Komentář
„Ukažte mi muže a já vám ukážu jeho zločin,“ říkával prý bolševický řezník Lavrentij Pavlovič Berija (1899–1953), Stalinův ministr vnitra, šéf NKVD a po Mao Ce-tungovi největší lidská bestie v dějinách lidstva. (Hitlerovi patří až bramborová medaile.)
„Na stupnici od jedné do deseti je to čistá patnáctka.“ Tak hodnotí mnozí američtí právníci legalitu pokynu soudce manhattanského trestního soudu Juana Merchana, který poučil dvanáct porotců o tom, že se nemusí shodnout, jaký konkrétní zločin měl Donald J. Trump vlastně spáchat.
Švédský stůl
Novináři komentující newyorské soudničky hovoří o „Merchanově švédském stole“, kde si můžete vybírat z nepřeberné škály trestných činů a trestů. Jinak řečeno, porotci se vůbec nemusí shodnout nad tím, co se vlastně stalo.
Porotci si mohou vybrat ze tří různých „zločinů“, které mohl Trump spáchat a nemusí se podle Merchana jednomyslně shodnout, který nebo které činy to byly a které naopak ne. Stačí, když si každý porotce něco z Merchanova švédského stolu vybere. Tím prý bude zachováno pravidlo, že na vině obžalovaného se musí shodnout všichni porotci.
Problém však tkví ještě v tom, že všechna protiprávní jednání, ze kterých je Trump viněn, jsou podle newyorského práva přestupky, a tak to vypadá, že alchymista a soudce v jednom, Juan Merchan, hodlá trestný čin jednoduše vyrobit sloučením několika přestupků.
Takový postup by se dal přirovnat ke konstrukci zločinu, který byl spáchán v průběhu let prostřednictvím několika navzájem nesouvisejících přestupků typu
– špatné parkování,
– facka sousedovi za poplácání manželčina zadku,
– černá stavba altánu na zahradě.
Pokud se tedy většina z dvanácti porotců shodne na nevině Trumpa, ale současně se podaří shromáždit 12 hlasů pro některou z obžalob, může být Trump odsouzen, protože podle instrukce soudce došlo k jednomyslnému hlasování o vině. A to je demagogie, a proto na stupnici do desítky získává demokratický soudce Merchan od amerických právníků patnácku.
Kolik let?
Někteří komentátoři si také pohrávají s myšlenkou, že trest 134 let odnětí svobody, který momentálně Trumpovi hrozí, by se mohl podobnou matematickou manipulací zvýšit třeba až na 219 let. (Prakticky ale dosud bezúhonnému Trumpovi před manhattanským trestním soudem hrozí podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, spíše však peněžitý trest a třeba také nějaký ten druh zákazu činnosti.)
Někteří ale dokonce tvrdí, že Trump by takto mohl být uznán vinným i 36 hlasy dvanácti porotců, což je více, než mají rukou – k tomu by mohlo dojít v okamžiku, kdy by všech 12 porotců uznalo Trumpa vinným ze všech třech „zločinů“. Zásada „jeden porotce = více hlasů“, tak nápadně připomíná hlasování příznivců Josepha Bidena ve volbách 2020…
Prakticky všechna odborná pojednání hovoří sice nudněji, ale o to více hlasitě o krátké životnosti rozsudku probuzeného soudce Juana Merchana – rozsudek musí být odvolacím soudem smeten. Je málo pravděpodobné, že by soudní moc obětovala hodnotu nestranného soudního rozhodování kvůli dočasnému čtyřletému mandátu jednoho – i když významného – politika. Justice je tu napořád, kdežto Trump pouze na čtyři roky.
Bez ohledu na konečné rozhodnutí tohoto soudu, demokraté zneužíváním své vládní moci především těžce poškodili úřad prezidenta na dlouhá desetiletí dopředu – svůj politický boj zdegradovali na bohapusté zneužívání moci.
Jak asi budou reagovat republikáni, pokud ve volbách 2028 vyhraje demokrat? Nechají ho preventivně zatknout nebo zatknou někoho z jeho blízké rodiny? Stíhání budoucích prezidentů bude módou, bude důležitou a možná nejdůležitější součástí předvolební rétoriky. Demokraté nebudou soupeřit s republikány o prosazení řešení politických úkolů zadaných voliči, ale naopak budou šperkovat své úsilí, jak dostat konkurenčního prezidenta do vězení.
Když si uvědomíme, že prokurátor Alvin Bragg zvítězil ve volbách o svůj post potom, co svým voličům slíbil, že dostane Trumpa do vězení, a když si uvědomíme, že prokurátor Bragg oproti tomu nestíhá „drobné“ loupeže a krádeže, protože je páchají lidé poznamenaní historickou křivdou otroctví, pak musí být jasné, že nejde o snahu potírat zločinnost v New Yorku.
Prokurátor státu New York Bragg stíhá Trumpa za federální přestupky, což také není vůbec obyčejné. Představa, že prokurátor odněkud z Fulton County bude stíhat prezidenta za federální zločiny, je též děsivá (a absolutně nesystémový postup). Vždyť prokurátor z Fulton County může také stíhat Donalda Trumpa za vraždu potom, co nařídil útok bezpilotním letadlem na Kásima Sulejmáního, generála Íránských revolučních gard. A to proto, že si to budou muslimští voliči z Fulton County přát.
Konec jedné tradice
Prokurátor z Fulton County by ale také mohl stíhat Baracka Obamu za vraždu šéfa al-Kájdy Usáma bin Ládina nebo Josepha Bidena za dodávky zbraní „zločinnému“ Izraeli. Dlouhých 235 let odmítali američtí prezidenti stíhat své předchůdce: Gerald Ford omilostnil Richarda Nixona a Bush nepřipustil stíhání Clintona a oproti tomu Obama nestíhal Bushe a Trump nenařídil stíhat Clintonovou.
Nikdo z nich nechtěl podkopávat základní pilíře politického systému, který ačkoliv se ukázal v minulosti jako robustní a odolný, je také křehký a stojí na důvěře Američanů v něj.
Staletí to vypadalo na to, že Američané se umí smířit se svým prezidentem, kterého nevolili. To se změnilo. Demokraté dneška chtějí svého politického konkurenta zavřít do vězení, aby mohl dál vládnout člověk, který nesmí chodit sám ani kolem výkopu, natož autonomně činit složitá strategická rozhodnutí, které mají dopad na osudy miliardy lidí po celém světě.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
Převzato ze stránek Konzervativních novin.
