Seznamte se se set-point teorií (volně přeloženo jako teorie stanoveného bodu hmotnosti, pozn. překl.), hormony hladu a holistickými strategiemi pro udržitelné hubnutí nad rámec diety.
Kolikrát se vám stalo, že jste shodili kila, abyste navzdory veškerému úsilí opět přibrali? Nekonečný koloběh hubnutí a opětovného nabývání váhy se může jevit jako marné cvičení.
Ale co když má vaše tělo „předem stanovený bod pro váhu”, který se řídí vrozenou snahou o homeostázu?
Tato teorie naznačuje, že naše tělo je pevně nastaveno tak, aby odolávalo výrazným odchylkám od určitého rozmezí hmotnosti nebo tukové tkáně, přičemž kompenzační mechanismy neúnavně pracují na udržení této rovnováhy.
Prozkoumání principu stanoveného bodu hmotnosti by mohlo odhalit složitosti, které se skrývají za udržitelnou regulací hmotnosti, a nabídnout pohled na těžké boje, kterým čelí ti, kdo usilují o trvalou změnu.
Past hladového režimu
Podle teorie stanoveného bodu, když tělo nedostává dostatek živin, aktivuje mechanismy k šetření energií. Tento „hladový režim“ zpomaluje metabolismus, zvyšuje hlad a nutí k přejídání.
Snížení počtu kalorií sice může vést k dočasnému úbytku hmotnosti, ale dlouhodobé nepřijímání potravy může způsobit zpomalení metabolismu, protože tělo se snaží šetřit energií.
Minnesotský experiment s hladověním, průkopnická studie o účincích nedostatku potravy na organismus, prokázal závažné fyzické a psychické důsledky vyvolání hladového režimu.
I přes počáteční úbytek hmotnosti se u účastníků snížila rychlost metabolismu a po obnovení normálního stravování se jim váha vrátila – převážně ve formě tuku – kvůli pomalému metabolismu. U mnoha z nich se také objevily obsedantní myšlenky na jídlo, výkyvy nálad a intenzivní fixace na jídlo.
Skrytí viníci za problémy s váhou
Louise Digbyová, nutriční terapeutka, se zastává vyváženého přístupu, který klade důraz na výživu místo deprivace a také na šetrné úpravy jídelníčku a cvičení. Extrémní omezování kalorií nebo intenzivní cvičení se může obrátit proti vám a vyvolat stresové reakce, které podkopávají snahy o hubnutí, řekla deníku The Epoch Times.
Vliv kortizolu a stresu na přibývání na váze, zejména ve středním věku, zpochybňuje tradiční názor, že nadváha je způsobena pouze přejídáním nebo nedostatečným pohybem.
Když je tělo zbaveno základních živin, kalorií nebo sacharidů, interpretuje to jako hrozbu a může se dostat do stavu zvýšeného stresu, poznamenala paní Digbyová. Nedostatečné stravování může vyvolat touhu po potravinách s vysokým obsahem sacharidů a vést ke zvýšené hladině kortizolu, což narušuje hormony, regulaci inzulínu a regulaci hmotnosti, uvádí se ve zprávě zveřejněné v časopise Brain Research.
Zvýšená hladina kortizolu nutí tělo mobilizovat glukózu ze svalů, aby získalo okamžitou energii, což nakonec vede k hromadění tuku, zejména v oblasti břicha.
Biologičtí sabotéři hubnutí
Když tělo zjistí nedostatek potravy, hrají při regulaci chuti k jídlu zásadní roli hormony hladu ghrelin a leptin. Ghrelin, přezdívaný jako hormon hladu, se zvyšuje, aby stimuloval chuť k jídlu, když je jídla málo. Leptin, uvolňovaný tukovými buňkami, potlačuje chuť k jídlu a zvyšuje pocit sytosti.
Podle dr. Andrewa Jenkinsona, bariatrického chirurga a autora knihy Proč jíme (příliš mnoho), funguje hlad jako obranný mechanismus proti hubnutí, který řídí hypotalamus v mozku.
