Komentář
Když jsem včera ráno jel výtahem navštívit hospitalizovanou příbuznou v Ružinovské nemocnici, jedné ze tří největších zdravotnických zařízení v Bratislavě, nemohl jsem si po cestě do 11. patra nevšimnout černou fixkou psaného nápisu „Kok*ti volili Fica!“. Umístěný byl tak, aby ho viděl každý, kdo výtahem cestuje.
Pomyslel jsem si, proč to nevyčistí, vždyť už je po volbách. Stejný nápis byl i ve druhém výtahu pro veřejnost, přičemž ten poslední nesl o něco méně vulgární výrazy. Člověk si za šest let života na Slovensku na zvýšenou míru sprostého jazyka (v porovnání s Českem vyjma Ostravy 🙂 ) zvykne. Není patrná jen mezi lidmi s nízkým vzděláním a platem, ale i mezi právníky, lékaři a jinými vzdělanými lidmi.
O den dříve mě upoutal další nápis, tentokrát velkoformátový, u jedné křižovatky vedle byznys čtvrti, kudy denně projedou tisíce a tisíce aut. FICO = DOBA TEMNA. Úsměvné, napadlo mě. Kdo by řekl, že se slovenského premiéra o den později někdo pokusí zavraždit.
Pro společnost je to šok. Místní média sáhodlouze rozebírají, co se stalo, jak se to stalo a co bude dál. Zároveň se hledá viník. Tedy ne pachatel, ten už je známý, 71letý básník a spisovatel z Levic Juraj Cintula – ovšem všechny zajímá, co ho vedlo k tomu, že takový zločin spáchal.
Všichni vystupující, ať již z řad koalice nebo opozice, byli při proslovech viditelně otřeseni a šokováni tím, co se stalo. Ficovi političtí druhové však neváhali v tiskové konferenci na půdě Národní rady SR svolané po oznámení neblahé zprávy označit za viníka opozici a liberální média. „Toto je vaše práce,“ prohlásil v emotivním přednesu podpředseda Ficova Smeru Ľuboš Blaha s tím, že to byli oni, kdo „roky šířil nenávist proti Ficovi“. Jeho koaliční partner Andrej Danko ze SNS se dokonce vyslovil, že „začíná politická válka“.
Tyto výroky vzápětí odsoudili odborníci v médiích jako nevhodné, protože jen vyvolávají další nenávist. Díval jsem se na debatu na STV 1, kde hovořila i socioložka a bývalá premiérka Iveta Radičová. Ta atentát označila za „projev obrovské míry nenávisti, která je nakupená ve společnosti, a obrovské míry už ne polarizace, ale přímo radikalizace jisté části společnosti“.
Vinu klade bývalá politička na netrestání násilí na sociálních sítích, kde se podle ní nenávist šíří. „Jsou tu skupiny lidí, kteří velmi reagují na rozsévání slov nenávisti a osočování z úst politiků. To oni (politici) ze sebe dělají navzájem nepřátele na život a na smrt a k tomu se připojují útoky na všechny možné instituce,“ řekla Radičová a dodala, že „atmosféra a život se stávají neudržitelné a neúnosné“.
Kdybych na Slovensku nežil, po pouhé půlhodině sledování bych získal dojem, že Slováci mezi sebou bojují v ulicích a nedělají nic jiného, než si nadávají pro jiný politický názor. Ano, společnost je polarizovaná, ale ne o moc více než ta naše nebo americká či německá. Normálně a v pokoji tu žijeme vedle sebe.
Pro neznalého čtenáře je třeba podotknout, že na Slovensku jsou jakési tři tábory lidí. Jeden je „proficovský“, druhý proti němu a tomu třetímu je to jedno. Připomíná mi to situaci u nás, když byl u moci Zeman nebo Babiš. Koneckonců i dnes je česká společnost rozdělená na ty, co současnou vládu podporují, a ty, co ji haní.
Přesto nikdo na naše politiky nestřílí. Jsou Slováci v něčem jiní? Ano, možná jsou o něco temperamentnější než my Češi, ale určitě se tu navzájem lidé nenapadají kvůli odlišnému názoru. Nikdo soudný by něco takového neudělal. Podivínů, jako byl útočník z Levic, je hodně, každá společnost je má. A lze jim zabránit v přístupu ke zbraním, a přitom neomezovat ostatní?
