí a dospívajících. Jejich zkoumání původních dokumentů, publikované v roce 2022 v časopise International Journal of Risk & Safety in Medicine, dospělo k závěru, že „fluoxetin je nebezpečný a neúčinný“.
Doktoři Gøtzsche a Healy uvedli, že studie, které zahrnovaly 96, resp. 219 účastníků, „byly zřejmě nesprávně uvedeny“. V publikacích a zprávách o studiích chyběly sebevražedné příhody, ke kterým došlo během studií. „Prekurzory sebevraždy nebo násilí se vyskytovaly častěji u fluoxetinu než u placeba,“ uvedli a „podle hodnocení pacientů nebyl fluoxetin účinný“.
Studie s 96 účastníky (děti ve věku 7 až 17 let) dospěla k závěru, že „fluoxetin byl lepší než placebo v akutní fázi léčby ambulantních pacientů s těžkou, přetrvávající depresí“. Tato zpráva byla publikována v Archives of General Psychiatry, předchůdci časopisu JAMA Psychiatry.
Účastníci byli rozděleni do dvou skupin po 48 osobách. Jedna skupina užívala fluoxetin, druhá skupina placebo.
Podle recenze originálních zkušebních dokumentů této studie, kterou provedli oba lékaři, se dva účastníci ze skupiny s fluoxetinem pokusili během studie o sebevraždu, zatímco 32 ze 48 účastníků pocítilo nežádoucí vedlejší účinky. Pokusy o sebevraždu byly v publikované zprávě vynechány, napsal dr. Gøtzsche s odvoláním na důkazy odhalené asi před 10 lety.
Ve studii, které se zúčastnilo 219 účastníků a která byla publikována v časopise Journal of the American Academy of Child & Adolescent Psychiatry v roce 2002, dospěli autoři k závěru, že fluoxetin se jeví jako „dobře snášený a účinný při akutní léčbě MDD [velké depresivní poruchy] u ambulantních pacientů z řad dětí a dospívajících. Fluoxetin je jediné antidepresivum, které prokázalo účinnost ve dvou placebem kontrolovaných, randomizovaných klinických studiích dětské deprese“.
Dr. Gøtzsche však v recenzi původního dokumentu studie uvedl, že jeden z 10 mladých pacientů léčených fluoxetinem byl vážně poškozen a pacienti ve studii trpěli příznaky včetně mánie, agitovanosti, hyperaktivity, fyzické agrese a poruchy osobnosti.
„Fluoxetin byl schválen, přestože statistické přezkoumání pro FDA [americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv] zjistilo, že ani v jedné ze studií nebyl prokázán statisticky významný přínos tohoto léku pro primární výsledek,“ uvedl dr. Gøtzsche ve svém dopise. „Fluoxetin (Prozac) připravil půdu pro schválení dalších antidepresiv u dětí a dospívajících a toto byly dvě klíčové placebem kontrolované studie u deprese.
Třetí klinická studie, kterou dr. Gøtzsche ve svém dopise zmiňuje, se týkala paroxetinu, obchodního názvu Paxil. Původní studie dospěla k závěru, že „poskytuje důkaz o účinnosti a bezpečnosti SSRI, paroxetinu, při léčbě deprese u dospívajících“. Byla publikována v časopise Journal of the American Academy of Child & Adolescent Psychiatry (JAACAP) v roce 2001.
Jiní výzkumníci také znovu prozkoumali údaje z klíčových studií, které byly použity pro schválení antidepresiv pro mladistvé, a narazili na nápadné problémy.
Další zkoušky
Při zkoumání původní zkušební zprávy vědci zjistili, že v ní byly události související se sebevraždou nesprávně označeny jako „emoční labilita“. Labilita je vlastnost nestálosti nebo náchylnosti k výpadkům. Ve zprávě ze studie se uvádí, že pět pacientů mělo během užívání léku sebevražedné nebo sebepoškozující chování, ale nezávislí výzkumníci zjistili, že v této kategorii bylo 11 pacientů – více než dvojnásobek uváděného počtu. Ve své zprávě zveřejněné v časopise BMJ v roce 2015 dospěli výzkumníci k závěru, že „ani paroxetin, ani vysoké dávky imipraminu [dalšího antidepresiva] neprokázaly účinnost u velké deprese u dospívajících a u obou léků došlo ke zvýšení škodlivosti“.
Dr. Gøtzsche ve svém dopise redakcím časopisů JAACAP a JAMA Psychiatry uvádí, že by redakce měly stáhnout dříve publikované zprávy o studiích, protože v nich byly podhodnoceny pokusy o sebevraždu a přehnaně zvýhodněny účinky léků.
Adresátkou jeho dopisu byla také Mary K. Billingsleyová, vedoucí redaktorka časopisu JAACAP. V e-mailu zaslaném deníku Epoch Times Billingsleyová píše, že se časopis bude zabývat všemi obviněními z pochybení. „Podezření na pochybení a/nebo obvinění z akademické nepoctivosti“ budou řešena podle pokynů etické komise, uvádí se v e-mailu. Šéfredaktor časopisu JAMA Psychiatry, druhého adresáta dopisu, na žádost o komentář nereagoval.