Leptin signalizuje hypotalamu energetické zásoby. Vysoká hladina leptinu vyvolává pocit sytosti, potlačuje chuť k jídlu a podporuje metabolismus, aby se hmotnost udržela v určeném rozmezí, poznamenal dr. Jenkinson. Naopak při hubnutí vyvolává klesající hladina leptinu zvýšenou chuť k jídlu, snížení pocitu sytosti a snížení klidového metabolismu, což účinně brzdí další hubnutí. Následně, když se po období nedostatku jídla opět objeví dostatek, dochází k nárůstu hmotnosti v důsledku adaptačních reakcí organismu na kolísající energetické zásoby, uvedl.
Ačkoli tento regulační systém mohl sloužit evolučnímu účelu při řešení nedostatku potravy, upozornil, že stanovený bod hmotnosti nemusí nutně odpovídat moderním zdravotním ideálům.
Podněty z prostředí mohou ovlivnit vnímání mozku, co představuje správnou váhu.
Pokud například mozek předvídá možný nedostatek potravy, jako je blížící se hladomor, dlouhotrvající zima nebo zavedení nízkokalorické diety, může dát tělu signál, aby si vytvořilo více tukových zásob a připravilo se na předpokládaný nedostatek nebo stres.
Tato adaptační reakce podtrhuje složitou souhru biologických mechanismů a podnětů z prostředí, které ovlivňují regulaci hmotnosti.
Faktory přehlížené v modelu nastavení hmotnosti
Podle Nicoly Mostertové, registrované dietoložky a zakladatelky společnosti 4Life Living Dieticians v Jihoafrické republice, chybí vědecké komunitě shoda ohledně existence a mechanismů stanoveného bodu hmotnosti.
Převládající teorie často opomíjejí kritické faktory, jako je chování, prostředí a sociální vlivy, které hrají klíčovou roli v regulaci hmotnosti, uvedla pro The Epoch Times. Teorie stanoveného bodu nevysvětluje, proč někteří lidé dokáží dlouhodobě udržet výrazný úbytek hmotnosti, zatímco jiní s tím mají problémy, řekla.
I když koncept stanoveného bodu hmotnosti nabízí cenný rámec pro pochopení některých aspektů regulace hmotnosti, představuje pouze jeden aspekt mnohostranné skládačky. Paní Mostertová si uvědomuje složitost našeho těla a říká, že účinná regulace hmotnosti zahrnuje orientaci v nesčetných vzájemně propojených faktorech, které přesahují zjednodušený model stanoveného bodu.
Paní Digbyová se k tomuto názoru připojila a poznamenala, že náchylnost lidí ke změně hmotnosti není dána pouze fyziologií, ale je do značné míry ovlivněna životním stylem a návyky.
Navzdory snahám o změnu se často časem vracíme ke známým vzorcům. Aby se tento cyklus přerušil, doporučuje se při snaze o dlouhodobou transformaci zaměřit na vytváření návyků. Svědomitým řešením a přetvářením návyků můžeme podle ní zmírnit tendenci vracet se k nastavené hmotnosti a tím podpořit trvalou změnu.
Jak se vyhnout hladovění a zhubnout nadobro
Paní Digbyová obhajovala holistický přístup k trvalé změně hmotnosti. Tento přístup zahrnuje úpravu vnitřních mechanismů, jako je obnovení rovnováhy hormonů, snížení zánětu a obnovení rovnováhy střevních bakterií. To může zlepšit metabolismus tuků a překonat překážky bránící udržitelnému pokroku.
Kladla důraz na doplňování energetických zásob pomocí plnohodnotných potravin bohatých na bílkoviny, sacharidy, vlákninu a různé živiny namísto pouhého počítání kalorií. To tělu signalizuje dostatečnou výživu.
Paní Digbyová a paní Mostertová varovaly, že nedostatečný a nekvalitní spánek může stresovat organismus, narušovat hormonální rovnováhu a bránit snahám o hubnutí v důsledku zánětů. Podle dr. Jenkinsona vede nedostatek spánku k vysoké hladině kortizolu, leptinové rezistenci, zvýšené hladině ghrelinu, zvýšené chuti k jídlu a chuti na energeticky vydatné potraviny.
Podle paní Mostertové je pro udržitelnou regulaci hmotnosti zásadní také podpora pozitivního myšlení a soucit se sebou samým, protože to pomáhá lidem překonávat neúspěchy a udržet si motivaci.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