Neblahé zkušenosti máme už i v Česku. Každý si asi vzpomeneme na loňský útok na Filozofické fakultě UK v Praze, kdy 24letý student zavraždil 14 obětí, nebo masakr v Uherském Brodě v roce 2015, kdy třiašedesátiletý důchodce vtrhl do místní hospody, kde postřílel osm osob. Předtím, než se svou zbraní zabil, si redaktorovi Primy stěžoval na ubližování, šikanu a lhostejnost úřadů. Také šlo o naakumulovanou frustraci v kombinaci s agresivitou a psychickou labilitou.
Tyto hrůzné zločiny nikdo nespojoval s napětím ve společnosti nebo vyvoláváním nenávisti. Jenže tentokrát jde o veřejného činitele, ne obyčejného občana, proto se hledají viníci. Politici se najednou cítí ohroženi, a je to pochopitelné. Jenže obětí takového útoku se může stát kdokoliv, kdekoliv, a svalovat vinu na rozsévání nenávisti není podle mě správné.
Z debaty, která z celého incidentu vzešla, je pro Slovensko podstatná jedna věc – hledat cestu ke společnému usmíření a dialogu mezi oběma tábory, které se zakopaly v zákopech, odkud na sebe háží slovní granáty. A zrovna Fico, zkušený populista, je ten, kdo jich vyhodil spoustu.
Je to on, kdo při tiskových konferencích odmítá odpovídat na otázky určitým médiím, která o jeho krocích informují jednostranně. Prostě je ignoruje. Tato absence ochoty vyslechnout i pohled protistrany je bohužel viditelná i mimo politiku. Dám příklad z osobní zkušenosti. Volal jsem s ředitelem Městské knihovny v Bratislavě, protože jsem chtěl dojednat rozhovor o báječné věci, která se tam podařila. Zámožná důchodkyně, která ke konci života oslepla, navštěvovala oddělení pro nevidomé a v závěti odkázala velkou část majetku knihovně.
Po její smrti se za získané peníze udělal bezbariérový přístup do oddělení nevidomých (už nemusí stoupat dvě patra po prudkých schodech), modernizovaly se toalety a nakoupily se knihy. Nádherný, inspirativní příběh, který by naše čtenáře jistě potěšil, líbil by se i kolegům v americké redakci.
Ředitel, který je také Čech, s rozhovorem souhlasil, avšak smskou mi večer oznámil, že „po konzultaci s PR manažerkou a naším externím odborníkem na média“ rozhovor ruší. Jeho odůvodnění? „Nastavení a pravidla naší komunikace a navazování partnerství nám nedovolují ani obsahovým přispěním podporovat média, která nejsou v souladu s naší hodnotovou identitou,“ napsal mi šéf knihovny.
Co jemu nebo jeho poradcům na Epoch Times vadilo, jsem se nedozvěděl. Na mé dotazy už bohužel nereagoval. Pochybuji, že kdy něco z našich článků četli, hádám, že si jen otevřeli Wikipedii, kde jsme z nějakého obskurního důvodu vedeni jako „krajně pravicové“ noviny. Podle stejného měřítka byl musel být Denník N brán jako extrémisticky levicový list. Kdyby si naše zpravodajství přečetl, věděl by, že dáváme prostor všem subjektům politického spektra, od SPD po Piráty.
Důvod, proč o tom píšu, je ten, že na Slovensku víc než jinde vidím zatvrzelý postoj, že názoroví oponenti se bojkotují a strany nejsou schopny nekonfrontační komunikace. Jsi z druhého tábora, proto jsi a priori špatný. V politice je to vidět víc, než kde jinde. Neustálé hledání nepřátel, slovní výpady a umlčování kritiky bez snahy najít společnou řeč vedou jen k prohlubování zášti.
Útokům pomatených šílenců nezabráníme, ale atentát na Fica může být pro slovenské politiky příležitostí ukázat, že to jde dělat i jinak. Dokáží to ale? Doufejme, protože tou druhou možností je další prohlubování propastí. My obyčejní lidé si mezitím žijeme dál a přál bych si, abychom dokázali mít mysl více otevřenou a vyslechnout i stanoviska, s nimiž možná osobně nesouzníme.
Názory vyjádřené v článku jsou osobní názory autora a nemusí odpovídat stanovisku Epoch Times.