Dopis Dr. Gøtzscheho podepsalo také 10 dalších osob, z nichž každá utrpěla ztrátu dítěte nebo manžela/manželky v důsledku sebevraždy, která byla způsobena předepsáním antidepresiva na nepsychiatrické onemocnění. Antidepresiva jsou běžně předepisována pro off-label použití, od poruch spánku po močovou inkontinenci.
Sebevraždy mezi mladými lidmi
Podle studie z roku 2013 je pravděpodobnost impulzivních sebevražd vyšší u mladších lidí.
Mezi podepsanými byla i Mathy Downingová, matka dvanáctileté Candace Leigh Downingové. Candace po nástupu na střední školu zažívala frustraci z testů a domácích úkolů, a tak ji vzali k dětskému psychiatrovi. Přestože neměla deprese a měla mnoho kamarádů, byl jí předepsán Zoloft.
„Šla jsem ji zkontrolovat a našla jsem svou krásnou holčičku oběšenou, s koleny pokrčenými,“ řekla paní Downingová Epoch Times. „Volala jsem na manžela, aby okamžitě přišel, a snažila jsem se jí hned sundat. Nebyl tam žádný vzkaz, žádné varování, co se chystá udělat.“ Příběh Candace je vylíčen v oceněném dokumentárním filmu Recept: Sebevražda?.
Dopis podepsala také Kim Witczaková, jejíž manžel Woody Witczak, 37 let, se oběsil pět týdnů poté, co začal užívat Zoloft.
„Woody nebyl v depresi – neměl v minulosti žádnou depresi ani jinou duševní chorobu,“ řekla Witczaková deníku Epoch Times. „Právě nastoupil do nové práce a měl problémy se spánkem, tak šel ke svému lékaři. Dostal Zoloft a lékař mu řekl, že mu pomůže usnout. Po pěti týdnech si Woody vzal život. Nikdy jsme o léku nepochybovali. Byl podán naším lékařem, byl schválen Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv.“
„V době Woodyho smrti neexistovalo žádné varování na černé skříňce antidepresiv před sebevraždami,“ dodala Witczaková.
Witczaková lobbovala v Kongresu a u Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) za zavedení těchto varování, která začala platit pro děti a dospívající v roce 2004 a o dva roky později byla rozšířena i na mladé dospělé, u 36 různých antidepresiv. Varování na černé skříňce, která jsou zveřejněna na příbalových letácích v krabičkách od léků na předpis, uvádějí, že u uživatelů mladších 25 let existuje riziko sebevražedného myšlení a chování.
Úřad FDA nařídil tato varování poté, co vědci a příbuzní obětí sebevražd předložili na řadě slyšení důkazy a placebem kontrolované randomizované studie prokázaly, že tyto léky zvyšují riziko sebevraždy. Witczaková je členkou poradního výboru FDA pro psychiatrické léky. Její příběh se stal předmětem dokumentu amerického pořadu Epoch Times Thought Leaders Jsou vakcíny proti covidu jen špičkou ledovce?.
Kontroverzní „mechanismus“ deprese
Dr. Peter Breggin, psychiatr s psychoterapeutickou praxí v Ithace ve státě New York, již 60 let bije na poplach před riziky psychiatrických léků. Napsal více než 20 knih, z nichž mnohé napsal společně se svou ženou, novinářkou Ginger Bregginovou – přibližně polovina z nich obsahuje varování před nežádoucími účinky antidepresiv. Mezi knihy doktora Breggina, který je označován za „svědomí psychiatrie“, patří Toxická psychiatrie, Lékové šílenství a Odmlouvat Prozacu.
Všichni by věděli, kdyby nebyli ovlivněni farmaceutickými společnostmi, že nelze ovlivnit jeden neurotransmiter v mozku sám o sobě, protože všechny jsou propojeny. Proto jsme my lidé tak komplikovaní.
Dr. Peter Breggin, psychiatr
Zoloft, Prozac a Paxil jsou klasifikovány jako selektivní inhibitory zpětného vstřebávání serotoninu (SSRI). Dr. Breggin v rozhovoru pro Epoch Times uvedl, že lékaři nepodloženě tvrdí, že inhibice zpětného vychytávání serotoninu zmírňuje depresi. Protože neurotransmitery přenášejí zprávy mezi nervy, mechanismus zpětného vstřebávání některé z nich vrací do nervů, kde vznikly.
„Tato inhibice zpětného vychytávání údajně pomůže depresi tím, že zvýší množství serotoninu v synapsích,“ řekl dr. Breggin.
Toto vysvětlení poskytují pacientům psychiatři, ale mnozí vědci již dlouho pochybují o tomto příliš zjednodušeném vysvětlení, že by serotonin mohl být zodpovědný za depresi, smutek, apatii a další věci spojené s depresí.
„Serotonin je nejrozšířenějším neurotransmiterem v celém mozku, takže ovlivňuje nejrůznější věci. Je ve střevech, je v krevním oběhu, takže tato myšlenka je směšná.“
„Když byla tato skupina antidepresiv původně uvedena na trh, psychiatři tvrdili, že nyní mají zlatý standard pro léčbu lidí, protože budou účinně ovlivňovat určitou chemickou nerovnováhu v jejich mozku,“ řekl dr. Breggin.
„A všichni na to skočili, přestože nápad, že deprese bude souviset s jedinou funkcí mozku, byl chybný,“ řekl dr. Breggin. „To, co by každý věděl, kdyby nebyl ovlivněn farmaceutickými společnostmi, je, že nemůžete ovlivnit jen jediný neurotransmiter v mozku, protože všechny jsou propojené. Proto jsme my lidé tak složití.“
Vzhledem k varování na černé skříňce, které spojuje antidepresiva se sebevraždami, se několik dalších výzkumníků pustilo do studií, aby sami zjistili, zda existuje příčinná souvislost. Ve studii publikované v roce 2006 v časopise Australian and New Zealand Journal of Psychiatry si vědci položili otázku: „Jak ovlivnily selektivní inhibitory zpětného vstřebávání serotoninu antidepresiva úmrtí na sebevraždy?“
Australští vědci, dr. Wayne D. Hall, tehdejší profesor politiky veřejného zdraví na University of Queensland, a dr. Jayne Lucke, vedoucí výzkumný pracovník na univerzitě, zjistili, že nedávné randomizované kontrolované studie antidepresiv SSRI „zvyšují sebevražedné myšlenky na počátku léčby ve srovnání s placebem. Pozorovací studie zjistily zvýšené riziko sebepoškození do devíti dnů od předepsání antidepresiva“.
Došli k závěru, že „pokud SSRI u některých pacientů zvyšují riziko sebevraždy, je počet dodatečných úmrtí velmi malý, protože podle ekologických studií úmrtnost na sebevraždy obecně klesá (nebo se alespoň nezvyšuje) s rostoucím užíváním SSRI.“
Ekologické studie zahrnují zkoumání velké skupiny lidí, aby bylo možné vyvodit závěry o účincích léčby a vzorce na úrovni populace. V případě antidepresiv vědci nezjistili nárůst počtu sebevražd po zavedení SSRI. V ekologických studiích však může být obtížné rozeznat konkrétní příčiny a účinky kvůli množství matoucích proměnných. Pokud například dojde k celopopulačnímu poklesu kouření nebo zvýšení bohatství, může to zkreslit případné poznatky.
Trápení na první pohled
Armádní seržantka Angela Peacocková, tehdy 24letá, sloužila v Iráku, když jejího spolubojovníka málem zabilo nastražené výbušné zařízení. Seržantka Peacocková byla v té době fyzicky nemocná a nebyla se svou jednotkou, když byl konvoj zasažen. Myšlenky na smrt ji přivedly k návštěvě armádního psychiatra, který jí předepsal sedativa a léky proti úzkosti. Tyto léky jí zhoršily stav, a proto byla ze zdravotních důvodů propuštěna ze služby.
Několik let poté dostávala Peacocková současně 18 léků, včetně antidepresiv. Objevovaly se u ní sebevražedné myšlenky a také myšlenky na možné zabití studentů ve škole její neteře.
Muselo se stát tolik sebevražd, než jsem si položila otázku: „Co děláme špatně?“
Mary Neal Vietenová, certifikovaná klinická psycholožka
„Můj počáteční problém byl zesílen léky,“ uvedla Peacocková pro Epoch Times. „Během 13 let mi bylo nasazeno více než 40 léků na léčbu psychických příznaků a vedlejších účinků. Až mnohem později jsem si uvědomila, že to byly léky, které mě udržovaly v těchto špatných stavech.“
Peacockovou kontaktovali producenti celovečerního dokumentárního filmu Medicating Normal o lidech poškozených psychiatrickými léky a natočili reportáž o jejím procesu uzdravování i o jejím návratu na vysokou školu, kde získala magisterský titul v oboru sociální práce. Nyní pracuje jako kouč pro uzdravení a pomáhá lidem, kteří byli poškozeni psychiatrickými léky.
Mary Neal Vietenová, certifikovaná klinická psycholožka, je ředitelkou skupiny Warfighter Advance, která pomáhá bojovníkům s integrací po prožité válce. Od roku 2010 léčila mnoho lidí trpících závažnými nežádoucími účinky antidepresiv. Doktorka Vietenová, která je veteránkou námořnictva již 22 let, vystupovala v dokumentu společně s Peacockovou.
První roky své vojenské kariéry se řídila biochemickým modelem léčby duševního zdraví. „Muselo se odehrát tolik sebevražd, než jsem si položila otázku: Co děláme špatně?“ Dr. Vietenová uvedla v rozhovoru pro Epoch Times. „Uvědomila jsem si, že hodně z toho, čím mě krmili na postgraduální škole, poskytovaly strany, které nebyly nestranné, jako například farmaceutické společnosti. Před očima se skrývala skutečnost, že lidé, kteří začnou užívat antidepresiva a spáchají sebevraždu, jsou velmi častým výsledkem.“
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times
